S každou větou a odstavcem jsem zajásala o něco víc s myšlenkou, že tohle opravdu hodně chci vyzkoušet... Pěkně to gradovalo až k větě pod obrázkem...
Sofitikovaných a zajímavých čajovek je tak málo...
Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?
Máš úplnou pravdu. Toto léto jsem se pídila po nějaké jiné, stejně zajímavé, čajovce a nic. Snad by se jako náhrada dala použít Malabah, ale není to ono.
Pěkný je i červený čaj od Bvlgariho, ale výdrž má mizernou.
Nicméně mám na cestě 30ml odstřik Ecume ![]()
Červený čaj je skvělý, jenže taky končí. Ještě je k sehnání, ale za chvíli nebude a co potom, že? Mám u své lahvinky na dně a nevím, jestli pořizovat znova nebo ne - právě kvůli té výdrži i kvůli tomu, že další už potom třeba neseženu. Už teď na sobě pozoruju nechuť ji používat. ![]()
Chtěla jsem ještě zkusit Tea for Two, což je ale zase z jiného soudku trochu... Malabah neznám.
Tea for Two snad ani nezkoušej...už se totiž taky nevyrábí.
Shunkoin (Xerjoff)
Předsudky jsou velmi velmi ošklivá věc. Nebudu to zastírat. Flakon je odporný a název též. Vlastně jsem zkouškou opovrhovala, ale když už mám vzorek... Tahle vůně je jedlá. Začátek je značně gurmánský. Silný mandlový akord s vanilkou a tonkou. Po asi 10 minutách ustupuje mléčné rýži hustě poprášené kakaem. Celou dobu zůstává příjemně sladká. Do mysli se mi neustále vkrádá vzpomínka na Angelique Noir. Vnímám je velmi podobně - krásně. Shunkoin je moje láska na první pohled. Eh... očichání.
Hm, dobré vědět, díky... Hlavně že Green Tea od Ardenky má miliardu odnoží... Tedy, ne že by byk úplně špatný, ale jaksi to není ono.
Malabah mě (a to se počítám k milovnicím čajových vůní a bezpočet jsem jich už spotřebovala) příliš nenadchnul. Má v sobě trošku syntetických tónů, je to spíše granulovaný rozpustný čaj s citrónovou příchutí. I to bych vůni odpustila, ale výdrž ani sillage neodpovídají konceptu niche a už vůbec ne ceně.
Naomi Goodsir: Cuir Velours
Kombinaci tabáku a kůže se špetkou gurmánských tónů známe už z Lutensovy Fumerie Turque, ale přece jen se ještě na tomto poli dá najít něco zajímavého. Stačí, když si k drhnoucí kůži dáme panáka rumu, kořeněného koriandrem a přihodíme si do něj pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Potom si tu kůži necháme vydatně zakouřit, vydělat a uhladit a přeměníme si ji tak na měkounké semišové rukavičky a na hřbetu si ji ozdobíme slaměnkou.
A tentokrát opravdu myslím slaměnkou, ne upatlanou cukrovou vatou jako v Immortele de Corse. Ano, je sladká, to nepopírám, ale tady jsou opravdu spíš jen ty zbytečky zkaramelizovaného cukru ve skleničce, kam jsme si tentokrát místo rumu nalily nově bourbon, prohřátý pryskyřičnatou ambrou. A abychom měkkost semišových rukaviček dovedly k dokonalosti, uhladíme je na závěr ještě trochou pudrové vanilky.
Naomi Goodsir: Bois d´Ascese
Vůně má údajně evokovat dobrovolnou samotu u nočního táboráku. No nevím, u tohohle ohně bych teda v žádném případě sedět nechtěla, protože se u něj slezli snad všichni bezdomovci z okolí . Mají sice s sebou pro zahřátí nějaký levný alkohol, whiskey uváděná ve složení to určitě není, spíš tuzemák.
Všichni jsou špinaví od téru a místo dřeva pálí staré gumové pneumatiky. Sice je za chvilku uhasí, až to zasyčí, ale vzduch je chladným kouřem z nich prosycen a je úplně všude. Dobrovolně volím koupelnovou samotu a drhnutí mýdlem
.
Hasu-no-Hana (Grossmith)
Začátek vůně přináší pocit něčeho krásného a známého, co ale nedokážu přesně identifikovat ani popsat. Připomíná moc příjemné, jakoby větrové pačuli (bez mentolového nádechu), které je zároveň teple zemité. Přiznávám, že snaha zachytit do slov tuto vonnou stopu ve mně vzbuzuje pocit melancholického štěstí. Asi jako když zemi a vzduch prohřívají mírné sluneční paprsky, pofukuje teplý větřík a člověk může chvíli o samotě vnímat ten klid a krásu volné přírody kolem sebe. Jenže vůně v tomto rozpoložení odmítá setrvat a přibere do hry nějaká dřeva (což je fajn) a rezavějící chladný kov (to už tak fajn není). Kov přičítám lotosu, který je uveden ve složení. A rez pak barvě, kterou Hasu-no-Hana ve verzi edp má. Ke všemu se přidá ještě vanilka, která kov ohřeje a zbaví štiplavosti. Do konce pak zůstává jen šeptající pačuli a suché dřevo a prachová vanilka.
Pozn. Na sluníčku vykoukla ostřejší kombinace pačuli s kůží z Patchouly Bohéme. A taky mi místy připomíná po rozležení původní Opium edt.
Naomi Goodsir: Cuir Velours
Kombinaci tabáku a kůže se špetkou gurmánských tónů známe už z Lutensovy Fumerie Turque, ale přece jen se ještě na tomto poli dá najít něco zajímavého. Stačí, když si k drhnoucí kůži dáme panáka rumu, kořeněného koriandrem a přihodíme si do něj pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Potom si tu kůži necháme vydatně zakouřit, vydělat a uhladit a přeměníme si ji tak na měkounké semišové rukavičky a na hřbetu si ji ozdobíme slaměnkou.
A tentokrát opravdu myslím slaměnkou, ne upatlanou cukrovou vatou jako v Immortele de Corse. Ano, je sladká, to nepopírám, ale tady jsou opravdu spíš jen ty zbytečky zkaramelizovaného cukru ve skleničce, kam jsme si tentokrát místo rumu nalily nově bourbon, prohřátý pryskyřičnatou ambrou. A abychom měkkost semišových rukaviček dovedly k dokonalosti, uhladíme je na závěr ještě trochou pudrové vanilky.
Myslíš, že se hodí i pro chlapa?
Ano, rozhodne se hodi i pro chlapa. Takovy L'Homme Ideal od Guerlainu je daleko sladsi a jak se prodava.
Já naštěstí orchidej ani pačuli jako takovou v Corte Belfiore nevnímám. Na mně voní skoro jak slivovice a plynule to přejde perníku se skořicí a zázvorem a stopou kadila.
Právě jsem zjistila, že jsem měla na mysli lilii, i když jsem napsala orchidej. Odjakživa si ty dvě pletu. Trochu problém při psaní recenze, že...
. No prostě tam cítím lili a leze mi to krkem.
L'Orpheline (Serge Lutens)
Ano, je to kadidlová vůně, ale ne vyloženě a hlavně - není chladná jako kameny, ani kouřová a dusivá. Kadidlo je teplé, prohřáté špetkou ambry, a snoubí se s jehličím jako ve Fille en Aiguilles, k tomu se přidává suché, velmi suché dřevo a koření ze Serge Noire. Je to tedy pikantní a výrazně kořenité, ale ne indické kari. Připadá mi, jako když podpálíte v dřevem obložené chaloupce urostřed temného jehličnatého lesa suché dříví v krbu, co trochu špatně táhne, oheň plápolá a mihotavě osvětluje místost a olizuje kameny, z nichž je krb postavený, a uvnitř chaloupky to voní lesem a smolou a nahořklým pelyňkem, co se suší ve svazečku přivázaném k trámu u stropu, a mletým černým pepřem, co se rozsypal v kuchyňce.
kadidlo + jehličí se mi zdá podobné.
Lovely Patchouli 55 - Kriegler - někdy si člověk rika, co to s temi vunemi je, je to rarita, něco co člověk jen tak nevidí a přitom když je date na kuzi mate pocit deja vu. Tohle je nesmírně útulna vůně, taková domácí. Zlatavé paprsky zapadajiciho slunce - paculi rozehrivaji tělo zvenku, hltecek whisky zevnitř, z kuchyně se line vůně vanilky a z knihy v rukou vune kožené vazby, je neděle a člověk dělá sladké nic. Panská moc není, tohle je vůně pro kohokoli kdo ji ocení, bez ohledu na věk, pohlavi, barvu vlasu i velikost oblečení.
Majda Bekkali Jak Fait Un Reve pour Lui - trošku panstejsi korenicko, něco jako šuplík s korenim, hlavně šafrán a pepř se spetkou nesladke vanilky. Je příjemná a trošku odtazita.
Kde sa ti podarilo otestovať Krigler?
Nejnovější komentáře k vůním
Nejnovější články
Jak voní rekonstruovaný parfém?
Ztráty a nálezy 2025
Stránka parfumanie.cz se stěhuje
