La dompteuse encagée Serge Lutens

Nejprve vykoukla chryzantéma z De Profundis, ale jemnější a medovější. Rozvoněla se do svěžího zeleného jasmínu, plného sladkého nektaru a s přidruženou zelenou gardenií a krémovým pižmem. Povedená, ale rozhodně mi nepřipadá jako unisex, nýbrž jako vysloveně dámská vůně.

Na mně naštěstí nemá s Fils de Joie co dělat. Naopak kombinací nazelenalého jasmínu s opojně medovou plumérií ji vnímám jako líbívější variaci na A la nuit bez koření. A mám v ní dokonce i tynajemno nasekané, mléčně nasládlé mandle, které se společně se špetkou bílého pižma vmíchají do hustého, máslového ovocného ylangu s tóny zralých banánů.

Ani nevím proč...

Proč je tahle vůně vůní pro Salomé, byť v ní není horko a koření a prach a napětí...

Důvod je jiný, ten důvod, proč je tahle vůně pro Salomé i pro Maryšu.

Je v ní taková zvláštní, uvadavá, houpavá sladkost, sladkost bílých květů, těžce medových a vláčně mandlových, je v tom ten okamžik, kdy Salomé dostane Jochanánovu hlavu na stříbrném podnose a Maryša se dívá na Vávrovu nehybnící tvář, není to štěstí, není to vítězství, je v tom sladké odevzdání, klidné, lineární, nic v něm není, jen to samo samotné a jediné, to sladké bělavo květů, co kvetou a pokvetou, jen pro ně už nejspíš ne...

//Krásná vůně. Ano, je lineární. Nemá klimax, nemá pointu. Mně je to jedno. Je jako když z malé bílé porcelánové karafy pomalu naléváš smetanu, je v tom cosi krásného, je v tom cosi uklidňujícího, nic netrvá, vše plyne...//

Vůně tropů? Plumérie a ylang ylang? Taky trochu, ale hlavně je to bílokvětinová vůně s jasmínem. Že by Sergovi zbyla jasmínová Fils de Joie a trochu jí sem přimíchal? I ten sladce medový tón je tady. Pěkná vůně, dokonce líbivá, na Lutense celkem krotká. Nomen est omen. A mandle jsem tady nenašla, zato bílé krémově mýdlové pižmo.