Zavede nás do salónku na zámku Duchcov, osvětleném petrolejovou lampou a ohněm z krbu, kde Giacomo Casanova právě sepisuje inkoustem na starý pergamen své memoáry a vzpomíná na svůj prostopášný život. Okenní parapet salónku zdobí květináče s citrusově kořenitými pelargóniemi a fialkami, zatímco zemité kosatce ve váze na stole pozvolna usychají jako život slavného milovníka. Najednou vytáhne z kapsy zašlou dámskou semišovou rukavičku a melancholicky se na ni zahledí: "Ach, Henriette..."