TOBACCO VANILLE Tom Ford
…tabák je uveden jako první složka na prvním řádku.
A on se opravdu i jako úplně první ukáže. Ale to je jemný tabák, sice čerstvý ale decentní a delikátní.
Ve chvilce však začíná ustupovat, uvolňovat místo dalším složkám…
Nechá se pohltit, zajmout, zkrotit…
Stáhne se do pozadí. Ale je tam. Tiše. Pořád.
Vůně začíná sládnout. V podstatě hned se usadí do tak moc příjemné podoby.!
Ale nebezpečné, protože návykové. Nelze přestat si přičichávat ke kůži. Nelze přestat…
Jenže jednou to stejně vyvane…:
Lehce pobavený až arogantní výraz v očích
…pohodlně zvrácený v pracovním křesle dozadu a nohy překřížené na stole
…téměř nonšalantní pokuřování z doutníku a řeči…
(sakra!. …pořád mu to sluší.!… …nesnáším ho a
stejně ho chci… …nesnáším sebe…)
Znala jsi pravidla.
…věděla jsi do čeho jdeš…, říkal jsem ti, že moje hra je asi na tvůj vkus poněkud(dost?) povrchní…, že jinak hrát neumím…
Varoval jsem tě, že bych ti nechtěl ublížit…
Vzala jsi to.
(…hlavně nezačít fňukat.
H-l-a-v-n-ě udržet hlas.!..)
Jasný,
(a snažím se do hlasu narvat ten nejlhostejnější možný tón, co vůbec existuje…)
v pohodě,
(a držím dlaň na ústech křičícího srdce černého jak noc a syčícího jak plazící se had…)
ok
(a hrozivým pohledem dovnitř sebe se snažím umlčet duši drcenou mezi kamennými lisy na šarlatovou šťávu…).
Jo, nic se neděje…
(a zoufale se snažím vdechovat ze vzduchu kolem sebe poslední mikrozbytky vanilkového kouře… Kouře z úst… Z jeho úst…)
(a do očí, pohození hlavou, celého svého výrazu cpu lehký pobavený a jemný vzdor, ignoraci…)
Ano, dohoda platí, domluvili jsme se…
Na kůži mám onu sladkost – je to hustá tekutina, konzistence sirupu či řidšího medu – to ta sladká míza s velmi tlumenými ovocnými akordy…, pak oslazeno vanilkovým tónem fazole tonky, ze které je patrna i stopa zavadlého sena v odpoledním slunci. Někdy tak spalujícím…
A kakao. Nasládlé, tmavé, husté tak, že sotva teče, když nakloníte hrnek a čekáte než vám ta dobrůtka steče do krku…
Jenomže tohle se nemůže přejíst…
Díky na superjemno namletému koření váženého na lékarenských vahách je to luxusně jemně pikantní a zásluhou právě tónů sena a „bílého koně“ – tabáku, má vůně i svoji hořkost. Skrytou, hladkou, uklidňující a provokativní zároveň…
Jako život – hořký a sladký…
…beru tašku ze země a s úsměvem na rtech, jakoby cizím hlasem, zdálky se slyším říkat
(a celé mé útroby zmáčené pálivými slzami volají o pomoc… Ještě ne.!.., prosííím… Ještě ne…)
Ahoj…
…o nic nešlo. Nikdy o nic nešlo. …jen o trochu vůně vanilkového tabáku z doutníků…
18/03/11