Mandarinkový úvod na začátku trošku zaváněl Vitacitem, ale poté se vůně rozvinula do autentičtější přírodní podoby, a to včetně svítivě oranžové mandarinkové kůry. S její optimisticky jásavou podobou kontrastovala vůně černé hlíny po dešti, která plynule přešla v pryskyřičnatý tón. Celou dobu vůni prostupoval jiskřivý paprsek tvořený kořením a broskvemi, který chvílemi potemněl kadidlem. Svěží, unisexová, jemná, ale přesto výrazná a osobitá.

K vytvoření téhle vůně Mariu údajně inspirovala návštěva parku Lenkoran, nacházející se na hranicích Azerbajdžánu s Íránem. Tento park prý okouzlil už samotného Alexandra Velikého během jeho válečného tažení, že nad ním vyhlásil svou ochranu. Marii zde zaujala vůně stromu, který se jmenuje parocie perská, jinak též známý jako železný strom.

Upřímně nemám vůbec ponětí, jak taková parocie voní. Já v Lankaran Forest cítím hlavně čerstvě oloupanou, lehce nakyslou mandarinku a citrón, posypaný zázvorem a pak už jen vlažný černý čaj, který popíjíme pod stromem, usednutí na spadaném listí, rozhodně žádný les. Na léto jako svěženka jistě nebude k zahození, ale Maria má podle mě sakra na víc.