Začátek na mě sice působil jako santalové dřevo uložené v zatuchlé skříni, ale rozvoněla se do příjemné dřevitě květinové a jemně nasládlé vůně.

I když tahle vůně nese starolatinské označení pro jedno hrabství v Cornwallu, za typicky anglickou, vznešenou či starosvětskou bych ji rozhodně neoznačila. Přesto jde o jednu z mála vůní, kde nemám sebemenší problém s frézií. Já jí tam totiž vůbec necítím, jen osvěžující mandarinku s moc pěkným pomerančovým květem, která pozvolna přejde do podoby jemně namletých sladkých mandlí.

Po rozvonění se k otočníku (v této fázi ukáže i pár coca-colových bublinek) přidá i bílé pižmo s vanilkou a jemně zvýrazní celkové pudrové vyznění. A nemusíte se bát, do labutěnky Cornubia rozhodně nesklouzne, jelikož tomu zabraňují hřejivé tóny dřevité ambry s kapkou hořkého neroli v pozadí. A i když je Cornubia spíš intimnější vůní, vysílající do okolí jen lehké závany, na kůži drží více než dobře, téměř půl dne.