Jemná, teplá, uklidňující. Uspávanka s temně zeleným jehličím, kadidlovou mlhou stoupající z lesů a dřevěným domkem uprostřed nich. A v tom domku je postel s lněnými povlaky, a v těch povlacích jsou přikrývky s peřím z divokých kachen a se šalvějí. A pod těmi přikrývkami je zachumlaný do klubíčka stočený spáč, jehož sny voní vanilkou.

Zvláštní.
V tom jediném momentu je absolutně
vše!.. -
Noc,
vlhko(déšť, rosa, a nebo něco jiného.?...),
lesk lamp, neonů/očí v tom mokru...,
bezgravitační živočišnost,
hladká ostrost vzduchu na chodníku,
teplo zpod rozepnuté, původně naškrobené košile, nyní však se stopami toho, co paradoxně teprve přijde...,
a pak, právě hned - neuvěřitelné! - i cudnost, éterický závan kostela, pokory, bázně, čistoty(jež ale po chvíli potemní...)
Nasládlé, vzdušné, chladivě teplavé, tlumeně osvěžující, líně zmalátňující a současně podprahově povzbuzující k -
k čemu chcete,
k čemu sbíráte odvahu delší
dobu...
...dřeva nasládlá delikátní levandulovou bylinností, jež spolu s neviditelným citronem osvěžuje a ten zas s přítomným kadidlem ještě i ochlazuje, jenže i zahřívá zároveň
a ono kadidlo vůní zamatlává černou tuší a
žehná ke všemu...
Hmm, asi intuice, že člověk sáhne po tom, po něčem, co ho ve vteřině osloví..?.
Beru tuhle voňavou a ano, celkem hříšnou
vodu
(škoda, že intenzita v pár minutách ztrácí dech, škoda. Na kůži zůstává, sice krásný, leč pouze vykuchaný šepot, jako vykuchaná duše,
pozdě pochybující...)

((opravdu jsou tam dřeva hinoki - šlo by k tomu perfektně hand lotion Le Labo Hinoki, ke konci jde vůně téměř do čoko tónů. Ale zkusila jsem se jí navonět a necítím se v ní dobře. Jako bych za sebou táhla kostel se všemi meditacemi v korunách stomů... Jo, na meditace super))

Cypřiše a hinoki, když se setmí a ochladí a vůně okolí jsou intenzivnější. Čas se zastavil, voní dřevitým zeleným jehličím a vlhkou hlínou, nádechem měkké hřejivé kůže, jemným kouřem a nočním životem, dokud je ještě sladký.

Večer v New Yorku je chladný, osvětlený neonovými reklamami, které se postupně rozsvěcují.
Vane svěží vánek.
U Central Parku zavírá stánek obchodník s bylinkami. Je to pár vteřin, co prodal pytlíček hořce peprné šalvěje a svazek sušené ovocné levandule poslední zákaznici, která si je ukládá do semišové kabelky.
Zvony z nedalekého kostela společně s vůní kadidla upozorňují na večerní mši.
Dáma v mohérovém svetříku v jedné osvětlených kaváren zrovna dojedla vanilkový moučník...

Nad Manhattanem se stmívá, s posledními paprsky zapadajícího slunce se začínají rozsvěcovat světla a neonové reklamy. Ruch neutichá, ulice jsou plné aut a taxíků, lidé spěchají z práce nebo za večerní zábavou, do divadel a klubů. Ze setmělého Central Parku voní cypřiše a šalvěj, trochu zelená a trochu kořenitě trpká. Otevírají se dveře katedrály sv. Patricka na 5th Avenue a s vycházejícími lidmi přichází trochu vůně kadidla. Ze žlutých taxíků vystupují páry a elegantní dámy voní po parfémech s vanilkou. Z osvětlených klubů zní skoro celou noc hudba a hovor bavících se lidí. Puls města utichne na chvíli až nad ránem, než nad East River začne znovu svítat.