V těch městech... mě ta architektura k focení moc neinspiruje. Zajímá mě, ale pokud jde o focení, beru ji jen jako kulisu. Co mě baví, je "ulice", lidí, příhody, příběhy, atmosféra, život.

A to já zase jo - aspoň bych zhubla.

A jedna šiška versus bota č. 39 - Amerika je prostě země neomezených možností :)

Teda ta je jak dlouho jste stáli frontu, aby jste se na ESB dostali před západem slunce? my to vzdali, fronta byla tak na 2 hodiny minimálně.... zato mám noční fotky z Top of the rock, tam bohužel bylo pod mrakem (lístky s ekupují na čas, kupovali jsme dopředu a takhle to vyšlo.... dokonce i chvíli pršelo....), takže ze západu slucne nic

Jinak NY mi taky nešel úplně fotogenicky fotografovat, hlavně fotky z lodi ve Slunci mě trochu zklamaly, protože jak se leskne slunce v těch skleňácích, tak to vypadá jak lego

Pro porovnání, snímek z ultrazoomu (panasonic LUMIX FZ8) za horších světelných podmínek - ranní opar, foceno asi v 11.....kamarádka tvrdí, že to vypadá jak postapokalyptická scenerie, ta černá tečka je vrtulník :D

Mě jak co,  třeba se mně moc líbí mrakodrapy.  Ty mě fascinují, zvlášť ta jejich nakupení na panoramatech. Jinak v běžných městech mně tam pořád něco vadí. Tam jsou dráty, tam jsou popelnice, do toho parkují různě auta, bordel na ulici.... Většinou to pak mažu, málokdy jsem s fotkou spokojená. 

Lidí a život na ulici ...To se mně líbí  moc a ráda bych to fotila. Ale nevím jak. Na tajno? Co když někdo bude reagovat nepříjemně? Požádat o svolení? Pak už tomu chybí ten okamžik momentky. Ale moc ráda se  na takové fotky dívám. Máš nějaké?

Ta šiška vypadá jako někde od Černobylu!  Nebyla ze sekvojí?  Rostou vůbec na sekvojich šišky?

Mě nikdy dřív VB moc nelákala, postupně jsem se do ní zamilovala až za tu dobu, co tady žiju. Miluju třeba kontrasty, kdy jdeme na procházku kolem pastviny s kravami a ovcemi a najednou vidím moře, které mi k tomu dobytku vůbec nepasuje. 

No , protože jsem tam takto tu fotku chtěla vyfotit, tak jsem koupila lístky s přednostním vstupem, takže jsme celou frontu předběhli.   A měla jsem štěstí na počasí a že nebyl smog.  Zabrala jsem si místo u zábradlí , opřela foťák a fotila až do setmění. 

Maji.

Tohle nevím, jestli byla šiška přímo ze sekvoje, ty snad jsou kulatější? Ale je to z toho Národního sekvoja parku, ta část se myslím jmenuje Giant Forest.

Ty parky západu USA jsou opravdu neskutečné! A každý je jiný! Mně se nejvíc líbil Arches a Bryce Canyon.  Z těch taky časem vytáhnu fotky. Musím se k nim ale propracovat.

A ještě Bryce Canyon (Utah) shora, zdola a HRH královna Victorie :)

Jé, ty jsem si nasbírala na vojenském hřbitově v Brookwoodu a pořád přemýšlela, z jakého stromu spadly. Takže díky za vzdělávací okénko.

Krása, ale ztratit bych se tam teda nechtěla.

V Bryceu jsem byla dvakrát. Jednou s fotografy, to jsme fotili shora  a jednou s rodinou , ale druhý den, kdy jsme se chystali prolezt to dole, tak park zavřeli.  Na  mrtvici jsem byla!.

Tam je cedule EXIT za každým druhým šutrem :D

Další pustina - tentokrát z Walesu.

Tak to věřím. Mám spoustu fotek skoro totožných, ono to strašně svádí - tady! a ještě tohle! a tady a tady taky! A pak na to doma kouknu a říkám si  proč? Podobně to bylo na Korsice v oblasti Piana, tenkrát bohužel ještě na kinofilm.

Jenže tam ještě neměli co dočinění s expertem jako jsem já - pří své první samostatné cestě autem z Berlína do Prahy jsem dojela skoro až do Štětína.