Rihla je...
Cesta.
Cesta za poznáním.
Za věděním.
Za moudrostí...
Za poznáním, které najdeš na cestě.
Za věděním, které získáš cestou.
Za moudrostí, které se dobereš jen sám v sobě.
Rihla je cesta i cíl.

/... ano - i cesta někdy musí být cíl.../

A možná zde platí, že učení má kořen hořký, ale plod sladký. Někde uvnitř té vůně je jemný prach, má barvu šafránu a má barvu perutí, které ten prach víří, je v tom prachu zemito a živočišně hořkosladko, není to prach Kerouacovy bouřlivé cesty, tohle je prach tichých, slunných, opuštěných míst, když ho vdechuješ, tak uvnitř tebe měkne a hebkne a získává barvu soumračných červánků, lehce zelenavá hořkost v zrncích zůstává, ale ta zrnka jsou bezpečně skrytá, proto spíš tušená, v podzimních malinách, v těch temných, velkých, ne už tak šťavnatých, ale krásně, opojně zralých...

Kůže a malina. Každého hned asi napadne Tuscan Leather. Ale jestli je Tuscan Leather kluk v kožené bundě z masivní kůže, která jemně načichla kouřem a v jejíž kapsičce se skrývá jedna malina, Eau Rihla je dívka ve světlé semišové bundičce s miskou čerstvých malin s vanilkou v dřevěné misce.
Semišová kůže s puncem orientu díky šafránu a malinami, které vyvanou až po delší době, pudrový kosatec a vanilkově dřevitý krém. Je více méně lineární, ale toto zpracování kůže je líbivé v dobrém slova smyslu – příjemná vůně, která se přitulí a přitom vůbec neruší.