Co jste dnes zkoušely(i) z mainstreamu?

L’Eau de Toilette (Carven) - svěží lehká šťáva ze zelených jablek a citrónu s ledem, sladké frézie plné rosy a svěží zelené pižmo. Vůně ve své podstatě jednoduchá a nekomplikovaná, přičemž zároveň i v tom nejlepším slova smyslu líbivá (ale nikoliv "masově podbízívá"). Důkaz toho, že i mainstreamová svěženka se dá udělat na úrovni.

Royal Marina Rubis (Marina de Bourbon) - z generického ovocného začátku se rozvinula do pižmově nasládlé svěží růžové růže s pivoňkou. Do velmi povedeného flakónu je takové tuctovky věčná škoda...

Na mně drží celkem slušně, tak ty tři, čtyři hodiny. Ale musím souhlasit, neočekávala jsem od ní vůbec nic, takže o to víc mě překvapilo, jak je to při té nízké ceně, na mainstream dobře udělaná vůně.

Nina Ricci L´Extase: pro mě podstatně snesitelnější než LVEB, už kvůli růži, která se ve vůni nezapře. Připomínala mi spíše limitku od L´Occitane Rose Confite (jestli si ji tedy dobře pamatuji): okvětní plátky růže ponořené v cukerném, lehce zkaramelizovaném roztoku. Originální rozhodně není, opravdu vypadá jako splněná domácí úloha s jednoznačným zadáním udělat něco nesoucího se na aktuální módní vlně. Jenom nechápu, proč je krásný život, noc či extáze spojována s pánvičkou, na které zdatná kuchařinka přepouští máslo a přepaluje cukr...

Když přemýšlím, zda bych takovou vůni chtěla (a kam bych ji nosila), tak si říkám, že v podzimním čase plískanic, kdy už se začínám těšit na Vánoce včetně pečení cukroví, by mohla ta růže s karamelem připomínat definitivně uplynulé léto i předzvěst vánočního mlsání. Třicítka by mi stačila na celou pětiletku.

Na letisti jsem se hrnula ke Clinique Beyond Rose, v blahe nadeji ze to bude Aromatics s pridavkem ruze. No, neni. Je to jen cista ruzovka, na kterou lze klidne zapomenout 

L’Extase (Nina Ricci) - krystaly cukru pomalu se rozpouštějící v generickém pižmově cedrovém základu. Sladší, tuctová, zapomenutelná...akorát flakón stojí za povšimnutí. Název je evidentně marketingovým výplodem - tahle vodička by do extáze nedostala ani frekventantku mateřské školy (i když tu možná ano).

L'Eau par Kenzo Mirror Edition (Kenzo) - schnoucí seno na břehu zahradního jezírka s prohřátou vodou...potud docela zajímavá vůně. Ovšem rozvoněla se do podoby drogerkové cedrovky s lehce ovocně pižmovým nádechem.

Untold Eau Fraiche (Elizabeth Arden) -  nasládle pižmové šťavnaté citrónky i s kůrou, zelenými lístky a jemně nahořklými větvičkami. Následně ještě chladnoucí zelený čaj, po rozvonění lehkou rukou přislazený. Jednoduchá, osvěžující a nadmíru povedená čajovka, kráčející ve stopách proslulého Green Tea.

Kapsule Light (Karl Lagerfeld) -  Nasládlá pepřová cedrovka se sušenou šalvějí - složení lákavé, leč skutek utek...a po jeho útěku zbyla jen laciná drogerkovka.

Marni Spice, opět povedená vůně jako předchozí téhle značky. Vše se točí kolem růže - ta je nejdřív zázvorová s pepřem a skořicí, pak ji doplní mimóza a pačuli. Výrazná a nezaměnitelná.

Michael Kors White, krémová bílá květinovka, která má na začátku opravdu pěknou frézii, jinak nic převratného.

Dahlia Divin (Givenchy) -  růžovým pudrem zasypané suché jasmínové květy. Později se  prosadila i hodně suchá pačuli (spíš v podobě prachu, než v podobě květiny). Typově (a našla by se i jistá "voňavá" paralela) by se dala přirovnat k Coco Mademoiselle.

Pleasures Flower (Estée Lauder) -  jemné sladké autentické konvalinky v ledové zeleni. Bohužel se konvalinky postupně ztratily pod náporem "univerzální" květinové směsi a vše sklouzlo k nasládle kouřovému dřevitému základu. Neurazí - nenadchne.

...mně Dahlia Divin spíš připomínala vůni Juicy Couture Couture Couture...

Valentina Pink - jahodové Lipo s růžovým krémem, naštěstí tu nálož trochu brzdí bílé dřevo.

Gold Diva (Roberto Verino) - vůně, která neobstojí ani v zapadlé drogérii - řídká generická pižmovka jakožekvětinovo-ovocná, syntetická, nepříjemná až štiplavá. Tímto se snad dobrovolně navonět ani nelze

DKNY Women Fall (Donna Karan) - začala jako studená cedrovka s gurmánskými tóny v podobě čokoládových pralinek s mentolovou náplní, aby skončila jako vcelku generická sladce kořeněná teplá cedrovka. Ale vcelku ujde...

CK One Shock Street Edition for Her (Calvin Klein) -  předesílám, že s původní CK One nemá pranic společného. Lehká gurmánská vůně - směs čokoládových pralinek s rozličnou (zejména pak sladce ovocnou) náplní na dřevěném tácku. A ambrově dřevitý nasládlý konec je vysloveně povedený - je škoda, že tahle limitka prošla bez většího povšimnutí (a u nás se snad dokonce ani neobjevila).

Gold (Roberto Verino) - jemná pižmově dřevitá květinovka....univerzálně neškodná, tuctová a zcela zapomenutelná.

Boucheron: Boucheron EdP (původní)

Patří k dalším z řady vůní, které postihla nešetrná reformulace. Původní verze toho totiž nabízí mnohem víc. Nejprve je to směs nahořkle svěžích citrusů, zelených bylinek a čerstvých meruněk. Díky bílým květům: jasmínu s živočišným, ale zde příjemným nádechem a především „mýdlové“ tuberóze už vůně získává patřičnou hloubku. V mém případě dostává svůj prostor i zemitý kosatec.

Kytice se pak zahalí do krémově vanilkového závoje, který vůni uhladí. Zapálené vonné tyčinky santalu a suchá dřeva s pryskyřičnatou ambrou vůni zlehka směrují do orientu. Vůně postupně získává i pudrový až sametový nádech – jakoby z těch meruněk na začátku zůstaly jenom slupky. Krásně zahřívá kůži.

Paris Hilton: Just Me

Nevím, co mě to popadlo chtít zkoušet vůbec nějakou vůni od Paris, když už mě předem vždy odrazovaly její reklamní kampaně. Takhle lacinou směs vodního ovoce, pepře a řezavě svěží frézie by snad nevyprudokoval ani Avon. Jenže tím to nekončí.

Od svěžesti přechází ke skleníkové fialce s ylangem, který má nepříjemnou polohu, vonící po nahnilých banánových slupkách, přičemž obě květiny doprovází nechutně chemický pižmově-dřevitý ocásek. Just Me se tímto stává novým kandidátem do mé Top Ten nejhorších vůní.

človek si z času na čas musí pripomenúť, že za čo vlastne platí....:)

Tak...vzhledem k názvu bych snad ani nic jinýho neočekávala. Bude to asi prostě opravdu "just like her."

Cheeky Alice (Vivienne Westwood) -  svěže květinová drogerkovka s trochou sladkého ovoce. Generická a bohužel zároveň i hodně laciná....

Eau Fraîche (Biotherm) -  svěží vůně v podobě ledového koktejlu z oroseného zeleného jablka, nezralé hrušky a kostek mražené jemně oslazené limetkové šťávy. Dala by se stylem připodobnit v této fázi k Light Blue (ale ve vyšším levelu). Po rozvonění se přidaly jemné zelené lístečky s nasládlým pižmem, vyplavené cedrové dřevo a sladká hruška. Je to hodně povedená osvěžující polívačka, jemně nasládlá - výdrž sice není kdovíjaká, ale ta se u vůní tohoto typu snad ani neočekává.

Ma Griffe Carven 2013
Bergamot a gardenie.
Zeleno a květinové živočišno hned v počátku.
Kluzké mazlavo z ylangu a nadrženého jasmínu…
Po chvilce se přidá růže a ta
se navzájem pošťuchuje, pokouší, zlobí, dráždí s pryskyřicí/sty­raxem.
Santalové dřevo hlídá, kryje záda těm, o kterých píšu výše…
…stabilita, jistota, jištění.
Nakonec vetiver – tady je chudákem,
nepatrným,
bezvýznamným, slabým,
skoro ubohým protihráčem…
Sice je tento Ma Griffe moderní verze klasiky z roku 1946,
ale nebála bych se ho označit klidně jako
sprostý Chanel…
…takový pokrytecký,
slušňák navenek,
a večer, uvnitř pěkný, když ne chlípník, tak minimálně požitkář…
Aldehydy.?, jsou zde.?
Och ano, je zde přítomná jistá mýdlovost,
taková podprahová, přesto všudypřítomná…
Mýdlovost původně čistě vyprané hedvábné košilky s bavlněnou krajkou,
která ovšem po chvíli vezme za své…
…chytne, ta košilka, i odéry úplně jiné…

Na mainstream povedené dílko.
…kdo má rád vůně Chanel, hlavně ty zelené a mýdlové a nebojí se filmů s hvězdičkou,
tak směle do zkoušení.!

La Panthére Cartier
Hmmm…,
dobroučké!
Jahůdková jemně pikantní rebarbora
zahuštěná rozemletým a vláčným suchým ovocem.
Voní to hladce, plně, hebce kyselkavě(a nyní ještě slibně…).
Na začátku vidím barvy zlatavě červenou, matně, tlumeně zelenou, rozostřenou oranžovou, lososovou a světle hnědou a pak
se to změní –
je to oblé, bílé, svěží…!
Barva tekutiny odpovídá rozjezdu vůně,
ovšem celkově
La Panthére voní lehce průtahově – jak větrové bonbony tic tac bez cukru a s mátovým sorbetem.
Proč tento název.?
Představovala bych si plnotučnou, plnokrevnou kompozici, intenzivní, v tmavších barvách, hustou, poměrně sladkou, hutnou…
Ale tohle.?
…tohle je lehké a svěží,
a i když neřídké, tak lehké.
Možná La Panthére proto, že i ta šelma našlapuje pěkně tišše…

Classique Intense (Jean Paul Gaultier) - už ten začátek v podobě WC čističe naloženého v medu mě měl varovat, že to nedopadne dobře...a taky že nedopadlo. Podivný mišmaš, doprovázenou jakousi "zatuchlostí", a to vše ponořené v syntetickém nektaru.

Gold Bouquet (Roberto Verino) - jemná vodově-průsvitná květinkovo-ovocná dívčí vůnička (pardon za zdrobnělinku, ale nelze jinak). Není to sice žádný zázrak (ale taky ani žádná hrůza), to by však nesměla být taková "homeopatická". Intenzita blížící se nule, výdrž počítaná na minuty...

Velké díky naší kabelkové Dámě,

aneb

Teazzurra Guerlain

...jo, tak to všechno, co je psáno ve složení,
tak to tam je.
Ovšem v intenzitě zrovna takové, jako je namodráskovělá tekutina samotné vůně, když ji ze vzorku aplikuji na kůži...
...téměř neviditelná/necítitelná.
 Vůně teplé grepové šťávy vyleštěné měkkým bílým pižmem + mikrostopy toho ostatního rozprašovaného v kapkách do ovzduší - něco jak stát asi metr od tryskající fontány...

Paradiso (Roberto Cavalli) -  svěží veselá jasmínovka, s květy plnými hebkého nasládlého pylu - povedená jarní vůně, typově blízká Champs-Elysées. Ale jak rychle mé nadšení vzplálo, tak rychle uhaslo - stačila hodina a objevil se "dřevo-pižmo-univerzální" tón typický pro laciné drogerkovky, který postupně sílil, až naprosto opanoval pole. Škoda, bylo to zpočátku hodně nadějné...

Jette Black (Jette Joop) -  přeslazená ovocně květinová tuctovka se suchou pačuli. Co je na ní (kromě barvy flakónku) "black", mi však bohužel zůstalo utajeno. Připadá mi jako x-tá variace na La Vie Est Belle.