Děkuji za povzbuzení 
. Já už si někdy připadám jako pořádný mimoň se svým vnímáním vůni, když tam skoro pokaždé "mám" něco jiného, než popisují ostatní.
Sladší ovoce, i ty meruňky, beru na milost, když vůni dokreslují, podtrhují jiné složky. Ale když je to nejvýraznější část vůně, tak prostě nee.
T.Habanero (Rania J.)
Vůně kubánského doutníku, ke kterému přičichnete, když ho vytáhnete z obalu.. Než ucvaknete špičku, škrtnete sirkou, vydechete pár koleček dýmu a opřete se do velkého koženého křesla se sklenkou hodně rašelinové whisky Highland Park bez ledu.. (mimochodem moc mi nechutnala) Tohle všechno v T.Habanero je, tabákové listy, měkká černá kůže, výrazná zemitost, dřevo, špetka kouře a navrch lehce stájový, živočišný oud (opět docela typický pro tuto značku, ale hodně lehoučký vě srovnání s Oud Assam). Hodně pánská, příjemně odpočinková vůně.
Vengeance Extreme (Juliette Has a Gun)
V létě jsem v ní tu růži ani necítila.. Teš už ano. Bonparová (ehm, ovocná) růže s pačuli a větší porcí vanilky a ambroxanu (to nekopíruju složení, ale to fakt není ambra, alébrž taková ta jakože kašmírově hřejivá chumlavá teplá sladkost). Oproti původní verzi je sladší a tak nějak nudnější. Víc není ani o čem psát.
Lavande 44 (Rania J.)
Ano, prvních pár vteřin, možná i minut, je to moc pěkná fougere, levandule je čerstvá, ale není jí moc, zastřená jemným kouřem, doplněná živočišností tak akorát na hraně, skoro až za ní. A potom se nám objeví ten "prach" popisovaný v Rose Ishtar, suchá hlína, prach, velejemné dřevěné piliny, a víří kolem (styčný bod č. jedna).. A živočišnost se převaluje přes hranici a z dálky má člověk pocit, že dlouho nepoklidil morčeti, ačkoli už žádné nemá (ano, styčný bod ve vůních této značky č. dva).. Občas se ještě líně protáhne nasládle zaprášená levandule, občas probleskne řízný vetiver. Začátek tedy slibný, dál ž to není úplně ono. Jedno ale Ranie Jouaneh upřít nejde - její vůně nejsou každá jiný pes jiná ves (nebo jak se to říká), prostě k sobě patří, jakoby byly součástí sady.
L´Humaniste (Frapin)
Hele ale jak to čtu, tak na tobě voní skoro stejně jako na mně, takže já to tentokrát vidím docela jako úspěch
.
Tom Ford - Musk Pure
Nebýt tak drahý, jdu do něj. Přesně tento typ na úvod aldehydově křupavého, posléze mííírně upoceného, ale především tělového pižma s krásně těžkým spodkem, by se mi líbil. Oproti minimalistickému Clair de Musk od Lutense, který je až moc vílí na můj vkus, je tento podle mého gusta. Fordovo pojetí čistého pižma je tak akorát Fordovsky „našpiněné“, a to mi šmakuje J. Srovnávání s No. 5 se trochu divím – i jeho odlehčená verze Premiére je na mě strašně mýdlová, natož původní verze aka aldehydový nářez. Tohle zdaleka není mýdlo, tohle je zkrátka „almost pure musk“ J
Ambre Loup (Rania J.)
Moc povedená ambrovka, protože se tady nepředali s vanilkou, tonkou apod. a tím pádem není příliš jedlá, příliš sladká. Je jemně nasládle dřevitá a líně zakouřená a pižmově hřejivá. To pižmo je trošku živočišné, ale právě tak akorát, aby to bylo jako objetí. Výdrž excelentní, na zimu dobrá volba.
Jasmin Kama (Rania J.)
Zpočátku panuje důvodná obava, že se tu neblaze smísí indoly a živočišné pižmo a mýdlo a bude to jedna velká nevydýchatelná pohroma. Obava je ovšem lichá. Jasmín zjemní na úroveň orosených okvětních plátků, v nichž tepe vláha, cítíme čerstvou zeleň zapudrovanou nánosem nesladkého pudru, cítíme hebké bílé pižmo, to obláčkově jemné, cítíme dřevitost větviček jasmínového keře a živočišnost se proměnila na milé tělové teplo, zlehýnka přislazené velmi střídmou, hladkou vanilkou. Je to jako kříženec Artemisie a Baiser Volé (bez hnijících stonků), ale o několik tříd výš od obojího, a spíš než jasmín mi to voní jako křehká, citlivě zpracovaná lilie. Můj favorit od této značky.
Salvia Sclarea (Tom Daxon)
Osvěžující nesladká vůně mladé trávy orosené po ránu, s pár kapkami šťávy z citrusu.. Postupně se přidávají suché bylinky a bílé pižmo, až se nakonec vyloupne aromatická šalvěj, jejíž čerstvě natrhané lístky postupně osychají na poledním slunci, rozložené na papíře. Pro všechny, kdo našli zálibu v jemnějších vůních aromatických bylinek, kam nepřidali všelijaká "zkrášlovadla" - nejblíž mi připadne asi Cartierova Třetí hodina, ale ta je tak nějak "pestřejší", tohle mi připadne poměrně minimalistické.
Onda Voile d´Extrait (Vero Profumo)
Po přivonění k ruce navoněné Ondou mě okamžitě padla mysl na L'Heure Bleue č.p. Přestože je Onda Voile d´Extrait jednoznačně temnější, zakouřená s lehkou stopou kůže, cítím v ní společné první tóny s Modrou hodinou, i když podle složení tomu tak není. Napadá mě medový heřmánek nebo něco takového.
tááákže píšu si
Ale nebruč, když ti to vyjde jinak .
mňo, ve Vero Kern mám zatím docela důvěru... ale nepřej si vědět, co napíšu o Soleil de Jeddah (která mi přijde složením tak nějak podobná tomu, co píšeš tady výše - bez LHB) 
A safra, mám se na pozoru 
.
No a bude čím dál tím dražší, protože se přestala vyrábět, jak je u Forda dobrý zvykem, což je škoda, protože i podle mě byla velmi povedená.
Decennial: Santal Sacre
S takovým názvem jsem čekala parádní santalovku a místo toho přišla směs pikantního zázvoru, svěžích citrusů a štiplavých pryskyřičnatých tónů. No řekla jsem si, že vydržím a santal jistě brzy přijde, jenže místo toho se mi dostalo chladného mramorového kadidla a suché trávy. Teprve po hodině začal pomalu vykukovat zpoza pudrového pižma. Na pikosekundu už jsem chtěla jásat, že bude mléčně nasládlý, jak to mám ráda, jenže on v momentě uschnul a to hodně a zůstal už jen kořenitý. No meditační vůni na jógu ve městě andělů (Los Angeles), jak je oficiálně prezentována, bych v tom tedy nehledala ani za mák 
.
Decennial: Bois Bourbon
Při pohledu na složení jsem měla určité pochybnosti, kde v tom mám najít ten bourbon, ale on tam vážně je. Teda spíš koňak. Přichází ihned po štiplavé bylinné směsi šafránu a levandule a ostré, na prach rozemleté skořici. Je naložený v sudu z cedrového dřeva, který mu dodává kořenitost a zároveň příjemně hřeje.
Doprovází ho vůně jemně zakouřené kůže, která sice nejprve malinko drhne, avšak s pomocí tónů chypre změkne do sametova. A aby koňak nebyl přespříliš palčivý, vmícháme do něj po rozvonění i lžičku karamelu. Po dlouhé době zase konečně nějaká pořádná vůně s dobrým pitím a výbornou výdrží.
Umbra (Ramon Monegal)
Vůně se výrazně kloní spíš k pánské straně, ale IMO na muži by mohla vyznívat poněkud průměrně, zatímco na ženě spíš vynikne svou neobvyklostí. Nejde o vůni nijak zásadně komplikovanou, připomíná jedličnatý les po dešti s kořenitě-květinovými závany, kdy zem je vlhká a plná opadaného jehličí a kolem je pošmourno. Asociuje se mi Skotsko, nevím proč, nikdy jsem tam nebyla.
Nejvýraznější složkou je zeleně dřevitý vetiver, drhnoucí a lehce kouřový, doplněný kontrastním geraniem a jeho nasládle kořenitou květinovostí. Kořenitost je akcentována ještě čerstvě pomletými kuličkami černého pepře. A jehličí, hromada mladého, sotva vyrašeného jehličí na koncích větví. Příjemná, klidná vůně, krásně zpracovaná, bez ostrých hran, kdy je tu přírodu a zataženou oblohu a mokro vyloženě cítit.
To mi zní, že bude pojatá dost podobně jako Ramónova Dry Wood. Jsem zvědavá, co provede na mně.
Black Ananda M. Micallef
...zelena jablka,
Napul rozdusena ale studena a
Jimi zacina pomalu prostupovat tuberoza.
Vune pusobi lehce kremove, delikatne naovocnele, po case se stava sytejsi.
Akorat vubec nechapu, proc Black.?.
Oud Assam (Rania J.)
Tady jsem hodně na rozpacích. Úžasná? Příšerná? Něco mezi určitě ne.
Já totiž nemám ráda oud, a to tak, že hodně, a živočišné vůně od Kublaje přes Rose Poivree až někam po Ravageur na mně řádí velice. A zrovna tady ten oud opravdu stojí za to. Prý je indický, no národnost nepoznám, ale od hnojiště sklouzává k indické verzi faraonovy pomsty. Dál už se nehne, prostě tam pořád zarputile je, dlouho.
Jenomže pod tím strašlivým fekálním oudem je naprosto famózní pudrové dřevo! Nádhera! Nasládlý mléčný cedr - ó ano, ten lepšejší, co není jak okousaná tužka, ale jako zapovězený cedrový absolut shiseidovské blahé paměti, případně snad jako ten, na kterém Keiko vysázela své lány obřích fial... no ten asi spíš. A tento se před očima (a pod nosem) mění v prachově jemný dřevitý pudr se stopovým množstvím nasládlého kouře.
A pak nás zase oud vrátí do reality. Vlastně je to geniální.
Nur eau fine (SoOud)
Zemité pačuli obalené slaďkým, táhnoucím se lepivým medem, který na lístečcích zasychá a vytváří krustičku a když si lísteček pačuli chcete utrhnout, hrozně se upatláte. K tomu kůže, ale to jen tak pomálu, nějaký ten pálící se benzoin a zakouřené nasládlé dřevo, na které ten med taky odkapává. Bylinná hořkost pelyňku a vystydlý heřmánkový odvar vše podkreslují a vytvářejí zjemněný hořkosladký kontrast. Kdyby mi někdo řekl ambroxan, odkývu to taky. Místy připomíná Pierrovu Indočínu, jen je to míň kouřové a bez pepře, ale já ho nemám ani v té Indočíně. A při pohledu na složení nutně musí připomínat i Soleil de Jeddah, ale tu mám koženější, kouřovější a nenositelnou (ne že by tohle pro mě nějak zásadně nositelné bylo). Nur je lehce gurmánská orientálka, kdoví proč mi přijde jako parfémová verze nějakého luxusního tureckého medu - ani ne, že by to tak vonělo, jen asociace.
Dámy, zkuste, prosím, v Royal Perfumery Prague na Václaváku Antonii, podělte se o názor. Rusandy jsou velmi ochotné, zřejmě jim je vzácný každý zákazník, řekla bych, že se tam kapku nudí.
