Starý dřevěný zahradní altán, chladná bezmračná noc, měsíc v úplňku. Na stolku pomalu žhne vonná tyčinka, má navodit atmosféru k rozjímání. Občas se smísí s vůní bílých květů ze zahrady, nesladkých, spících. Několik malých hltů vlažné kávy s rozdrceným kardamomem, neznatelně oslazené kapkou medu. Bylinná hořkost davany s ovocnými podtóny švestek. Žádná sladkost, sirupovost nebo alkoholovost, jen hluboký nádech a ještě hlubší výdech. Samotný dech chladnou noc nezahřeje, ale hektické myšlenky utichnou. Každodenní realita je tolik vzdálená. Vůně časem měkce bezoinově zesádne, ale pořád si uchovává svou aromaticky nahořklou, průsvitně kouřovou podstatu.