Očekávala jsem sofistikovanou, elegantní, klasickou a velmi ženskou vůni. Vůni pro madame, jež si ráno obleče na míru šité pouzdrové šaty, přidá perly, šátek od Hermès - a je připravena svým francouzským šarmem pokořit svět. Spletla jsem se. Tak jednoduché to není. Skutečná tvář tohoto parfému je jiná - barvitější, zajímavější, komplikovanější... Začátek je lehký a vzdušný, jako kdyby si letní vítr hrál s vůněmi, které si přinesl odněkud z oranžerie - svěží citrusy (které naštěstí nejsou agresivní a vtíravé) s příjemně ovocným nádechem - což je v podstatě standardní úvodní fáze mnohých květinově ovocných vůní. Ale pak přijde relativně nečekaný moment, kdy se do veškeré té bezstarostnosti začnou vkrádat temnější, těžší a sametovější tóny - ostružinové, rybízové, brusinkové... Jejich zralost a šťavnatost je přímo hmatatelná, navíc si v sobě nesou pro mě okouzlující detail - tu a tam se objeví (a zase zmizí) lehká nahořklost, jako když při vychutnávání těch nejzralejších a nejšťavnatějších plodů rybízu drtíme mezi zuby i jejich zrníčka, která jsou zemitě nahořklá. A právě v tomhle okamžiku se vůně láme ze sladce ovocné do stále ještě sladké, ale o poznání více dřevité, zelené a mechové vůně, jež se ve finální fázi rozpouští v lehounké vanilkové mlze... Je to možná poněkud překvapivá asociace, ale to sladce zemité srdce mi neodbytně připomínalo Blackmail od Kerosene.