- jakoby olejovitě klouzavě vodnatý úvod s podprahově vnímaným úváděným ovocem
- zpracování liči a grepu mi něco velmi připomíná.?.
- absolutně nic společného s Coco Mademoiselle, ani s EdT, ani s EdP a ani s Intense
- po chvíli ovocné plody ustupují
- vůní začíná prostupovat pačuli, chvilinku s nepatrně léčivým/větrovým akcentem,
pak se ale ohladí, zhedvábní
- poloha vůně - něco z nějaké kompozice Burberry nebo Chloé
- téměř nesladká a
stále provzdušněně olejovitě klouzavá
(nejspíš uváděné pryskyřice vyšlehané do bezgravitační pěny) a
tím ohlazující
relativní "větrovost" z grepu, případnou drsnost z pačuli a vetiveru - tihle dva celou kompozici ztmavují, ukotvují
- celkem pronikavá, ale tlumeně pronikavá
- zvláštní
- určitě ne většinově líbivá
- vlastně mě i baví, pro svoji
nestádovost
(současně mi však osciluje i na hraně, že je to poněkud obecné, jako onen příjemný odér přede dveřmi parfumerie...)
...a určitě by si zasloužila nové jméno.
Z x důvodů.
EDIT:
Heuréka - je to mix DNA z vůní Chance Chanel a, n e v i d i t e l n ě, i z Coco Mademoiselle EdT a Coco Noir/
nagurmánštěle ambrová Chance
První přivonění – aha, to je nějaká designérská ovocně květinová vůně - nijak převratná, ale vlastně docela fajn. Po nějaké době se mi ztratila, až po velkém hledání jsem detekovala odér laku na vlasy (takový ten chemický ocásek). Nakonec parfém nabral druhý dech (i když ne prostorovost) a vrátila se příjemná vůně. Sice neotravná (což v době beast mode parfémů oceňuju), nicméně stále nijaká a jako by bez hlavy a srdce, něco mi v ní scházelo. (Ale je fakt, že pořád sofistikovanější než ty Diorovské barevné vodičky pro holčičky.)
Všimli jste si, že vůbec nepíšu o tónech, které cítím? To je právě ta největší detektivka, strašně špatně se to popisuje. Vůni Coco Mademoiselle jsem si zapamatovala jako marmeládu z růžových okvětních lístků a mandarinky. V Crush Absolu jako by z té marmelády vzali jen teplý opar nad hrncem, přidali k němu něco z vůně ocumlaných mirabelkových pecek, krému na ruce a snu o mléčnosti vanilkové zmrzliny rozpouštějící se na vyhřátém lýku starých lísek na ovoce, které byly vytaženy ze zatuchlého sklepa. Všechno je to spíše tušené, než poznané. Mám teorii - ty ambrové tóny (alias ambroxan a nějaké další velké molekuly) mně zacpou čichové receptory a připravují mě o zážitek.
Coco Mademoiselle nemám moc ráda, tak jsem se nebála znesvěcení a navíc jsem četla a slyšela nadšené recenze. A to dokonce i od lidí, co za ten flakon dali ty 4 tisíce!
Takže - jak to voní?
Zpočátku docela dobře.
Ovocný úvodní akord je jemnější než jsem čekala (takové to "ooooo" jako v těch videjích influencerů se u mě nedostavilo, ale budiž.) Jo, ovoce tam je dobré. A dál?
Dál to bylo slabé a zvláštní, tak jsem riskla a nastavila kůži. Vůně mě nijak neotravovala, v podstatě jsem ji nevnímala. ALE! Po 6 hodinách na kůži jsem detekovala opravdu nepříjemný základ. Ráda bych řekla, že to se mi nikdy s žádným Chanelem nestalo, ale stalo. Stejně na mně nevoní Chance. Ta první.
Nemrzí mě, že tedy ani s touhle Coco nebudeme kámošky. Pro mě má Chanel tolik krásných vůní a mám tu tolik přání do zásoby, že jedna Crush Absolu mi to nepokazí.
Bála jsem se úvodu a ten se povedl.
Těšila jsem se na trio pačuli-vanilka-vetiver a místo toho se dostavil uleželý hadřík od dřezu.
Na obvyklou otázku "nosila bych to, kdybych to dostala zadarmo?" odpovídám rozhodně: ne.
A toto má být Coco Mademoiselle? Opravdu? V Coco Mademoiselle jsou přece růže, pačuli, pudrová vanilka. Tady nic - růže žádné, pačuli nenajde ani policejní pes. Nějaké (spíš nijaké) kytičky, sladkokyselý citronový drops a sladké dřevo syntetické až běda. Naprosto zaměnitelná vůně. Kdyby mi při slepém testu někdo řekl, že toto je pánská drogerkovka, neměla bych námitek. Toto má k Coco Mademoiselle stejně daleko, jako Black Opium k původnímu Opiu
Původní Coco Mademoiselle připomíná už jen vzdáleně ovocně pačuliovým tónem, který vnímám na začátku. Grapefruit a lyči se pomalu vytrácejí a květinové srdce s pačuli je brzy uzavřeno do sladké vanilkové ambry. Tím se vůně stává sice plnější, ale chybí jí lehkost a originálnost původní verze. Pačuli je mnohem méně, vetiver je dřevitě suchý a převládá vanilka a ambra, o které raději nechci vědět nic bližšího. Nicméně jde o dobré zpracování s kvalitními ingrediencemi a tím se odlišuje od spousty podobných vůní s ambrovanilkou.
Vůně pro ty, kteří si pro sebe dosud v portfoliu vůní Chanel nic nenašli = méně chanelovské klasiky.
Vítejte!
Je to sice otrava, ale pokud chceme, aby naše webové stránky nadále fungovaly,
musíme Vás obrat o trochu Vašeho času, abyste si nastavili své vlastní kombinace cukroví.
Koláčky si prosím nastavte podle své chuti:
- jakoby olejovitě klouzavě vodnatý úvod s podprahově vnímaným úváděným ovocem
- zpracování liči a grepu mi něco velmi připomíná.?.
- absolutně nic společného s Coco Mademoiselle, ani s EdT, ani s EdP a ani s Intense
- po chvíli ovocné plody ustupují
- vůní začíná prostupovat pačuli, chvilinku s nepatrně léčivým/větrovým akcentem,
pak se ale ohladí, zhedvábní
- poloha vůně - něco z nějaké kompozice Burberry nebo Chloé
- téměř nesladká a
stále provzdušněně olejovitě klouzavá
(nejspíš uváděné pryskyřice vyšlehané do bezgravitační pěny) a
tím ohlazující
relativní "větrovost" z grepu, případnou drsnost z pačuli a vetiveru - tihle dva celou kompozici ztmavují, ukotvují
- celkem pronikavá, ale tlumeně pronikavá
- zvláštní
- určitě ne většinově líbivá
- vlastně mě i baví, pro svoji
nestádovost
(současně mi však osciluje i na hraně, že je to poněkud obecné, jako onen příjemný odér přede dveřmi parfumerie...)
...a určitě by si zasloužila nové jméno.
Z x důvodů.
EDIT:
Heuréka - je to mix DNA z vůní Chance Chanel a, n e v i d i t e l n ě, i z Coco Mademoiselle EdT a Coco Noir/
nagurmánštěle ambrová Chance
První přivonění – aha, to je nějaká designérská ovocně květinová vůně - nijak převratná, ale vlastně docela fajn. Po nějaké době se mi ztratila, až po velkém hledání jsem detekovala odér laku na vlasy (takový ten chemický ocásek). Nakonec parfém nabral druhý dech (i když ne prostorovost) a vrátila se příjemná vůně. Sice neotravná (což v době beast mode parfémů oceňuju), nicméně stále nijaká a jako by bez hlavy a srdce, něco mi v ní scházelo. (Ale je fakt, že pořád sofistikovanější než ty Diorovské barevné vodičky pro holčičky.)
Všimli jste si, že vůbec nepíšu o tónech, které cítím? To je právě ta největší detektivka, strašně špatně se to popisuje. Vůni Coco Mademoiselle jsem si zapamatovala jako marmeládu z růžových okvětních lístků a mandarinky. V Crush Absolu jako by z té marmelády vzali jen teplý opar nad hrncem, přidali k němu něco z vůně ocumlaných mirabelkových pecek, krému na ruce a snu o mléčnosti vanilkové zmrzliny rozpouštějící se na vyhřátém lýku starých lísek na ovoce, které byly vytaženy ze zatuchlého sklepa. Všechno je to spíše tušené, než poznané. Mám teorii - ty ambrové tóny (alias ambroxan a nějaké další velké molekuly) mně zacpou čichové receptory a připravují mě o zážitek.
Coco Mademoiselle nemám moc ráda, tak jsem se nebála znesvěcení a navíc jsem četla a slyšela nadšené recenze. A to dokonce i od lidí, co za ten flakon dali ty 4 tisíce!
Takže - jak to voní?
Zpočátku docela dobře.
Ovocný úvodní akord je jemnější než jsem čekala (takové to "ooooo" jako v těch videjích influencerů se u mě nedostavilo, ale budiž.) Jo, ovoce tam je dobré. A dál?
Dál to bylo slabé a zvláštní, tak jsem riskla a nastavila kůži. Vůně mě nijak neotravovala, v podstatě jsem ji nevnímala. ALE! Po 6 hodinách na kůži jsem detekovala opravdu nepříjemný základ. Ráda bych řekla, že to se mi nikdy s žádným Chanelem nestalo, ale stalo. Stejně na mně nevoní Chance. Ta první.
Nemrzí mě, že tedy ani s touhle Coco nebudeme kámošky. Pro mě má Chanel tolik krásných vůní a mám tu tolik přání do zásoby, že jedna Crush Absolu mi to nepokazí.
Bála jsem se úvodu a ten se povedl.
Těšila jsem se na trio pačuli-vanilka-vetiver a místo toho se dostavil uleželý hadřík od dřezu.
Na obvyklou otázku "nosila bych to, kdybych to dostala zadarmo?" odpovídám rozhodně: ne.
A toto má být Coco Mademoiselle? Opravdu? V Coco Mademoiselle jsou přece růže, pačuli, pudrová vanilka. Tady nic - růže žádné, pačuli nenajde ani policejní pes. Nějaké (spíš nijaké) kytičky, sladkokyselý citronový drops a sladké dřevo syntetické až běda. Naprosto zaměnitelná vůně. Kdyby mi při slepém testu někdo řekl, že toto je pánská drogerkovka, neměla bych námitek. Toto má k Coco Mademoiselle stejně daleko, jako Black Opium k původnímu Opiu
Původní Coco Mademoiselle připomíná už jen vzdáleně ovocně pačuliovým tónem, který vnímám na začátku. Grapefruit a lyči se pomalu vytrácejí a květinové srdce s pačuli je brzy uzavřeno do sladké vanilkové ambry. Tím se vůně stává sice plnější, ale chybí jí lehkost a originálnost původní verze. Pačuli je mnohem méně, vetiver je dřevitě suchý a převládá vanilka a ambra, o které raději nechci vědět nic bližšího. Nicméně jde o dobré zpracování s kvalitními ingrediencemi a tím se odlišuje od spousty podobných vůní s ambrovanilkou.
Vůně pro ty, kteří si pro sebe dosud v portfoliu vůní Chanel nic nenašli = méně chanelovské klasiky.