Jako kdyby Tauer dostal za úkol vytvořit vůni, která se bude podobat chanelovské Pětce, a zároveň nechtěl úplně rezignovat na vlastní rukopis.
Počáteční mírně škrábavé metalické aldehydy připomenou jeho vlastní L´Eau a Nexin. Ale zatímco tyto dvě vůně se ubíraly spíše cestou chladivých citrusů a ledové vody, L´Air du jardin caché má podstatně vřelejší květinové srdce a do popředí se brzy dostávají i teplé dřevité a mírně pryskyřičné tóny. Je to vyvážené, klasicky elegantní, nic výstředního, žádná netradiční složka, nebo předávkování nějakou ingrediencí. Jako by střed vůně byl takovou polední siestou, než si po aldehydovém startu odpočine a poté se plnou silou opře do závěru. Tam už by citlivější nos mohl vnímat tauerovské zpracování pryskyřic (s mírným podtónem motorového oleje).
Nejde příliš do prostoru, je spíš diskrétní, ale výdrž má dobrou.