Napadl sníh.
A my se neotiskli do sněhu, to sníh se otiskl do nás.
A odnesli jsme si ho na Parnas, vláčeli jsme ho s sebou přes Martovo pole, myšlenky ztěžklé o vzpomínky na planoucí smrkovou smůlu, každou z těch bílých hvězd jsme s přesností lékárníka vyvážili fialovými kvítky suché levandule, je jsme pak rozsévali před Moulin Rouge, aby se propadly do šedavého kouře nedopalků s otisky malinových rtů, je jich dnes plná ulice, je jich víc než sněhu, než slov, než nás...

Lesná chladná levanduľa s jedľovým balzamom, ktorý vytvára až ľahko oudový tón. Neskôr lesné tóny, ktoré sa neskôr prekvapivo znova preklopia do levanduľového drydownu, tentokrát už sladkého, ktorý držííí...(a fakt sú tam aj lesné jahôdky...)

Tématiku čtvera ročních období zpracovalo už několik značek, ovšem tahle má k nim co do autentičnosti podle mě nejblíž. Samantha Rader nás s její pomocí bere na procházku do lesa. Vedle smrků a borovic míjíme i zmrzlé bezové a šípkové keře, pokryté třpytícími se vločkami. Pod nohama nám křupe mokrý sníh, mrazivý podvečerní vzduch nás přitom štípe do tváří. Úplného zimního chladu se však bát nemusíme, jelikož brzy se ohřejeme u ohně s pálícím se jehličím a nasládlou borovicovou pryskyřicí. Kromě toho nás zahřívá i měkoučký levandulově mohérový svetřík, který máme na sobě. A díky levanduli nakonec najdeme i pár lesních jahůdek.