...je tam ta "bischovská" průraznost,
průraznost zabalena do uváděných ingrediencí a pro značku Byredo.
Úvod je dojmově kovový, delikátně futuristický(právě onou "bischelade")
a kolem toho se ovíjí vše ostatní -
labdanovokosatcová pěna vymíchávaná v kovové vaně,ano,
v té, ve které se jindy míchá cukrová vata,
nyní ale je odspodu hojně chlazena,
takže i pryskyřičná hustá mlhovina působí chladivě,
chvíli.
Pak,
jakoby někdo lahodnou orientální provzdušněnou smetanu uzemnil,
vysál molekuly vzduchu,
utáhnul opasek,
přidusil dech a
přidal více na jemné dřevitosti z kosatcových stvolů a houževnatých listů a
k tomu
podrahově načokoládovělý tón(labdanum),
velmi tmavý, vysokoprocentní/kvalitní,
s velejemně fougere vanilkou.
Onen fougere akcent vytváří dojem chromu, chladivého industriálního třpytu.
...rozemlet ocelové město na prach a
plnou hrst chladivého třpytivého pudru mrštit nad sebe do povětří -
vidíte hutný třpyt a
cítíte teplo ze své dlaně,
jež vycestovalo na nanočástečkách do
Vesmíru...
Po určité době nasládlý odér páleného, škvařeného kovu, možná i se stopami jemné gumy,
ale stále ve vesmírném prostoru chladu, prachu, nekonečna, třpytu a
jisté neuchopitelnosti
Řekla bych, že
zdařilé.
Neobvyklé...
...a
to se vždycky počítá
(Budoucí Vzpomínky, Vzpomínky z Budoucnosti -
pro někoho absurdní, nepochopitelné. Ale
je to vlastně naprosto jasné...
...totiž -
to, jak se rozhodnete nyní,
teď,
takové to bude zítra,
v budoucnu.
Takže je na vás,
jak se rozhodnete/
jaké ty Budoucí Vzpomínky budou...)
EDIT: hm, tak cca po čtvrt hodině je to vcelku nepříjemná vůně. Teda na mně se to posunulo do pichlavé a spíše pánské fougere jakože ne/vůně. Asi moc vyšponovanej ambrofix.
Škoda. Bylo to pěkné, hlava, srdce. Základ šel do háje...
((asi nemá význam přemýšlet/spoléhat na to, co bude...))