Mrzí mě, že tohle píšu o mé kdysi oblíbené značce...
Úvod je mastné zahnívající mango, chvílemi se překlápí do drzé řezavosti, pak někdo ten svinčík střídavě přesouvá z igelitky do dřevěné bedničky, jako kdyby se nemohl rozhodnout, do jakého druhu odpadu vlastně patří. A stejně tak se vrací otázka: smýt, či nesmýt?
V kontextu s tím, co má vůně oslavovat, mi to přijde jako nemístný parfémový vtip. Kdybych k tomu musela vymyslet nějaký marketing, tak možná něco na způsob připomínky vlastní smrtelnosti a následných rozkladných fází, nebo propagace kompostování.