První dojem: Vlhkým mechem pohlcená zřícenina v hlubokém lese. Zpočátku zemitě teplá vůně jehličnatého lesa, prosycená vůní nakypřené hlíny. Pak vlhká hrabanka smíchaná s padajícím listím, ofouknutá chladivým vánkem. Tu a tam zpod ní ční zářivě zelené polštáře mechu, lesknoucího se krůpějemi rosy.
K použití: Vůně spíš komorního rázu, na suché a studené kůži vydrží cca 3,5 hodiny. Vývoj stabilní víceméně za jakéhokoli počasí.

Další vůně ve stylu "deep in the woods".
A ne, tohle není prosluněný polední les.
Žádné idylicky zlaté sluneční paprsky prokmitávající větvemi borovic.
Tohle je tichý, chladný klid nadcházejícího rána.
Nic se nikde nehne.
Když uslyšíš z dálky drobné zapraskání, je to jen větvička, na níž spadlo shozené ptačí hnízdo.
Nic víc.
Jen ticho.
A vlhko.
A chlad.
V mechu.
Ve vzduchu.
Všude a ve všem.
Tiché a /ne/pokojné vyčkávání.
Na první ptačí výkřik.
Tohle je vůně lesa.
Nic víc.
Nic míň.