Vega (Eau de Toilette) Guerlain

„Až zahoří Vega, na kůru chleba kříž udělej...“
To mi teď zní v hlavě a já mám neodolatelnou chuť hrábnout do strun kytaře jako v osmnácti a zkusit, jestli se mi vybaví nejen melodie, ale i zbytek textu.

Vega byla můj nejlepší nákup naslepo. Ze všech. Odměna za ty desítky proher, kdy jsem si něco představovala, ale realita se představě v lepším případě nevyrovnala, v horším minula. U Vegy to bylo naprosto naopak. Toužila jsem po ní "jen" do sbírky. Jen po tom překrásném předmětu, ne po její duši. Pro nesběratele může tohle znít nepochopitelně, snobsky, hloupě, možná i svatokrádežně, ale pokud tvoříte "malé muzeum", tohle prostě občas děláte. Nikdy jsem nebyla obchodník, nikdy jsem nic nepořídila spekulativně, nikdy jsem nic neplánovala prodat (jen občas jsem ochotná něco "obětovat" a nebo se rozdělit). Dokonce nic ani netoužím vlastnit. Já ty krásy jen chci uchovat. Ale dost o mně, v hlavní roli je tu Vega.

Jacques Guerlain se zřejmě dnes "obrací v hrobě", neboť byl ve třicátých letech na vrcholu tvůrčích sil, ale kompozici tvořil rok nebo roky. Co do počtu dnes vychrlí dům Guerlain za kvartál tolik "novinek", kolik jich šlo na trh během celých třicátých let. Nicméně i po devadesáti letech si svět pamatuje minimálně čtyři z nich, a to nepočítám Liu, protože ta vznikla na sklonku let dvacátých. Ale Sous le Vent, Vol de Nuit, Coque d'Or a Vegu vyjmenuje každý z parfémových nadšenců.

Jak voní Vega tu popsalo už tolik lidí, že je to nošení sov do Athén. Jednou větou je to "nejlepší verze Pětky, co si dokážete představit", ale tenhle popis by k autorovi byl neuctivý. Takže to napíšu jinak. "Vezmi křupavé aldehydy z Pětky a DNA rodiny Guerlainů, přidej pugét květin a všeho tam dej ten jediný správný poměr." Vznikla tak jedna z nejjasnějších hvězd parfémové produkce dvacátého století. Ne, není to moderní, ale ve své době rozhodně byla. A dnes je to klasika, legenda, ztělesněná elegance třicátých let. Takhle podle mě voněla Miss Lemon (sekretářka Hercula Poirota), ale pochopitelně ne v práci, to by (dle jejích slov) bylo "vyloženě nevhodné". :)

Do not go gentle into that good night,
Old age should burn and rave at close of day;
Rage, rage against the dying of the light.
/Dylan Thomas/

Vega je hvězda hlavní posloupnosti a nejjasnější hvězda souhvězdí Lyry. Hvězda se nachází ve vzdálenosti 25,3 světelných let od Země a patří mezi Slunci nejbližší jasné hvězdy. Je pátou nejjasnější hvězdou noční oblohy a po Arcturu druhou nejjasnější hvězdou severní nebeské polokoule. Je též proměnnou hvězdou, která mírně mění jasnost. Název Vega pochází patrně z volné transliterace arabského slova wāqi, což znamená „padající“ nebo „přistávající“, prostřednictvím fráze an-nasr al-wāqi, „padající orel“.

Guerlainova Vega poprvé zazářila na parfémovém nebi v roce 1936 & za jejím znovuzrozením a povstáním z hvězdného prachu na počátku nového tisíciletí stál Jean-Paul Guerlain, který ji navrátil městu i světu v rámci kolekce "Il était une fois Guerlain". Jen na chvíli. Jen na čas. Ale přece.

Stejně jako nebeská Vega je tato vůně zářivá a mění svoji jasnost, zprvu vydává oslňující záři, je jako supernova, postupem času její světlo měkne a zlátne, stává se prašným sametem a zapomenutým věčným světlem.

Bylo to napsáno mnohokrát. Zpočátku Vega září chladným, lehce neosobním, pronikavým, téměř neonovým, aldehydově větrovým a citrusově bergamotovým světlem, ano, podobně jako Chanel N°5 & N°22. Ale pak zjemní a zesládne vanilkou, bílými květy, obláčkovou mimózou, růžovým prachem, medovou akácií a pikantními tóny gerania, které s drydownem mizí a zůstává měkká aura připomínající dřevitější variaci na Spiritueuse Double Vanille.

Sofistikovaná přitažlivost mimo prostor a čas.

Aldehydový lesk …
Přivoním a vnímám saténově leskle zlatavé aldehydy, rozmanité tóny letní zahrady v plném květu, teplo, hravost, eleganci … vůně pro dámu. A samozřejmě, že je pro můj nos nádherná!

Aldehydový začátek připomíná No. 5, ale rozvonění už je guerlainovské. Vůně postupně sládne, až tak, že mi připomíná sypkou cukrovou náplň karlovarských oplatek, mírně do oříškova. A také do vanilkova, ale přesto to není jedlá vůně, chvílemi se připomínají aldehydové mýdlové květiny, které postupně pudrovatí. Vůni není potřeba přiživovat, vydrží dlouho a má zajímavý vývoj. Dřevitě vanilkové a pudrové květiny mají v sobě i něco vánočního. Po deseti hodinách se Vega rozvoní jako santalové vonné tyčinky. Je to nečekané a tak živočišné, že se cítím až nepatřičně - v dnešní době plochých a sterilních vůní, které většinou potkávám na ulici. Živočišnost se po chvíli ztratí (nebo ji přestávám vnímat) a zůstane sladce vanilkový a dřevitý základ.

Vůně však zůstane vonět ve vlasech a na oblečení do dalšího dne, takže při delším nošení už nejsou tolik oddělené jednotlivé fáze vůně - aldehydový začátek, vanilkově cukrová sladkost, dřevité květiny a vonné tyčinky - všechny části se prolínají a doplňují. Dokonce mám těsně po navonění dojem, že úvodní aldehydy jsou banánové a jejich sladkost přejde do santalové vanilky, která je podkreslena živočišným jasmínem a tónem sušené smetany. Tahle vůně je opravdu výjimečná a jako stvořená pro podzimní a zimní období.

Začátkem se rychlostí jamajského sprintera přehnaly aldehydy jak z No. 5. A pak už jen sametově nádherná nasládle květinová vůně s nádechem jemného dřeva. Je to starosvětská "babiččina" vůně v tom nejvoňavějším slova smyslu. Takhle přesně si představuji "hoch" elegantní vůni.

V začátku pryskyřičně květinová, "starosvětská", ale dost rychle se odlehčí, zjemní, vznikne obláček prádlově-květinové vůně, jemný a nadýchaný. Napodruhé, když je vlhko, déle vydrží prvotní kyselá pryskyřičnost podobná Chamade.
Jako otevřít dřevěnou truhlu natřenou fermeží...Nejprve naspod truhlice pokládám usušené čtvrtky rozkrájeného bergamotového plodu, Pak do ní pomalu skládám jemné krajky, krajkové přehozy a závoje, které jsem zrovna pěkně vyprala, v čerstvém povětří vítr vyfoukal, v zahradě plné květin nabraly ty nejkrásnější vůně a teď je naposled proti oknu prohlížím, natřásám, prokládám hedvábným papírem, novými kousky různých voňavých mýdel.. a pěkně uložím zase na příště, abych se s nimi mohla těšit a kochat v dalším krásném slunečném dni. Nahoru položím jemně pudrově vonící větvičku mimózy.
Po tradičním, "drsnějším" začátku je vůně sladká a pudrová, úžasně složená kytice s vanilkou a složkami, které k sobě zdánlivě vůbec neladí, ve skutečnosti ale stvoří dokonalou krásu.

Co se týče mýdlovosti, má tahle vůně mnohem blíž k No. 5, než její slavnější kolegyně Liu, jen s tím rozdílem, že aldehydy Vegy jsou o kapku jiskřivější a měkčí. Dokonce pracuje i se stejným jasmínem, ylangem a růží - i když ta je cítít jen okrajově. Na rozdíl od Pětky, jsou ale tyto květiny zasypány chomáčky sladké mimózy, čímž vyzní mnohem rychleji a víc pudrověji než Chanel.

Po rozvonění, kdy k celkové pudrové nadýchanosti přispěje ještě bílé pižmo s nezbytným akordem guerlinade se už Vega vydává vlastní cestou, k čemuž přispěje i květinově pikantní karafiát, který se přidá do kytice a postupně se stává dominantní. Guerlain rovněž pracuje s jiným druhem lehce drhnoucího vetiveru a vůbec celkově je v základu oproti Chanelu méně dřevitý. Je škoda, že se přestala vyrábět, protože je opravdu mimořádně povedená.