...ano, bylina,
hutná tmavá zeleň bylinného zabarvení,
nahořklá a zároveň i nasládlá - obě roviny vnímáte současně, ale jako samostatné celky.
Chvilinku, v úvodu, se dá zachytit tón opuncie - typická sladká chuť i se svojí nenápadnou svíravostí.
Pak
hořký bylinný likér s podprahovými tóny připomínající hořké pomeranče s načokoládovělou dochutí - na povrchu vůně pocitově drhne bylinným aroma a
uvnitř hladí,
téměř se hedvábně vazce táhne.
Je to likér, byliny v alkoholu, drhnoucí vetiver a pačuli v namedovělé tinktuře
(kdy zde, kombinace vetiveru, pačuli a trpkého zázvoru na mně vytvářejí dojem téměř kouřové delikátní kůže).
Bílé květiny?
Vnímám hlavně pomerančový květ v jemně sirupovitém zpracování,
jenž celou kompozicí odspodu vzlíná,
jakoby se snažil skrz ni propasírovat nahoru.
Jenže to se nepovede a svojí jemně mazlavou konzistencí zaceluje mikroprasklinky, mikrotrhlinky v bylinné vrstvě a vytvoří tak jakousi měkkou, zvláčňující glazuru.
Tuto odnož vnímám jako odvážnou.
Není líbivá.
Je hořká,
s vnitřní, ultra hladkou, akurátní sladkostí.
Protivně přitažlivá/
přitažlivě protivná...
(stručně: hladce hořká pomerančová kůra infikovaná sladkohořkým alkoholovým likérem)

Rozsekaná a nikterak svěží zeleň i s dřevnatými stonky, zaobalená v ovocné sladkosti. Rozpínavost zeleně postupně ztlumily bílé květy s dominantní krémovou tuberózou, ke které je po rozvonění přidal i lehký pomerančový květ s podkresem suché pačuli. I tahle odnož se povedla.