Violet Flame je pro mě americkou variací na Genie des Bois od Keiko Mecheri. Křehké fialky s nesladkým kosatcovým pudrem na starém dřevě obrostlém mechem uprostřed věčně zeleného lesa se stromy vysokými až do nebe. Tiše žhnou pikantně hřejivou kořenitostí podobnou jako v Id od Mendittorosy - styčnými body jsou hřebíček a ravensara. Oproti zmiňované Keiko je vůně méně pudrová a bohatší, oproti Mendittorose je lehčí, přece jen žhne, není to vulkán. Opět jsem měla z vůně obavy, fialka není moje oblíbená složka, a nakonec ji hodnotím jako jednu z těch povedenějších pro můj nos.