...nejvíc jsem ale byla zvědavá na, zde téměř všemi rozcupovanou vůni
Narcotico Meo Fusciuni
a je
krásná...
...je to Itálie -
tmavé vlhké uličky, navlhlé kamenné zdi, kameny pod nohama ohlazené miliony kroků, světla lamp odrážející se v očích,
těžké navlhlé dřevo nábytku, silná kůže zteřelá časem, lehce popraskaná a také navlhlá, navlhlé cínové nádobí,
měkkost houževnatých listů pačuli, ale také nasládlost - mikrozbytky z tepla těl před chvílí v masivních křeslech sedících, prostě
l´odore di una boutique d´antiquariato
Nosila bych tu vůni moc ráda.! Ale
tady, u nás na ni není prostor, budila bych nejspíše rozpaky, možná i pohoršení.
Tahle vůně ale absolutně patří do Neapole -
je to město s neopakovatelným charismatem!,
NIKDE jinde jsem se tak necítila...,
úplně na mě dýchla, obejmula, pohltila mě atmosféra
Mafie,
a skoro bázeň...
...v kombinaci s tepem města, živelností, černou barvou, monumentálními památkami(kdy pokaždé, jakmile vlezu do kostela či chrámu, jsem naměkko, lesknou se mi oči a klepe brada a kdyby nebylo přítomných lidí, normálně mi tečou slzy), s luxusními butiky, kavárničkami, pizériemi, a tak vůbec
je Neapol totálně neopakovatelná,
jiná...
...a největší bomba byla, když jsem z náměstí šla jistou širší ulicí - mírně se napřed stáčela doleva nahoru a pak zase doprava dolů -
jsem cítila, že mám husí kůži, protože,
protože
já měla před několika lety opakovaně sen, že tou ulicí, ano, přesně tou třídou s výlohami, chodím a jsem tam spokojená, v tom snu se mi tam vždy moc líbilo...
Ano, tahle vůně je narkotická
EDIT: ...a zdávalo se mi o "Via di Chiaia..."
Vůně jedové chýše. Semiš nasáklý fermeží a leštěnkou na dřevo a oslazený marcipánovou tonkou se uhlazuje prašným pižmem. Projekce je kromě úvodu slabá, výdrž se pohybuje kolem 2 hodin.
Velmi nepříjemná vůně. Skoro, jako by místo ušlechtilého kosmetického lihu bylo použito ředidlo. Ředidlo, ve kterém se rozpustily politury na hlavách dřevěných barokních andělíčků i s nánosem letité špíny.
Tak tohle je na mé kůži učiněná hrůza. Chemické rozpouštědlo a koňské koblížky zabalené do koženého vaku. Později stále něco mezi šílenou desinfekcí a hnilobným zápachem.
chladná chodba ve starém městském domě, ze sklepa se táhne pach plísně, uskladněných brambor a stoletého uhelného prachu. schody z teracca jsou ošlapané ale týden co týden čistě umyté
stoupám po nich až do podkroví
tam, za lakovanými dveřmi, na stěnách visí kůže exotických zvířat, hlavy s roztodivnými kroucenými rohy, skleněné oči ně sledují, mezi nimi visí masky prapodivných božstev.. na malých vykládaných stolečcích, na lakovaných černých poličkách v cizokrajných tepaných mísách a pohárech nasypané potpouri z bůhvíjakých bylin a kytek .., v kamenných hmoždířích doutná kadidlo a pryskyřice. bydlí tu čarodějka? cestovatel z dob dávno minulých? podivínský sběratel? nevím a raději to nechci vědět, potichounku se zase vytratím..
Karel Kryl a ...
... když stíny k sobě v touze lnou
noc prohlásí se kouzelnou
a kdesi znějí bicí ...
Vůně ve tmě a v ozvěně a v temném tónu varhan a doznívajících tympánů. Tahle vůně je všude a tiskne si tě do sebe, je jako neprostupná černá mlha, sladká, medicinální, má v sobě opojnost znepokojivého druhu, jako když přijdeš na místo, kde vlastně nemáš být, přesto tě to k němu táhne. Spálené byliny, kadidlo, lávová pryskyřice. Já tuhle vůni unesu, ale je to až příliš svazující náklad, pro mě...
Vítejte!
Je to sice otrava, ale pokud chceme, aby naše webové stránky nadále fungovaly,
musíme Vás obrat o trochu Vašeho času, abyste si nastavili své vlastní kombinace cukroví.
Koláčky si prosím nastavte podle své chuti:
...nejvíc jsem ale byla zvědavá na, zde téměř všemi rozcupovanou vůni
Narcotico Meo Fusciuni
a je
krásná...
...je to Itálie -
tmavé vlhké uličky, navlhlé kamenné zdi, kameny pod nohama ohlazené miliony kroků, světla lamp odrážející se v očích,
těžké navlhlé dřevo nábytku, silná kůže zteřelá časem, lehce popraskaná a také navlhlá, navlhlé cínové nádobí,
měkkost houževnatých listů pačuli, ale také nasládlost - mikrozbytky z tepla těl před chvílí v masivních křeslech sedících, prostě
l´odore di una boutique d´antiquariato
Nosila bych tu vůni moc ráda.! Ale
tady, u nás na ni není prostor, budila bych nejspíše rozpaky, možná i pohoršení.
Tahle vůně ale absolutně patří do Neapole -
je to město s neopakovatelným charismatem!,
NIKDE jinde jsem se tak necítila...,
úplně na mě dýchla, obejmula, pohltila mě atmosféra
Mafie,
a skoro bázeň...
...v kombinaci s tepem města, živelností, černou barvou, monumentálními památkami(kdy pokaždé, jakmile vlezu do kostela či chrámu, jsem naměkko, lesknou se mi oči a klepe brada a kdyby nebylo přítomných lidí, normálně mi tečou slzy), s luxusními butiky, kavárničkami, pizériemi, a tak vůbec
je Neapol totálně neopakovatelná,
jiná...
...a největší bomba byla, když jsem z náměstí šla jistou širší ulicí - mírně se napřed stáčela doleva nahoru a pak zase doprava dolů -
jsem cítila, že mám husí kůži, protože,
protože
já měla před několika lety opakovaně sen, že tou ulicí, ano, přesně tou třídou s výlohami, chodím a jsem tam spokojená, v tom snu se mi tam vždy moc líbilo...
Ano, tahle vůně je narkotická
EDIT: ...a zdávalo se mi o "Via di Chiaia..."
https://www.youtube.com/watch?v=Rb5jz3mliM0
https://www.youtube.com/watch?v=R3Ob_fTaWmI
Vůně jedové chýše. Semiš nasáklý fermeží a leštěnkou na dřevo a oslazený marcipánovou tonkou se uhlazuje prašným pižmem. Projekce je kromě úvodu slabá, výdrž se pohybuje kolem 2 hodin.
Velmi nepříjemná vůně. Skoro, jako by místo ušlechtilého kosmetického lihu bylo použito ředidlo. Ředidlo, ve kterém se rozpustily politury na hlavách dřevěných barokních andělíčků i s nánosem letité špíny.
Tak tohle je na mé kůži učiněná hrůza. Chemické rozpouštědlo a koňské koblížky zabalené do koženého vaku. Později stále něco mezi šílenou desinfekcí a hnilobným zápachem.
chladná chodba ve starém městském domě, ze sklepa se táhne pach plísně, uskladněných brambor a stoletého uhelného prachu. schody z teracca jsou ošlapané ale týden co týden čistě umyté
stoupám po nich až do podkroví
tam, za lakovanými dveřmi, na stěnách visí kůže exotických zvířat, hlavy s roztodivnými kroucenými rohy, skleněné oči ně sledují, mezi nimi visí masky prapodivných božstev.. na malých vykládaných stolečcích, na lakovaných černých poličkách v cizokrajných tepaných mísách a pohárech nasypané potpouri z bůhvíjakých bylin a kytek .., v kamenných hmoždířích doutná kadidlo a pryskyřice. bydlí tu čarodějka? cestovatel z dob dávno minulých? podivínský sběratel? nevím a raději to nechci vědět, potichounku se zase vytratím..
Karel Kryl a ...
... když stíny k sobě v touze lnou
noc prohlásí se kouzelnou
a kdesi znějí bicí ...
Vůně ve tmě a v ozvěně a v temném tónu varhan a doznívajících tympánů. Tahle vůně je všude a tiskne si tě do sebe, je jako neprostupná černá mlha, sladká, medicinální, má v sobě opojnost znepokojivého druhu, jako když přijdeš na místo, kde vlastně nemáš být, přesto tě to k němu táhne. Spálené byliny, kadidlo, lávová pryskyřice. Já tuhle vůni unesu, ale je to až příliš svazující náklad, pro mě...