Podle názvu jsem původně čekala vůni typu Vetiver Oriental, ale ona zase až tak moc typicky lesní není. Jen na začátku je díky galbanu zelená a zásluhou koření by se dalo možná mluvit o náznaku jehličí, zatímco se necháme osvěžit citrusy. Stěžejním bodem Keičina lesa se však poměrně rychle stanou švestky, které v kombinaci s pačuli působí temně likérově. Kromě nich tu rostou i fialky a zdá se, že pod jedním stromem si nějaká zdejší návštěvnice zapomněla rtěnku - to když se k fialce přidá růže.

Vůně mi tak v této fázi spíš než les částečně typově připomíná Mon Parfum Chéri par Camille (Annick Goutal) jen v modernějším, ne tak úderně pačuliovém starodávném pojetí. Do lesa se vrátíme až v základu s pomocí dřeva, kadidla a ambry, kdy tak trochu začne evokovat pálící se klestí. Jakkoliv však příliš lesních tónů nepobrala, musím říct, že z nových přírůstků kolekce Les Merveilles se mi líbí nejvíc.