Queen of Silk Creed

Trudný život naučil Ústřičnou holčičku mnohé.

Například to, že každá, KAŽDÁ, má svého Černoústřičného myslivce. /Přinejmenším tedy každá Ústřičná holčička, že.../

A ten, ať už je to kdokoli, zhluboka vdechuje prach povstalý z vašich ústřičných kroků, upíjí z ústřičného stínu, aby vás zbylo jen půl, o každém vlčím úplňku čeká u vašich dveří a v očích má hlad.

A pak vedete řeči o ničem, o slova nejde, jen o melodii hlasu a hmatatelný dech, on řekne cíleně cosi nevhodného, aby rozbil tenkou krustu všech ochranných kouzel i rytmus rychle odříkávaného 'Ústřičníčku, můj strážníčku'.

Řekne třeba /nedbale, s lehkým zívnutím/: "Voníš jako luxusní bordel." A vy, hlasem Heddy Gabler, suše, ironicky odvětíte: "A o těch ty něco víš, viď..."

A Jupiter podléhající Ústřičnému měsíci ví, že má pravdu, že Černoústřičný myslivec trefil, jak jinak, do černého, přímo na komoru, tu malou spáleninku ve vašem srdci, která vás nutí krmit po nocích toulavé kočky a krýt se vůněmi, které lámou vaz...

"Vždycky budeš moje. Moje samaritánka bez soucitu. Perský koberec v islandským loftu. Zatajený dech bruslící na ještě nezamrzlé Seině. Tahle vůně. Vše, čím jsi & zároveň nic z toho. Oheň na střeše a led, jenž sladce plane. Yungblud a něha a lepkavý šnaps, kuchyňské sherry a kousky maracujy z plechovky, snubní prsten kopnutý pod odřené kožené sofa. Horko jak na střelnici a červotoč v popraskaném krovu, co si v pravidelném rytmu brouká 'never more'. "

That's all, folks. Tahle vůně je opulentně nevkusná, sladká, lepkavá, tmavá skvrna na koženém taburetu, sladký dřevo a hrabětovská něha. Miluju & ofrňuju se zároveň.

Krása, divnost, nepatřičnost a Dáma s čápem.