...je to vůně, pach
teplého vnitřku živého lidského těla.
S houbami.
Teplými.
Prvotní dojem - překvapení,
téměř fascinace neobvyklostí kompozice.
Ale paradoxně si rychle člověk zvykne a každou chvíli si přičichává k pokožce -
ten samý pocit/reflex, jak
šťourat si jazykem do bolavého zubu...
Pak, když si vedle stříknu další dvě vůně a na druhou paži ještě tři jiné,
tak mi všechny v porovnání se Zombie připadají
čerstvé, jasné, lehké,
prostě
obsahují čerstvý vzduch
(v každém významu toho slova).
Ve vůni jsou také molekuly kyslíku, ale tak, jako v krvi...,
jinak by Zombie "nežila"...
Dá se vlastně použít jako základ/ozvláštnění úplně ke všemu.
Protože je to kus vás, tinkura vypreparovaná z vašich útrob a nacpaná do flakonu.
Je to o odvaze nositele.
Opravdu velmi ojedinělé dílo.

...vůně je velmi rychlá -
úvod vás okamžitě postaví doprostřed mokrého a svěže vlhkého lesa...
...zaboříte se po kotníky do spadaného hnědavého listí v převážně zelené lesní hrabance,
fakt velmi realistické!
(cítíte všechno, všechny barvy - odstíny hnědé, zelené, všechny materiály - listoví, jehličí, půda, úlomky kůry, šišek i větévek, vnímáte vzduch hvozdu, ve kterém skončil déšť)
Pak, nevím, jak ten pach definovat, nazvat.?.
Není to klasický lesní/houbový příjemný odér, je
zvláštní -
jakoby teplé houby,
jakoby jste čerstvě nasbírané houby zahřáli...
...a vůně je divná pro to, protože v ní není osvěžení z jehličnanů,
z čerstvých dřev, z aromatických pryskyřic a balzámů z borovic či jedlí
(jakékoliv zelené tóny z úvodu zmizely),
jen ono teplé houbovo a k tomu nejspíš ambra/tělesno, divné tělovo
(taková ta ambra v mořsky naslanělé podobě, mušle, mořští živočichové, sůl, řasy, chaluhy. Akorát že zde bez soli, jen animálnost nejen z velrybích výměšků ale i z velrybích kůží).
Nevím, jak voní plíseň.
...teplé houby s teplou krví, a k tomu, přes celkový hřejivý dojem vůně,
si uvědomuji i
podprahový vnitřní chlad z navlhlých kamenů.
Ano, tato kombinace je nejspíš nejblíže tomu,
jak vyjádřit, co
cítím...
Nelze nosit mezi
lidi.
A nebo -
zajímalo by mě, zda to na někom voní tak, že bych řekla, že jo, že dnes se navoním Zombie...
...Zombie voní úchylně, ne normálně/běžně,
přijde mi dekadentně zvrácená a
současně mě neustále nutí si přičichávat ke kůži ve snaze popsat ji co nejlépe.
Vlastně je zvráceně přitažlivá,
má v sobě smutek
tíhu
divokost
i
ticho
ničeho,
má toho v sobě
málo
a současně
všeho
dost.
Možná,
že
je to
jen
díra
v
mase,
kde
dříve
byla
kost...
...jak pomíjivé a
současně
věčné...
(ve vůni není strach, ani děs, ani noční můry,
je v ní fakt věčnost,
dekadentně animální věčnost,
a možná říznutá i radostou strašidelností,
pobaveným překvapením z reakcí na svoji existenci...)