... vždyť ty sis mě chtěl brát
dnes na tom nezáleží
já byla jedinkrát
tak šťastná a tak svěží...

Pro ty chvíle, kdy už se neotáčíš v hněvu. Možná si dáváš pozor, aby ses neohlédla... Někdy se to ještě stane, máš tu chuť to udělat, myslíš, že musíš, ale ne, ne, jen lehce pohneš ramenem, nikdo si nevšimne, ale to je vše, úplně vše. A v hlavě, v duši měkký západ slunce, ten vláčný, podzimní, lehce voskový koňak a maliny schnoucí mezi pomalu opadávajícími listy, pár zlatavých jisker vylétávajících z hořících lampionků židovských třešní, ticho a klid, zelené říjnové hořkosladko...