Okvětní plátky růží s kapkami rybízové šťávy, což by mohlo být svůdně krásné. Ale bohužel někdo ty rudě sametové lístky poházel na laciný plastový tácek, na kterém leží oschlý ohryzek hrušky. Takže za mě krásný flakon, vzletný název, ale vůně nic moc.

Reprodukce lehce kýčovité malby, na níž se skví zátiší se starým dřevěným stolem, karafou růžového oleje a rozsypanými červenými Bon Pari, které se začínají lepkavě rozpouštět.

Nakysle ovocný začátek postupně začal nabývat podoby odlehčené vanilkově dřevité původní Si. Ovšem nenápadně začaly prosakovat "avivážové" tóny, takže po rozvonění vše skončilo jako kompotovaná hruška zasypaná práškem na praní. Vůně je to vlastně líbivá, ale ta urputnost a vytrvalost mě až děsí.