Z počáteční aviváže, ve které se rozpustilo pár ovocných bonbonů, se vyloupl sice nepatrně indolický, přesto však příjemný hodně sladký jasmín s trochou štiplavé zeleně. Ale po rozvonění nepřišla očekávaná gardénie (a ani nic, co by se byť jen vzdáleně gardénii podobalo), ale pomerančový květ v té nejostřejší a nejzatuchlejší podobě.

Já se tak těšila na gardénii, jenže od čerstvě posečené trávy, skropené osvěžující citrusovou sprškou, mi rovnou přeskočila rovnou do hodně zeleného jasmínu s podtóny červenoovocné růže, který na mě chvílemi podle útočil i lehkými indoly. Teprve když jsem se po třech hodinách prodrala vší tou zelení, našla jsem schovanou romatickou krémovou gardénii, ozdobenou drobounkým pomerančovým kvítkem v objetí vanilky a bílého pižma. Každopádně na rozdíl od Orchidée Charnelle se povedla.