Větrovou nasládlost anýzu mám hodně ráda ve vůních jako Apres l´Ondée nebo v L´Heure Bleue, ale tady mu v kombinaci s citrusy a prašnou mazlavou ambrou, meduňkou a surovou kůží vážně nemůžu přijít nachuť. A už vůbec nechápu ten název, protože zlatý odstín mi neevokuje ani náhodou.

Obstojná začne být až po rozvonění, kdy kůže zjemní a k meduňce se přidá sladké růžové dřevo s živočišnou skořicí. Bohužel se nezdrží dlouho, protože Gold v základu opět zdrsní zemitost pačuli s tabákem a dalšími drhnoucími pryskyřicemi. Takže co je platné, že to sice nepůsobí drogérkově, ale za to mi to celou dobu připomíná mechanika, který se právě lehce přešplíchnul bylinnou kolínskou, aby aspoň trochu zamaskoval, jak je zašpiněný od oleje :S .