Micallefovská vanilka mě dlouho nijak neoslovala, protože mi přišla pokaždé na jedno brdo, proto mě tahle kožená příjemně překvapila. Tady o ní totiž hodně dlouho skoro ani nevíte. Ihned po nástřiku si užijete krásnou levanduli s bergamotem a snítkou chladivě svěží máty.

Po chvilce, kdy vůně přejde na kořenitou úroveň s pomocí teplé, na prach rozemleté skořice s příjemně živočišným kmínem, se už pozvolna objevuje i ta kůže. Zprvu je právě zřejmě díky kmínu trochu hrubá. Zdobí ji jen jeden pomerančový kvítek s téměř neznatelným podtónem lesních jahod.

V základu ale přece jen změkne do semišova. To se už objeví i ta peříčková vanilka se špetkou bílého pižma a hedvábně našlehanou mandlovou tonkou. Škoda jen, že si tu nemohli odpustit ten laciný, lehce čpící cedr, jinak bych nejspíš byla v pokušení si ji pořídit. Každopádně se mi z celé té vanilkové kolekce jeví jako nejpovedenější, což je asi i důvodem, proč se dočkala svého limitovaného flakonu.