Zpočátku hodně připomíná Vent Vert - výraznou (až štiplavou) rozmačkanou zelení. Poměrně rychle tahle první fáze ustoupí - zeleň se s nástupem magnólie uhladí a ztlumí. Pro mě rozhodně příjemnější vůně než Vent Verta navíc se slušnou výdrží.

Květinová vůně se svěžím ovocným nádechem. Jako kvítky, vznášející se ve vzduchu, osvěženém vodními kapkami z vodopádu. Je nasládlá, zvláštně zeleným vlahým způsobem - jako nezralé banány. Nebo květy tulipánů. Nebo jako meloun, když po snědení dužiny kousneme i do bílozelené části až ke slupce. Možná to má na svědomí tuberóza, hodně vylouhovaná ve vodě, nebo květy měsíčku, které (alespoň mně) až tak moc nevoní. Vůně je velmi lehká - vzdušná a přitom vodní. Postupně trochu uschne, ale stále osvěžuje - jako mechový polštář ve stínu, kde leží vydlabaná dřevěná miska a v ní ty vykousané slupky od melounu.