Z kolekce Paradiso Perduto jde zdaleka o "nejnormálnější" vůni, až líbivou, ovšem nikoli bez hloubky a jistých znepokojivých momentů. Začátek se nese na vlně sladkého pečení, jak to známe díky Bake od Akro či v mainstreamové podobě DG Devotion - nadýchané šlehané těsto bohatě provoněné máslem a citronem. Po rozvonění se výrazněji ozve vanilka s karamelem, citron ale neustoupí o píď. Díky této kombinaci mi vůně v pozdějších fázích evokuje Shalimar Cologne. Kompozicí sem tam probleskne závan něčeho, co tak docela nezapadá a tím pádem bystří smysly. Káva, koření, bakelitové držadlo starých zásuvek, možná i závan od výlevky... jen velmi jemně a tak akorát, aby vůně nebyla příliš přímočará. Velmi dobře drží, ovšem v podobě vzdušně lehké, takže neobtěžuje. Přeslazená není, sladká ano. Musíte mít rádi gurmánky, děje se toho tady ale víc než jen pečení.