Lačná jako malinově se lesknoucí rty,
sladká jako polibek,
rudě nebezpečná jako chrlení krve,v němž se ta hladová ústa bolestivě zkřiví...
Sametové šaty na pohublém těle,hlava,která ví,že nikdo némá nárok na život,melancholicky vybuchující v třeskutý smích
Všechno užít plnými doušky a nenechat po sobě nic...
Ne dobrodružství...okázalý útěk
(ta vůně se mi zhmotnila při četbě "Nebe nezná vyvolených",je to Lilian unikající Clerfaytově urputné lásce)
omamná nachová růže s ledovými krystaly živočišnosti na povrchu,malinově rtěnková hebkost na prokousnutém rtu,ambrová náruč vědoucí,že nelze pomoci,oudově dřevitá jistota nevyhnuutelnosti
Naprostý souhlas. Z mnoha vůní s růží, jež jsem vyzkoušela či měla, mně tato opravdu připomíná Rose d' Arabie nebo Anfas Al Ward. Bohužel nemohu porovnat ze vzorků, jež už nemám:) Ale u mě se jednoznačně na začátku jedná o plnou rudou růži na dlouhém stonku, jež malinami zrůžoví.
Růže z Alhambry. Své jméno získala podle arabského vlivného rodu Umayyadů, kteří vládli jako kalifové v Damašku a taky v Cordobě v době, kdy část Španělska ovládli Maurové. Co ji ale odlišuje od vůní podobného typu, z nichž mi přišla na mysl jako první Rose d'Arabie, je, že je u ní výrazný malinový tón. Takže je trochu jiná. A mimochodem, stejně jako Rose d 'Arabie vytvořila i Rose Omeyyade Marie Salamagne.
A vlastně i ta růže je tady jiná, není to ta olejovitá rudá arabská růže, je to spíš sladká růžová růže. Kromě malin se kolem ní vznáší špetka jemného růžového pepře a později se k ní přidá zemité pačuli a pár kapek čerstvě zkaramelizovaního cukru. A kdo by se bál arabských růží kvůli oudu, tak tady je ho opravdu jenom mikroskopické množství, růže je od začátku do konce dominující, v závěru ještě dřevitá a balzamická a řekla bych, že tu musí být i labdanum, protože vnímám kožený tón. A po několika hodinách ještě dostaneme jako bonus krémový santal ovoněný malinovou růží.
Lačná jako malinově se lesknoucí rty,
sladká jako polibek,
rudě nebezpečná jako chrlení krve,v němž se ta hladová ústa bolestivě zkřiví...
Sametové šaty na pohublém těle,hlava,která ví,že nikdo némá nárok na život,melancholicky vybuchující v třeskutý smích
Všechno užít plnými doušky a nenechat po sobě nic...
Ne dobrodružství...okázalý útěk
(ta vůně se mi zhmotnila při četbě "Nebe nezná vyvolených",je to Lilian unikající Clerfaytově urputné lásce)
omamná nachová růže s ledovými krystaly živočišnosti na povrchu,malinově rtěnková hebkost na prokousnutém rtu,ambrová náruč vědoucí,že nelze pomoci,oudově dřevitá jistota nevyhnuutelnosti
Krásná
Naprostý souhlas. Z mnoha vůní s růží, jež jsem vyzkoušela či měla, mně tato opravdu připomíná Rose d' Arabie nebo Anfas Al Ward. Bohužel nemohu porovnat ze vzorků, jež už nemám:) Ale u mě se jednoznačně na začátku jedná o plnou rudou růži na dlouhém stonku, jež malinami zrůžoví.
Růže z Alhambry. Své jméno získala podle arabského vlivného rodu Umayyadů, kteří vládli jako kalifové v Damašku a taky v Cordobě v době, kdy část Španělska ovládli Maurové. Co ji ale odlišuje od vůní podobného typu, z nichž mi přišla na mysl jako první Rose d'Arabie, je, že je u ní výrazný malinový tón. Takže je trochu jiná. A mimochodem, stejně jako Rose d 'Arabie vytvořila i Rose Omeyyade Marie Salamagne.
A vlastně i ta růže je tady jiná, není to ta olejovitá rudá arabská růže, je to spíš sladká růžová růže. Kromě malin se kolem ní vznáší špetka jemného růžového pepře a později se k ní přidá zemité pačuli a pár kapek čerstvě zkaramelizovaního cukru. A kdo by se bál arabských růží kvůli oudu, tak tady je ho opravdu jenom mikroskopické množství, růže je od začátku do konce dominující, v závěru ještě dřevitá a balzamická a řekla bych, že tu musí být i labdanum, protože vnímám kožený tón. A po několika hodinách ještě dostaneme jako bonus krémový santal ovoněný malinovou růží.