Nejma: Nejma 1

Pokud jste si jako já doteď mysleli, že orientální růže s pačuli a oudem už vás nemůžou ničím překvapit, určitě jste ještě nezvykoušeli tuto vůni. Růže tu sice nehraje tu nejhlavnější roli (dlouho není poznat, o kterou jde), jak jsem si podle složení myslela, ale to v nejmenším nevadí.

Schovává se za zemitě větrovým tymiánem a šafránem, rozdrceným na jemný prach a dělá garde vlažnému kadidlu a přítulnému sametovému oudu. Teprve po rozvonění, když kadidlo s oudem ustoupí o krok zpět, aniž by vůně ztratila na sametovosti, se růže s ovocně nasládlou vůní a společně s krotkou pačuli představí jako madam šípková.

Iris des Champs (Houbigant) -  suchý kosatec poprášený nepříliš sladkým pudrem - zpočátku přímo čistá kosatcovka. Postupně se přidal jemný nasládlý květinový nádech, ale kosatec stále hrál prim.....jen trochu zezelenal a ze suchého zapudrovaného kosatce se stal kosatec trochu víc svěží, včetně jemného tónu orosených zelených listů. Ve finále vše doplnilo ještě nasládlé, jen lehce pudrem poprášené dřevo a pár vloček jemného bílého mýdélka. Klidná (a uklidňující) pudrově sametová vůně, vysloveně hladící nos. A drží...

Jasmin Rouge (Tom Ford) - sytá vůně jasmínu - květy a orosené zelené lístečky. Po úplném rozvonění se svěžest do značné míry ztratila, potlačena "hedvábnou" nasládlostí. Vysloveně jasmínový soliflor, který mi ze všeho nejvíc připomíná suchý jasmínový čaj v dřevěné krabičce.

Omnia Profumi: Granato

A máme tu třetí značku s konceptem inspirace drahými kameny. I když jsem si ze složení nedovedla dost dobře představit, jak by tahle vůně mohla vonět červeně, přesto jsem se rozhodla to s ní zkusit zejména kvůli skořici, kterou jsem se naučila mít ráda v Alambaru i jinde.

A skutečně, větrově zemitý tymián s trpkým hlohem, vodnatým šeříkem a gardénií v úvodních minutách rudému odstínu rozhodně nenasvědčují. Ten se dostaví až s nastupující růží s ovocnou zavařeninou z jasmínu sambac, krotkou pačuli, najemno namletou skořicí a špetkou kardamomu.

V základu pak tuhle "marmeládovou" růži zahustí vanilka a doplní ji směs cedru a suchého kouřového vetiveru. Intenzita se pohybuje zhruba kolem průměru, samotná výdrž rovněž. Škoda toho začátku, ke zbytku vůně se podle mě vůbec nehodí, jinak bych o ní nejspíš uvažovala.

Vaara (Penhaligon's) - začátek je dost prapodivně ovocný, ale stačí trocha trpělivosti a rozvine se svěží růžová růže se štědrou porcí ledového pižma, zasypaná dřevitě květinovým pudrem s pár kapkami sladkého nektaru.

Rose Anonyme (Atelier Cologne) -  růžové okvětní plátky s teplým dřevitým oudem a ambrově sladkou pryskyřicí. Ale vůně trochu rychle ztratila dech a utlumila se do nasládlé ovocné svěžesti. Mám dojem, že je tady zjevná inspirace u arabek a zejména pak u Armani Privé - začátek mi připomíná light variaci na Privé Rose d'Arabie, konec pak pro změnu na Privé Rose Alexandrie.

Iris des Champs, Houbigant, extrait

Úprimne závidím jerry to, že našla suchý kosatec, zapudrovaný, následne svieži, a tak ďalej.

Úprimne závidím blackviolet to, že našla kosatec nežný, teplý a slnečný.

Ja som identifikovala pohromu roka.

Ani by som sa nenazdala, čo dokáže vystrojiť hruška za výdatnej asistencie jasmínu a ylangu.

A santal je tam od začiatku až do konca. Konca sa nie a nie dočkať.

A kosatca sa veru nedočkám už vôbec.

To s tím opisováním od Armaniho mi taky okamžitě vytanulo na mysli, když jsem Rose Anonyme zkoušela úplně poprvé.

Vent de Folie (Annick Goutal) -  za začátku se velmi rychle prohnalo čerstvě usušené seno s vodně květinovými tóny a jemným nakysle ovocným nádechem. A pak už jen podivně syntetická kombinace připomínající "vodu+vzduch+barevné bubliny z Jaru" s trsem suché trávy. Po úplném rozvonění se naštěstí ustálila do podoby sladkého sena se suchými rybízovými listy a s trochou suchých jasmínových květů. Ale syntetický "vzdušně-vodní" tón bohužel zůstal. Jsem z ní dost na rozpacích....

Rive d’Ambre (Tom Ford) -  sladce svěží bylinková vůně s oslazenou citronovou šťávou, po rozvonění doplněná sladkým senem a dřevem impregnovaným sladce kořeněnou pryskyřicí.

Nobile 1942: PonteVecchio W

Kosatcovky v drtivé míře miluju a v téhle vůni je krásný. Je to ten typ, co voní po teplé vařené mrkvi. No bohužel ho na mé kůži vraždí tuna koriandru s WC citrusy. Teprve po pořádném rozvonění se stáhnou a nechají projevit kosatec i jako křehký, jemně pudrový. Jenže to by se mu nesmělo připlést do cesty škrobové pižmo s chemickou ambrou a cedrem (ne santal to fakt neukecá).

Nobile 1942: PonteVecchio - Exceptional Edition

Jo, tak tohle už je jiné kafe! Koriandr s citrusy sice zůstal, ale brzy skloní hlavu před teplým kadidlem a kvítkem mátově svěží pelargónie. Kosatec je tu sám o sobě jen pudrový a ve spojení s kadidlem i trochu zemitý, mrkev zmizela. A potěšilo i samotné pižmo s cedrem v základu, někde cestou ztratilo tu protivnou vůni prádelny a škrobu a ve spojení s kosatcem a suchým vetiverem tak příjemně hladí v nose.

Oeillet Sauvage (L`Artisan) -  intenzívní a velmi věrná nasládlá vůně malých zahradních karafiátků, postupně se mísící s jemným květinovým mýdélkem a lehoučkým popraškem vanilkového pudru. Po rozvonění se přidala ještě trocha sladkého balzámu, aby se pak obloukem vrátila zpět na začátek k jemně pudrově sladké mýdélkové vůni karafiátků. Je jako vzdálená ozvěna Terracotty Voile d'Été. Vůně romantická a něžná...elegantní k rozevlátým šatům a třeba i ke svatebnímu závoji.

Sous le Toit de Paris (Atelier Cologne) - fialka - krčící se mezi zelenými lístečky a bergamotem, a to celé s lehkým anýzovým nádechem. Posléze rychlá hladce semišová mezihra a pak už jen velmi neobvyklé finále v podobě pudrové semišové vůně s lehkým nasládlým dřevem a se "zelenou" fialkou.  

Van Cleef & Arpels: Precious Oud (Collection Extraordinaire)

Na Precious Oud je možno dívat se ze dvou pohledů: buď jako na oudovku pro sraby a budete spokojení anebo vás to naopak naštve, protože vůně se vlastně vůbec netočí kolem oudu a přívlastek vzácný tím jaksi pozbývá významu.

Podobně jako Orchidée Vanille je totiž už od počátku dost sladká. Může za to růžový pepř, který už od počátku překryje a utlumí veškerou možnou nahořklost bergamotu. Přidává se neindolický jasmín s nepříliš omamnou „krémovou“ tuberozou a oud je stále v nedohlednu. Místo něj přichází sladká ovocná žvýkačka, tu bych tedy rozhodně oželela.

Oud se skrývá až za ní. Maskuje ho však dávka kadidla a jemně kouřového santalu, že odkvačí stejně rychle jako se objevil. Drydown je v režii medově nasládlé ambry a zemitosti pačuli s přetrvávajícím žvýkačkovým tónem.

Juliette Has a Gun: Vengeance Extrême

Musím souhlasit s andry, tahle verze je extrémní akorát v tom, že ta růže v ní je vyloženě bonbónková. Levanduli bych tu musela hledat jedině s lupou, zůstaly jen citrusy. Pačuli je tu o něco méně, ale je pořád příjemně "sametově" zelená. Přidali k ní větší dávku bílého pižma, vanilky, špetku mandlové tonky a trochu té ambroxanové hřejivosti. Není špatná, ale milovníky růže by asi opravdu brzy začala nudit.

Mistral Patchouli (Atelier Cologne) -  zelená, citrusově-badyánová vůně. Později se přidalo ještě studené kořeněné kadidlo se zeleným svěžím, jemně oříškovým vetiverem. Příslib uvedený v názvu plní jen částečně - studeně větrná opravdu je, pačuli jsem se (naštěstí pro mě) nedočkala vůbec.

English Pear & Freesia (Jo Malone) -  zelená nakyslá hruška s tuhou slupkou...natolik autentická, že by se člověk s chutí zakousnul. Postupně se přidala orosená frézie v hodně svěže-vodní podobě a hruška znatelně zesládla (až skoro do "kompotové" podoby). Pro milovnice hruškových vůní je vyzkoušení povinností...

Omnia: Onice

Nástup téhle vůně je na můj vkus docela brutální. Snad ještě v žádné vůni jsem dosud nenarazila na kombinaci čerstvě nasekané petržele, najemno namleté lékořice a mátově svěží pelargónie. A je to právě lékořice, která brzy společně s chladným kamenným kadidlem a větrově nasládlým anýzem začne udávat tempo.

Po rozvonění se znovu připomenou petrželové podtóny spolu s pikantní suchou dřevitostí muškátového oříšku, jinak si ovšem vůně při své nadprůměrné intenzitě a výdrži stále jede na své černé onyxové vlně. Pro mě je absolutně nenositelná, ale příznivci Serge Noire by měli podle mě rozhodně vyzkoušet, protože Onice mi i přes odlišné složení přijde podobně pojatá.

...velmi děkuji Monice/kinoma

CICATRICES

...dřevěná lékořice.
Staré dřevěné masivní kusy nábytku křehké vzpomínkami nacpanými do letitých svazků knih v kožených vazbách navlhlých dávnými věky...
...a nad tím vším se vznáší, kroutí delikátní až éterická lékořicová stužka vzpínající se směrem k nebesům.
Melancholická vůně...
...melancholie vytahující vzpomínky na dětství, různé pachy ze starého baráku u babičky, zakázané a nově objevované věci, zákoutí, tajemství...
Vůně, podle mého, pro běžného smrtelníka nenositelná.

 (i když...

 ...je tak intimní, že i přes svoji originalitu nemůže nikomu vadit...)

INTOXICATED

...velmi rychlá vůně.
Zpočátku pánská křehká a vzdušná, až lehce pichlavá, fougeré,
která v momentě chytá kávové tóny zjemňované špetkou kardamonu a ošmirglovanou skořicí vyhlazenou do vysokého lesku přírodním/nesladkým vanilkovým aromatem.
Už jsem to někde cítila...
...A*Men Thierry Mugler nebo Montblanc Homme Exceptionnel nebo něco tak...

Edit: ...jo, a kde po cca deseti minutách je.?..., nebo ano, je..., ale v decentním provedení...

UNE ROSE VERMEILLE

...v podstatě s oběma zdejšími recenzemi souhlasím.
Je to taková vyšlehaná hustá angorsky hebká a jemná malinová pěna s nádechem z růží prosypaná transparentním vanilkově medovým pudrem na velehedvábném ambrovoorientálním základu.
Taková luxusní Hot Couture Givenchy bez kouře a bez vetiveru.

SUNSHINE Amouage

...ó, tak nástup je přeskvostný.!, to se mi TÁÁÁK líbí..!

(= fakt jak slunce, vanilka, maliny a růže s fialkami a sladkost i šťáva a všechno je akorát, taková zářivě tryskající lahodná radost...)

Ovšem v momentě to zeslábne - intenzitou, sladkost a barevnost zmizí a je to téměř nudné divno žlutozeleně mdlé...

FUSION SACRÉ CLAIR Majda Bekkali

...nelíbí se mi to.

V začátku je to přesně ten typ vůně, ze kterého mi spolehlivě navaluje.

Tzn. něco na způsob Trueste Tiffany třeba.

Pak je to zajímavé sice, ale pro mě nepěkné, nenositelné a naštěstí velmi slabé.

Resp. je to pryč skoro dřív než dopíšu tyto řádky...

...no, tak kecám, jo, mám na kůži mikrostopy rozšlapaného šťovíku.

INCENSE ROSE Andy Tauer

...souhlasím s Vendulkou.
Resp. z její recenze beru vše - ale jen to kladné.
Na mně je vůně intenzity akorát/průměr, a během vývoje tam nemám ani spálenou gumu či puchnoucího živočicha.
Ovšem - živočišná ta vůně je.
Je to zlatá živočišná vůně růže dovezená z orientu, líná, chlípná, trochu dirty a velmi, nikoliv však nepříjemně, olejovitě balzamická.
Ano, mezi naducané brokátové polštáře všech barev se zvonivými střapci, mezi vodní dýmky a mezi tácy prohýbající se pod všelikými laskominami s afrodisiakálními účinky a ve stínu mušelínových závěsů - proč ne.?..
Jinam ne.

PS: variace na téma Paestum Rose

Jen pár postřehů k tauerovkám:

Miriam

Fešná aldehydovka se spoustou růží. Nejdřív se mi moc nezdála, přece jenom kombinace růže a karafiátu není zrovna pro mě, ale vyhlazený základ to krásně dorovnává. Zkoušela jsem si poměrně letem světem, ale starosvětsky na mě působila opravdu jen malinko, což je v případě aldehydovky s růžema opravdu uznalej kompliment. 

Une Rose Vermeille

Malinový růže. Nic jásavýho, nic letního. I když ji nepovažuju za vyloženě sladkou, celkovým vyzněním na mě působila spíš jako malinovej dortík, což přičítam moc příjemně vybalancovanýmu množství pudru. Taková mladá vůně  v rozpuku. 

Noontide Petals

A královská aldehydovka nakonec. Na zkoušení Noontide Petals mě nalákala Tigřina zdařilá recenze a moje očekávání bylo tudíž nemalý. Naštěstí se doslova a do písmene vyplnilo. Prim hraje jednoznačně kosatec s aldehydy, a to kosatec prakticky ve všech možnejch podobách, od zelenýho poupátka až po ostrej, až trochu řezavej orris. Do něj se ozývají tóny lehkotonážního chypre a Andy si samozřejmě nemohl odpustit poctivou porci styraxu a santalu. Ani po iks hodinách jsem se s ní nemohla rozloučit, zdálo se mi, že s každým dalším nádechem se překonává pořád víc a víc. Noontide Petals je extrémně návyková vůně. 

PS: Až budu zase někdy uvažovat o návratu k Pětce EDP, dám si facku a kliknu na ausliebe. 

CICATRICES

"Vůně, podle mého, pro běžného smrtelníka nenositelná.

 (i když...

 ...je tak intimní, že i přes svoji originalitu nemůže nikomu vadit...)"

To jsi napsala krásně, hned se cítím výjimečně.

Jinak Fusion Sacré Clair se mi taky jako jediná vůně od Majdy v podstatě taky nelíbí, jinak ty ostatní jsou hodně dobré.

No a k Incense Rosé: já teda zírám, jak to na vás všech voní. Mně stačí si na ni vzpomenout a ježí se mi chlupy.

moudjahidine:

"PS: Až budu zase někdy uvažovat o návratu k Pětce EDP, dám si facku a kliknu na ausliebe."

Tuhle fázi už mám za sebou, i s tou fackou, takže ti dokonale rozumím. Akorát na mně se teda rozvoněla líp Miriam jak Noontide, protože v té mě krapet zlobí ylang s jasmínem.

To jsem přesně říkala Andry když jsem zkoušela Miriam, že je to naprosto vůně pro tebe.

Miriam se mi líbila, ale... jsou tam ALE, který v Noontide Petals nejsou (dokonce ani ten pitomej ylang nedělal elent!)

Allegro con Brio

Vzbudila moji zvědavost poté, co bych bývala přísahala, že Andry má na sobě Musc Bleu a byla jsem důrazně vyvedena z omylu. Na sobě jsem zaregistrovala nejdřív hřebíček, pak i koriandr a začaly na mě vyskakovat takový zvláštně nahořklý tóny, čímž mi připomněla Douce Amere a velmi si mě získala. A jaká parádní tonka! (Andry mě na ni extra upozorňovala, ale já ji tam pořád neměla... no nakonec se přece ukázala a kompozici decentně uzavřela).

Tímto speciálně děkuju Andrejce, že mě donutila ji zkusit, začínam o ní velmi vážně uvažovat.