Jednoho malého sportovce znám. Nadaný fotbalový brankář. Nejprve ho vozili z města v podhůří Jeseníků do prvoligového klubu ve vedlejším kraji. Třikrát týdně, plus zápas o víkendu. Jedná cesta asi 45 minut. Od deseti jezdil často sám busem s jedním přestupem. V buse se učil. Od 13 jezdil ještě o klub a další hodinu jízdy dál. Teď už je intru. 

Sweet Potato jo, definitivně to budeme vědět zítra, ale mě je normálně blbě od žaludku.

Jak tu byla někdy před rokem diskuse o čtyřleté holčičce co vylezla na Mount Everest, Tak ti rodiče (češi) žijí v Malajsii A dávají docela dost příspěvku i o tom čínském školství, malá chodí do čínské školky. na fb saša jede

Evaeva Jenže ono to dítě, když je šikovný, tahají výš a výš kluby, trenéři. Těžko se říká nemůžeš do vyšší ligy, do repre /to už jsou puberťáci/, když to dítě tím žije a chce jít v tom sportu dál. Kamarádka má takto profesionálního fotbalistu. Už je dospělý. Rozhodně to neplánovali a ani nechtěli. Jen zcela nevinně chodil hrát fotbal s kamarády jako tisíce dalších kluků.

Prave jem docetla knizku Baletky, tak se mi ta predstava malyho ditete na sportovnim intru dost nelibi. Vlastne asi na jakymkoli intru. A kdyz to dite moc chce ten sport delat a je tim posedly, tak to nikomu nezavidim.

Kokoska Taky se mi Baletky vybavily.

rasaNori Držím palce.

notna Haha, to je vtipný. Tak leda doma na kafe....

Lenka22 Dobrá a moc zajímavá otázka! :-) Musím říct, že než jsme se sem přištěhovali, tak jsem nevěřila, že v tom může být rozdíl, ale je. Hned když jsme se přištěhovali, syn přilnul ke klukovi z Polska, ale ten se bohužel po roce odstěhoval. Teď je jeho nejlepší kamarád Francouz. A já to mám vlastně podobně, nejvíc si rozumím s Rumunkama, Italkou, Španělkou, Maďarkou, hlavně myslím že nás kromě toho kulturního zázemí spojuje stejný smysl pro humor. Ale jinak hodně záleží, jestli ty děti chodí do školy dlouho, pokud se znají od školky nebo z prvního stupně, tak tam rozdíly v podstatě nejsou, ale pokud přijde někdo nový, tak už to poznat trochu je. Myslím, že ti Asiati jsou trochu uzavřejnější, mluvím o klucích. U holek mi ten rozdíl nepřijde tak velký. A myslím, že hodně dělá rozdíl takové to kulturní pozadí, jako jsou sportovci, filmy, hudba a tak....že pokud sdílí tohle, tak je to fuk, ale pokud ne, bývá to problém. 

Anema Jo, ta Singapurská metoda se tady v Asii teď považuje za nejlepší, taky se mi líbí, jde hodně na logiku. Vlastně ani nevím, proč na tom vyšším stupni u nás přechází na australskou....

notna Stáli jste před těžkou volbou! Já nevím co bychom dělali my. Buď bychom se s manželem rozdělili a nebo bych hledala rodinu, která by za úplatu poskytla dítěti zázemí. Moje babi měla už za komárů studenty v nájmu, kteří se nedostali na intr, ale to byly holky 15+ a od známejch a přátel. 

notna no ale kdo ho bude vozit na tréninky například? Pokud to zvládne sám a nějak rozumně zvládá i školu, tak prosím. Ale nechci tomu totálně podřizovat život rodiny, ani by se mi nelíbilo, aby se kvůli tomu úplně vykašlal na školu. Museli by si to hodně vybojovat no.

Garfie říkala jsem si právě, že díky tomu kulturnímu a rodinnému pozadí se ty děti dost liší a je možná trochu problém kamarádit s Číňanem (nebo kýmkoliv jiným) tak, aby nalezli společnou řeč. Že se asi nedá říct - jsou to prostě kluci jako jakýkoliv jiný a jinde, a najdou společnou řeč. A taky že to není jako dřív, kdy prostě děcka lítala venku a hrála si a prováděla lumpárny a tak, tam by se už všichni shodli bez problémů asi mám pocit.  

ja chtela do modry skoly na jizaku (mama tam tehdy kousek vedle pracovala), protoze byla modra 

ale to dilema se zakladkama je strasny, kdyz ta nejvic v dosahu ma hodne spatnou reputaci a jina v obci neni, ja teda do toho asi dite trochu mluvit nechám (kdyby mela nejakou bff a moc s ni toužila jít, tak to asi zvážím), ale spis rozhodneme my 

​Do Modré chodil můj muž, tedy jen první dva roky, tehdy byla považovaná za školu pro "retardy", pak přešel na hnědou, a ještě tady je červená. Tyhle barevné názvy ale znají už jen lidi 30+, co tady na základky chodili

Garfie jo a ještě otázka k té matematické singapurské metodě - ta umí naučit i někoho, komu nejde matematika sama od sebe? Jakože nemá to matematické myšlení? Jestli jo, tak je to bomba, a jdu se učit matematiku touto metodou :-)

dzizisketa fakt? Vždyť u té modré se tak jmenuje i zastávka . Červená mi taky přijde všeobecně známá. Ale pravda, že nevím, která je hnědá.

Anema modrá škola je známá i na druhé straně Prahy, jezdila jsem k ní jako dítě k doktorovi

Lenka22 . V té přednášce, co jsem předtím postovala, zmiňují nějaké pracovní listy, že jsou přeložené do čj a dostupné. Ale stejnou věc by měla zajistit i Hejného metoda, k té tu bude u nás materiálů víc.

Lenka22 Ono je to hodně kus od kusu, pokud mají ty děti společné zájmy, tak to jde, navíc mají ty společné známé, učitele...jako kamarádí se, ale někdy je to trochu zvláštní. Třeba někdy v páté třídě děti psaly nějaký sloh jako "můj zážitek" a jeden japonský chlapeček tam popisoval, jak u nich byl na přespávačce kamarád (Američan) a jako hrozně nadšeně o tom psal, ale několikrát tam třeba zmínil, že byl překvapený z nějakého jeho chování....už si to přesně nepamatuju, ale zaujalo mě to. 

Se singapurskou metodou nevím, tak už jsem psala, že ta thajská prvňačka s ní má problém. Ale zkusit to můžeš, jestli jsem to správně pochopila, je opravdu hodně zaměřená na praxi a klidně se tam řeší jeden příklad různými způsoby, různě to rozebírají ze všech stran, možná by ti to mohlo, těžko říct. :-)

Evaeva Pro mě to rozhodování o životě dítěte tak jednoduchý není. Hlavně je blbý u toho sportu, že tam je ten školní věk většinou rozhodující pro pokračování a dosažení výsledků. Třeba tu školu si může dodělat i později. Málokterý sport se může odložit, až si bude schopný to dítě ošéfovat samo. A není to jen u té sportovní kariéry. Někdy má dítě specifické zdravotní potřeby, nebo třeba hudební talent. Kamarádi mají dítě geniální. Taky je to náročný a chod rodiny to ovlivní. Je těžký to dítě v tom nechat, ať si to vyřeší později samo.

Sama jsem se sportem na štíru a už vůbec nejsem příznivcem profesionálního sportu. A nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu řešit, jestli své dítě podpořit nebo ne ve sportovní kariéře. Ale moje dítě mi dává pořád nějaké životní lekce. Stejně jsme tomu sportu neunikli. Našla si jiný a v roce příjimaček na střední se dostala na dětskou olympiádu a zároveň se uvažovalo o kvalifikaci na mezinárodní závody. A já nesporotovec jsem zase byla zatažená do rozhdování o sportovní kariéře

Garfie Tvoje děti jsou neuvěřitelně šikovný, jak naskočili a zvládají školu. Vždycky tu nad tím žasnu, když píšeš o jejich škole.