Na slunci schnoucí seno plné nasládlých bylinek, sem tam nějaký zelený list. Pod senem se schovává pár na prach rozemletých jalovčinek. Nenašla jsem sice fík, povedenou nekvětinovou a neovocnou vůni na léto ano.

Věděla jsem to hned.

Tohle je vůně pro Modiglianiho Alici.

Modrásková, až to bolí.

Jarní, jemná, lehce nostalgická, je v ní dětství, všechno to dávno a kdysi, medová sluníčka pampelišek, mléčná nahořklost stvolů, teče voda proti vodě, vítr do ní fouká, při břehu roste temně zelená stařina a je už příliš blízko zemi, co voní jako námel sladce.

Vůně pastorela, v jemných pastelových valérech, téměř idylická, téměř, naštěstí má i své stíny.

Púpava. Podobná tej od Demeter, ale tu doplnená citrusovými a zelenými tónmi. Postupne jemne zhorkne. Príjemná nie úplne tuctová svieženka.