Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Doma v ložnici jsem si zašla pro nožik manželovi do kapsy kalhot a otevřela jsem dnes příchozí krabičku s flakonem. A nadchla jsem se tak ze jsem o tom musela napsat i když nejsem u počítače.

Tonka Imperiale

...není pro mě. Ačkoliv podle složení by měla být. Jenže tonka + úvodní citrus, to je prostě průšvih, protože výsledek je v mém případě sůl. A ta přebije všechno. U L de Lolita Lempicka byla ta sůl pochopitelná - a i když jsem ji nezvládala nosit - nakonec jsem byla docela ráda, že to nejsou skořicové koláčky, nýbrž opravdu spíš možská panna. Tady to smysl nedává, zvlášť když je to celé polité Amarettem. 

Budu tím vzorkem muset polít ještě někoho jiného, abych zjistila, jak by to mělo doopravdy vonět. Naštěstí už jsem si "svoje" Amaretto našla dávno, tak mi to nemusí být líto.

Simone Cosac: Trama Nera

Na tuhle vůni jsem byla zvědavá kvůli dvěma růžím ve složení a jednak budou-li opravdu noir, jak slibuje název. Pravdou je pouze to druhé. Nasládle pikantní růžový pepř s kapkou svěžích citrusů totiž ztmavne pod záplavou drceného bylinně štiplavého šafránu, prašného zemitého kosatce a kouře z lehce živočišného oudu s koženými podtóny.

Do vší té černé je vetkáno i několik světlých nitek "ovocného" jasmínu. Co musím ovšem vyzdvihnout jsou tóny chypre, které tentokrát bravurně zvládá pačuli a ke vší té černé krajce přidává i chladný tmavozelený samet. Pokud jde o intenzitu, tak ta je zprvu ohromující, po rozvonění se trochu zklidní, přesto i nadále zůstává nadprůměrná, výdrž několikahodinová. Ideální vůně k malým černým.

(http://1bp.blogspot.com)

...ááách...,

snad milion let mě láká k vyzkoušení právě od Simone Cosac vůně Perle di Bianca.!,

tu náhodou nemáš.?

Ne, od té zatím vzorek nemám, ale časem se k němu určitě taky dopracuju.

Jardins d’Ecrivains: La Dame aus Camélias

Vůně byla nazvaná podle slavného románu Alexandra Dumase mladšího Dáma s Kaméliemi, na jehož základě zase o něco později vznikla neméně slavná Verdiho opera La Traviata. A skutečně, vůně dokonale odpovídá představě dámy ve volánových šatech této doby a flakon s balónkovým rozprašovačem tuto atmosféru jen podtrhuje.

Ty šaty ovšem přichází až později, dáma se nám nejprve osvěžila zelení, trochou citrusů a špetičkou pikantního kardamomu, poté si vlasy ozdobila příjemně nasládlým pomerančovým květem, aby si následně dopřála koupel v jemné růžové vodě se slabounkým ovocným podtónem.

(http://4.bp.blogspot.com)

A konečně tu máme ty volánky a krajky, dáma usedá již ustrojená k toaletnímu stolku, aby se i nalíčila – je cítit vůně sladkého pudru a líčidel (krémově květinové tóny) a dokonce si dopřeje jeden fialkový bonbónek. Zanedlouho však sladkost ustoupí, vůně se nadnese a promění se v lehounké sametové pápěří.

Máme tu tedy vůni zpočátku svěží, květinovou, přiměřeně sladkou, pudrovou, trochu krémovou, něžnou, trochu romantickou, avšak díky koncovému lehce drhnoucímu suchému dřevu rozhodně ne naivní a to se cení. Jakkoliv si tedy myslíte, že kolínské vody nejsou nic pro vás, třeba vás tato Dáma s kaméliemi donutí změnit názor jako mě, protože výdrží rozhodně strčí do kapsy leckterou toaletku.

Jardins d´Ecrivains: Junky

I tato vůně se jako všechny od této značky inspirovala literaturou, konkrétně prvním románem "Feťák" od Williama S. Burroughse (představitel tzv. generace beatniků), který pojednává o jeho zkušenosti se závislostí. A co si budeme povídat, i parfémy se mohou stát určitou formou závislosti. Ale co samotná vůně?

No, ostře zelený galbanový začátek s vůni doutnajícího sena a sladkým růžovým dřevem je hodně zajímavý a vážně působí psychedelicky. Nejsem si ale jistá, co bohémského má být na pudrové, až bonbónkové fialce se zemitým kosatcem.

A když k tomu přičtu ten lehce tlející zelený mech, teplé kadidlo a další, připomíná mi to dojmově týpka, co sedí v jehličnatém lese na palouku, cucá ulepené fialkové bonbóny, kouří cigaretku a odklepává ji vedle do mokrého popelníku (vetiver), protože mrholí. Tak tohle ve mně závislost rozhodně nevyvolá, zvlášť když se to drží zuby nehty.

Parfum d'Empire Aziyadé

Aziyadé je jméno osmnáctileté dívky z autobiografického románu francouzského autora Pierre Loti. Tato dívka z harému, původem z Kavkazu, byla milenkou francouzského námořníka a přestože námořník poznal mnoho žen, byla Aziyadé jeho celoživotní láskou.

A opravdu, vůně nás přenese do harému, kde mezi mísami zralostí ztěžklého ovoce a popíjíme z pohárů prvotřídní koňak a těžká červená kořeněná vína. Z vodních dýmek voní tabák a Aziyadé tančí zahalena jen kouřem z kadidel ...

A teď věcně: zralé ovoce naložené v prvotřídním alkoholu a dochucené kořením. 

I kmín se tam mihne, ale tak jemně dávkovaný, že mi nevadí. A to je zvláštní, všichni vypichují živočišný kmín a na mě si skoro neškrtne, přesto, že většinou se kmínu vyhýbám a jsem na něj citlivá (včetně třeba Hypnotic Poisonu).

Stejně zlehka je v Aziyadé dávkováno kadidlo. Asi po hodině se ke kadidlu na návštěvu krátce staví tabák, ale brzy je vytlačen sládnoucí ambrou. Vůně méně sladká, ale přesto z rodu Frapin 1270.

(obrázek: wikipedia)

A to nejlepší nakonec - ráno voní ze hřbetu ruky se stejnou intenzitou jako večer.

Přirovnat by se dala snad ke Gucci by Gucci, která je ale plošší, jednodušší.

Sladké ovoce, koňak, červené kořeněné víno, tabák a kadidlo. To zní tak lákavě, že si to musím poznačit.

Jinak já to mám s kmínem stejné jako ty, tak snad budu mít stejné štěstí.

Art Collection 101 Micallef

Pomeranč, pár kapek černorybízové šťávy, vanilka a sladký hebký a lehký kokos, antigravitační křupavost z cedru,

chladivé i teplé.

Sladké minimálně, spíš nasládlé a voní to dozelena...

Osvěžující i uklidňující.

Takový letní stoprocentní koktejl.

Mon Parfum Micallef

...je to křehká vůně.

Pačuli, vetiver naložené v light - ne šizeném, ale v maximálně odlehčeném, bez tíhy - koňaku,

do toho kape, vsakuje se šťáva z mandarinek a

k tomu esence z pomerančového dechu...

Takové křehce andělské a současně poživačné...

Je to variace na téma Angel EdP, ale  bez čokolády,

je to sice krásné(?),  ale jak sex bez lásky...

...tělo v symfonii 

pod taktovkou chtíče

a

rychlou vášeň

střídá chlad...

...staccato pohybů

(...když "nezvládám zkoušku, jsem pořád učeň"...)

a hudebníka

naučený prstoklad

jenž

duši hudbou oživlého dřeva

lýkovou strunu po struně 

až 

na dřeň

svlíká...

Mon Parfum je silný i éterický.

Dolce Vaniglia od Sinfonia di Notte

Podle ausliebezumduft to má být učebnicový příklad gurmánky. No, to bych tedy netvrdila. Obsahuje sice samé jedlé složky (pomeranč, kokos, vanilku, smetanu), jenže výsledný efekt je autentická vůně do auta (taková, jakou bych si do auta v životě nedala).

Kokos docela převládá a syntetikou je cítit jen na první přičichnutí. Na to druhé už voní docela autenticky, ale vzhledem ke sladkosti ostatních složek je mu to prd platné. Vanilka, to rozhodně není žádný lusk, ale puding s vanilkovou (vanilinovou) příchutí. Dohromady to jako laskomina moc nefunguje. Kdyby mi tohle někdo naservíroval, zhrozila bych se, že to pekař přehnal s přírodně identickým aroma.

Kromě vůně do auta by se to možná osvědčilo taky jako parfemace svíčky (Když jdu v supermarketu kolem svíček, nějak takhle to tam obvykle čpí) a když budu hodně mírná, možná by se to dalo použít i do šamponu. Ale proboha, ne jako eau fraiche za padesát ojro!

Dolce Vaniglia Sinfonia di Note
…italská. Italská vůně.
Poživačná, rozverná, sladká, žvýkačkově gurmánská, rozpustilá až přidrzlá.
…po přivonění ke kůži se mi tvář automaticky roztáhne do úsměvu.
Jo, je tam – jak píší – kokosový ořech, pomeranč, červené ovoce, vanilka, šlehačka,
a je to rozmixováno na lehce infantilní sladkou nenáročnost na vnímání.

21/03/14

Kdyby to ve mně nevyvolávalo ty asociace, tak si taky možná řeknu, že je to nenáročná slaďárna pro milovníky piňa colady a kokosových řezů. Bohužel tam ale cítím ten stromeček do auta. Mít to celý den na sobě, potřebovala bych kinedryl.

...naprosto v pohodě.

Já tenhle stromek, ze kterého mi téměř navaluje(ta chemická vanilka + přeslazeno + studené auto)...,

 mám zase ve Vaniglia del Madagaskar nebo nově zkoušená Dareen Arabian Oud...

VANIGLIA DEL MADAGASKAR Farmacia Annunziata
Vanilka.
Vanilka, která chutná jako vanilka z vůně Lolita Lempicka L, ale
Vaniglia del Madagaskar je jemnější(ne tak uřvaná), delikátnější, luxusnější, ale jinak jako to Lko…

22/08/11

Perla Farmacia Annunziata - kvalitní vůně(měla jsem Caru, to byl fakt miláček.!),

citronky, nadýchaný piškot, oranžová vůně meruněk, pudrově vanilkový moučkový cukr.

Lahodná vůně.!,

překrásná.!

Gurmánská ale taková vzdušná...

Night Aoud M. Micallef

...vůně začíná krásně - 

měkce = citrusy + vanilka + broskvová dužnina a k tomu nádech, takové pohlazení medoviny - jenže

tohle všechno je hodně, 

fakt hodně rychlé.!

V momentě tím vším začíná neohroženě až urputně vzlínat oud...

...zabírá veškerá volná území v chřípí a vy se skoro marně snažíte zachytit ten tak slibný a půvabný začátek.!

Je to zvláštní - 

flakonek, sklo má nebesky modrou barvu,

vůně na mě, bezprostředně po navonění,

působí ale zlatě, zlatavě, zlatá barva rozsvícená téměř do oslňující záře.!...

A oud je tmavý, někdy přechází až do veletmavé černo antracitové šedi...

...takže proč ta modrá.?

Už vím.

Protože když se to oslepující světlo z úvodu spojí  s postupně těžce vonící temnotou je z toho nebe...

A ještě je zvláštní, že

přestože je v této vůni oud hodně, jasně čitelný, nevadí mi, neobtěžuje.

On, mizera si vás ochočí jak hloupou samičku.

Night Aoud voní trochu naovocněle, trochu špinavě, trochu požitkářksky, trochu tmavosmutně...

 ...ovšem v každém případě - dobře.

Taková černá pohádka...

...utíkám,

běžím si 

pro odměnu

...i když,

vlastně -

není kam,

a

tak

za čím

se ženu..?.

...za narkotickou

měkkostí těch rtů,

co ovládají

mě

silou zvláštní,

kterou

ty

nenazýváš láskou.

...snad - chvilkovou vášní.?

Jenže chvilkou,

chvílí...,

kdy

nevládne

mistr,

ale

žák.

To není 

pohádka,

to je

tak.

Díky popisu a vzorku od Lalaith jsem vyzkoušela Parfums DelRae: Bois de Paradis.
Těšila jsem se zejména na avizované ostružiny, protože vůni s autentickým lesním ovocem bez umělých karamelových připálenin už dlouho hledám. Výsledek byl však na mé pokožce úplně jiný.

(http://perfumesmellinthings.blogspot.cz/2005/11/perfume-review-parfums-delrae-bois-de.html)

Název sice evokoval strom v rajské zahradě, ale nejdříve jsem ucítila vynikající portské. Velmi autentická vůně, hutná a přes mírnou nasládlost lehce svíravá. (Dceři, procházející kolem, jsem dala přivonět a její nejistý postřeh zněl: lesní med?) Ke sklence portského po chvíli přibyla dřevěná miska s praženými oříšky.

(www.idealwine.com)

Idylické okamžiky s portským, během kterých jsem už zuřivě klikala na internetu, kde se ta nádhera, jež z pár poťupkání na předloktí provoněla celý pokoj, dá koupit, netrvaly věčně. Pak se stalo něco hrozného. Kdosi neurvale odnesl oříšky a místo nich mi bez varování strčil pod nos plátky sušeného kokosu. Podle složení měly správně následovat fíky, možná byly pod tou hromadou kokosu, ale pro mě tím bylo vše ztraceno. Z dospělé a lehce vyzývavé vůně se stala infantilní svačinka: kokos, kousek opečeného toastu jako v Jeux de Peau od Lutense a ještě si k tomu nějaký školák začal ořezávat tužky.

Výdrž i sillage skvělé.

Po ostružinách se budu muset poohlédnout jinde .

Serge Lutens L'orpheline

Z téhle vůně mám rozpuruplný dojem - ačkoliv v ní chvílemi cítím různé nelibé věci, jako celek se mi líbí. Na začátku cítím nejvíce jehličí podobné tomu ve Fille en Aiguilles a také hořce osvěžující koření, nevím jaké. Za chvilku se přidává pryskyřice, vyloženě jako smůla z borovice, spolu s tím jehličím je celkový dojem velmi lesní. Chvílemi se ta pryskyřice i pálí, přímo připaluje. Jakobych cítila i dehet nebo tér, ale je to jen moment. Zhruba po půlhodině se teprve pořádně rozvoní kadidlo, ale není to studené (pro mě katolické) kadidlo ani to teplé prosycené vůní květin a chleba, které znám z řeckých kostelů. Je to kadidlo lesní, které někdo pálí na mýtině v borovicovém lese a do toho ještě čmoudí nějaké bylí. Po cca 3 hodinách cítím nelibý závan potu, dokonce jsem začala kontrolovat, kdo to smrdí (zda to nejsem nedejbože já), ale byla to L'orpheline. To opět po chviličce pominulo a zůstalo jen nasládlé pižmo a kadidlo, velmi příjemné. Siláž a výdrž velmi dobrá. Začátek vůně na mně působil spíše pánsky (všechno to jehličí...), ale pak se rozvoněla dosladka. Určitě unisex.

To už jsi po andry druhá, kdo zmiňuje spojitost s Fille en Aiguilles. Já se k tomu vzorku musím taky konečně dopracovat. Od minulého týdne, co mi dorazil, se mi zatím pořád válí ladem na stole.