Zpočátku čerstvě rozkrojený citrón rychle utlumený sladkým kouřem - Shalimar se nezapřel. Ovšem po nástupu sladce dýmajícího dřeva a jemných chypre tónů už to byla trochu jiná vůně. Ale pak několik hodin nic - ovšem to skorogurmánské finále stálo za to: vyhlazené sladké dřevo, sušené švestky v likéru a čokoládová pralinka zasypaná suchým cigaretovým tabákem. A navíc vůně postupem času místo aby mizela, tak nabyla na intenzitě.
Ze všech Shalimarů, které jsem dosud měla možnost vyzkoušet má tento jednoznačně "nejsvěžejší" bergamotový úvod, ten však po chvíli zcela přehluší toaletní stolek s líčidly z Mon Parfum Chéri par Camille (pačuli), zato navíc doprovázený mohutným závanem kadidla. A pak už se o slovo hlásí ona mexická vanilka a svými tóny hořkosladkého karamelu a švestek (ty jsou znovu z MPCpC) ztlumí kadidlo, možná ještě o malinko víc než v Madagascaru. Naštěstí zase ne docela, však to má být a taky je pořád Shalimar, že.
Nakonec prodělá vanilka ještě jednu proměnu: karamel a švestky vystřídá slabounká poleva v podobě vysoce kvalitní čokolády a čerstvé smetany (v limitce Madagascar byla sušená). Jak už zde bylo ovšem již několikrát zmíněno, není to gurmánský Shalimar, toto vše je zde zapracováno skutečně jen v náznacích, takže kdo miluje klasiku, tahle variace jistě také potěší. Ale zase musím uznat, je-li pro někoho problémem kadidlo v klasickém Shalimaru, skrze tohoto "Mexičana" může teoreticky vést cesta a třeba taky ne.
Shalimar i pro ty, kteří jeho klasickou verzi nemohou nosit. Kouř a ostrý bergamot je zde odsunut do pozadí, ve vůni se prosazuje hořká čokoláda a sušené rozvařené švestky s vanilkou. Škoda, že jde o limitku!
Citrony.
Intenzivní a autentické.
Pak, po chvíli,
jen nádech – někde pod těmi žlutomasými kyselými tropickými plody – shalimarovského vánku…
Člověk by si myslel, že citrony přišly, budou a zůstanou tady napořád.
Omyl.
Najednou, jakoby z ničeho nic,
citrony ustupují/jsou velmi rychle prostupovány pudrovitostí, na pudr rozemletým bergamotem.
Nebo, spíše, někdo to celé zasypává shalimarovým pudrem…
…vůně základu klasického Shalimaru, pudr a navláčnělé sucho, a
a citrony jsou pryč.
Přidává se kosatec s jemným senovým tónem(beztak tonka boby).
Seno ale i s tuhými ne úplně proschlými dužnatými stvoly rostlin a do toho delikátní dýmově stříbrná stuha kadidla stoupající k nebi…
Je to měkoučké a takové jasné( ne rozostřené jako klasický Shalimar).
Velmi tmavá až černá tenká čokoláda. Taková,
co při kousnutí do tabulky, to téměř hlasitě křupne a mini čoko drobečky odletují, a když nějaký omylem rozetřete, je to jak nějaká voňavá černohnědá pasta…
Vůbec to není sladké.
Voní to neutrálně, pouze po čistých ingrediencích.
…hmmm, Shalimar s mexickou vanilkou je vůně na téma Angel od Guerlain…
…a viděla bych ho ideálně na léto, na západ slunce, na večer…
…tak přibližně po třech až čtyřech hodinách zůstává na kůži vůně nadýchané ale husté pěny vyšlehané z karamelu a vysokoprocentní čokolády.
Hmmm.!
04/03/14
Zpočátku čerstvě rozkrojený citrón rychle utlumený sladkým kouřem - Shalimar se nezapřel. Ovšem po nástupu sladce dýmajícího dřeva a jemných chypre tónů už to byla trochu jiná vůně. Ale pak několik hodin nic - ovšem to skorogurmánské finále stálo za to: vyhlazené sladké dřevo, sušené švestky v likéru a čokoládová pralinka zasypaná suchým cigaretovým tabákem. A navíc vůně postupem času místo aby mizela, tak nabyla na intenzitě.
Ze všech Shalimarů, které jsem dosud měla možnost vyzkoušet má tento jednoznačně "nejsvěžejší" bergamotový úvod, ten však po chvíli zcela přehluší toaletní stolek s líčidly z Mon Parfum Chéri par Camille (pačuli), zato navíc doprovázený mohutným závanem kadidla. A pak už se o slovo hlásí ona mexická vanilka a svými tóny hořkosladkého karamelu a švestek (ty jsou znovu z MPCpC) ztlumí kadidlo, možná ještě o malinko víc než v Madagascaru. Naštěstí zase ne docela, však to má být a taky je pořád Shalimar, že.
Nakonec prodělá vanilka ještě jednu proměnu: karamel a švestky vystřídá slabounká poleva v podobě vysoce kvalitní čokolády a čerstvé smetany (v limitce Madagascar byla sušená). Jak už zde bylo ovšem již několikrát zmíněno, není to gurmánský Shalimar, toto vše je zde zapracováno skutečně jen v náznacích, takže kdo miluje klasiku, tahle variace jistě také potěší. Ale zase musím uznat, je-li pro někoho problémem kadidlo v klasickém Shalimaru, skrze tohoto "Mexičana" může teoreticky vést cesta a třeba taky ne.
Shalimar i pro ty, kteří jeho klasickou verzi nemohou nosit. Kouř a ostrý bergamot je zde odsunut do pozadí, ve vůni se prosazuje hořká čokoláda a sušené rozvařené švestky s vanilkou. Škoda, že jde o limitku!
Citrony.
Intenzivní a autentické.
Pak, po chvíli,
jen nádech – někde pod těmi žlutomasými kyselými tropickými plody – shalimarovského vánku…
Člověk by si myslel, že citrony přišly, budou a zůstanou tady napořád.
Omyl.
Najednou, jakoby z ničeho nic,
citrony ustupují/jsou velmi rychle prostupovány pudrovitostí, na pudr rozemletým bergamotem.
Nebo, spíše, někdo to celé zasypává shalimarovým pudrem…
…vůně základu klasického Shalimaru, pudr a navláčnělé sucho, a
a citrony jsou pryč.
Přidává se kosatec s jemným senovým tónem(beztak tonka boby).
Seno ale i s tuhými ne úplně proschlými dužnatými stvoly rostlin a do toho delikátní dýmově stříbrná stuha kadidla stoupající k nebi…
Je to měkoučké a takové jasné( ne rozostřené jako klasický Shalimar).
Velmi tmavá až černá tenká čokoláda. Taková,
co při kousnutí do tabulky, to téměř hlasitě křupne a mini čoko drobečky odletují, a když nějaký omylem rozetřete, je to jak nějaká voňavá černohnědá pasta…
Vůbec to není sladké.
Voní to neutrálně, pouze po čistých ingrediencích.
…hmmm, Shalimar s mexickou vanilkou je vůně na téma Angel od Guerlain…
…a viděla bych ho ideálně na léto, na západ slunce, na večer…
…tak přibližně po třech až čtyřech hodinách zůstává na kůži vůně nadýchané ale husté pěny vyšlehané z karamelu a vysokoprocentní čokolády.
Hmmm.!
04/03/14