Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Vidíš, ešte dva tri podobné výjazdy, výlety a aj domáci (pán) si zvykne.

Tableau de Parfums: Ingrid

Je zatím poslední z vůní, inspirovaných krátkými filmy Briana de Palmy. Znovu má jít o vůni ve stylu 50. let, tentokrát založenou na kontrastech stejně jako hlavní hrdinka. A i tady se Andymu podařil výborný orientální kousek. Ingrid sice začíná svěže nahořklými citrusy s ostrou skořicí, která však během chvilky zesládne.

A když se k ní po několika minutách přidá pomeranč s palčivou dřevitostí hřebíčku a květinově medovou sladkostí plumérie, nemůžu se ubránit vánoční atmosféře. A to si jsem ještě poměrně jistá, že se tam Andymu při míchání připletlo i pár rozinek.

O vyloženě vánoční vůni se však nejedná, jelikož po rozvonění Ingrid ukáže trochu mýdlové růže a zelenou konvalinku se zemitými a koženými podtóny, která si sem přišla odskočit z Carrilon pour un Ange. Ale že by se jednalo o nějakou echt temnou stránku se říct nedá, je to spíš takový hodný andílek.

V základu ho navíc zkrotí hustá mandlová tonka s kouskem nezralé broskve, směsí pryskyřic a vlašskými ořechy - přece jen ještě trocha těch Vánoc na konec :) . Asi není překvapující, že stejně jako všechny Tauerovy výtvory disponuje Ingrid nadprůměrnou intenzitou a mnohahodinovou výdrží.

Puredistance - Antonia

Antonia je takový mix mezi chyprovkou a něžnou květinovkou. Na Fragrantice je přirovnávaná k Safari a ano, podobu cítím. Safari si už vybavuji jen matně, ale vím, že bylo díky galbanu hodně zeleně řezavé. Safari si prostě žádá ramenní vycpávky :-) Antonia se ze začátku také tváří přísně, ale je to v podstatě roztomilé kotě. Kromě galbana ucítíte zřetelně i břečťan a vůně je díky tomu pěkně svěže zelená a příjemně hořká. Brzy se ale dostává do klidnější, jemné polohy, kde začnou vystupovat květiny (ylang, růže) a přes vše prosvítá vanilka lehká jako peříčko. Je to moderní variace na Safari, která je milá a vřelá a nikoho snad nemůže urazit. Zároveň je ale i osobitá. Jde krásně do prostoru a když ji ucítím, divím se, co že je to za krásnou vůni. Přitom při zkoumání zblízka není ani tak okouzlující. Tímhle, a dále i faktem, že se jedná o lehkou květinovou vůni se mi nabízí srování s kosatcovou Ibitirou, která mě taky dostala a toužím po ní. Antonia je pro mě pocitem, který ve mě vyvolává, Ibitiře podobná. Zkrátka se s ní cítím šťastnější :-) A proto, i přes tu cenu (což je asi jediné, co je na Antonii nepříjemné), budu zvažovat nákup a Ibitira asi zůstane v říši tužeb dál.

Děkuji Vendulce za vzoreček :-)

...lákavé.!

Ano a strašně moc to chci :-D

A právě porovnávám s Ibitirou a vidím to takhle: Antonia na jaro a léto, Ibitira na pozdim a zimu. Ty vůně nejsou podobné jako takové, ale pocitem z nich (elegance, luxus, štěstí,...)

...jo, vůně musí s člověkem zacloumat.!

A pak, pak to stojí za to...

...šetřit a pak si tu vůni užívat, žít s ní...!

Jj, já Antonii taky nechávám přes zimu odpočívat, ovšem teď jak vylezlo už slunce, tak jsem jí právě znovu vytáhla. Je pravda, že Ibitira je taková spíš zahřívací.

Ormonde Jayne: Tiaré

Pokud by někdo čekal nějakou velkou tropickou bílokvětinovku, pravděpodobně bude zklamán. Tiaré směsí osvěžujících nazelenalých citrusových aldehydů, kokosové tiaré, zelené konvalinky s hlínou a nahnilých banánových slupek (ylang) připomíná křížence Chanel Cristalle, La Vierge de Fer a AA Lys Soleia s kokosem navíc.

Po rozvonění pro mě naštěstí hlína s banány mizí, dokonce i tiaré se s tím kokosem umoudří. Začne bíle jiskřit a přikryta mlžným vetiverovým oparem dopadá ve sněhobílých vločkách na hřejivý mechový podklad. Jako většina vůní OJ, je i Tiaré ve finále spíš lehčí vůní, vysílající do okolí jen jemné závany, ale narozdíl od takové Ta´If je nutno ji už po 3 hodinách přiživit.

Farmacia SS. Annunziata: Vaniglia del Madagascar

Velmi mě lákal název této vůně, neboť mě velmi oslovila předloňská limitka Shalimaru s madagaskarskou vanilkou, ovšem toto je z jiného soudku. Tahle vanilka je gurmánská každým coulem. Jen na začátku se vám dostane trochu té citrusové svěžesti, ale tenhle citrón je zvláštní, on nám s příchodem pod nosem doslova seschne, místo aby běžně vyzněl do ztracena a máte z něj vymačkaný citrón, co vám tři dny ležel v ledničce, ech.

Jinak samotná přicházející vanilka je krémová, chvilku jemně kořeněná. Koření se však vzápětí ztratí, jakmile ji promícháme s tekutým karamelem, kondenzovaným mlékem a prohřejeme pryskyřičnatou ambrou. Až v samotném závěru se objevuje stopa sušené smetany, která se mi tolik líbí v shalimarovské limitce. Ani ne dvouhodinová výdrž a podprůměrná intenzita je pro mě ovšem u koncentrace čistý parfém, byť za nízkou cenu, docela zklamáním.

Farmacia SS. Annunziata: Talc Gourmand

Začátek v podobě jemného pudru a teplé medoviny vypadal velice slibně, Jen kdyby mi do ní někdo během chvilky společně s lepivým karamelovým sirupem s krystalky připáleného zkaramelizovaného cukru nenaškrabal i trochu omítky.

A štve mě to především kvůli tomu krásnému měkounkému mandlovému marcipánu, politém čokoládou a vanilkovým krémem a zlehka posypaném moučkovým cukrem, do nějž se Talc Gourmand po rozvonění promění, protože v téhle fázi to je přesně ten typ gurmánky, kdy máte chuť si sníst ruku.

Patchouli Absolu (Tom Ford) - suchá sladká jemně prachová hlína...inu pačuli...a to v množství větším než velkém. Marně jsem si představovala odvážlivce, který by takto chtěl vonět. Když už jsem si myslela, že nemůže být hůř, tak mě vyvedla z omylu pořádná nálož sušené šalvěje, ve které se válí starý kozel pokropený Alpou (a představa případného nositele/nositelky byla pořád mimo možnosti mé fantazie). Až po dobrých třech hodinách se vyloupla klasická fougerová dřevitá vůně s hustou ambrou a hladkým semišem. Tak tohle by už šlo!!! Vůně je uváděna jako unisex, ale mě osobně připadá jako vysloveně pánská (přesněji řečeno: chlapská).

Santal Carmin (Atelier Cologne) -  santal macerovaný v medové ambře - "olejově" hedvábný a přítulný. Teplá santalová vůně - vlastně přímo santalové "solidřevo"  bez jakéhokoliv balastu. Levnější variantou téhož je pak El Nabilův Musc Santal.

Van Cleef & Arpels: Gardénia Petale (Collection Extraordinaire)

Domenica ve svojí recenzi na Iris Ganache prozradila, co bylo pravým důvodem ukončení její výroby. To mi připomnělo uvědomit si, že kosatec či ambergris ani zdaleka nejsou jedinými finančně nákladnými parfémovými složkami. Patří k nim i gardénie, jejíž vůně bývá často nahrazována kombinací jiných bílých květin ve spojení s houbovými tóny, které jsou pro ni typické.

V případě Gardénia Petale byly houbičky zcela vynechány. Hned po svěžím nazelenalem citrusovém úvodu s kapkou hořkého neroli se vlastně vůbec neprojeví ani tak gardénie, jako spíš přítulná, medově sladká tuberóza s nádechem čerstvě uvařené meruňkové marmelády, jasmín s voskovými podtóny, jaké si pamatuji např. v À la nuit, avšak zde je asi tak stokrát odlehčenější a krémová vanilka.

Jedinou dámou v tomhle příběhu je vůně konvalinky, u níž to zpočátku na chviličku vypadá, že kromě své bílozelené křehkosti vytáhne i jedovaté drápky, avšak tomu učiní přítrž již zmiňovaná tuberóza s vanilkou. V základu pak celou vůni provzdušní jemné "pudrové" pižmo. Pokud tedy nehledáte věrnou gardénie, ale krémovou bílokvětinovku s krotkou tuberózou a křehkou zelení a velmi dobrou výdrží a líbí se vám třeba vůně typu Grand Bal (Dior), potom je tahle vůně přesně pro vás.

Baldi: Malachite

Na téhle vůni jsem si chtěla ověřit, nakolik je Enzo Galardi lepší ve zpracování tématiky drahokamů než Olivier Durbano, když už si od něj "vypůjčil" samotný koncept. A skutečně nechápu, proč byl zvolen název malachit, když ani v jediném okamžiku nic nenasvědčuje zelenému odstínu.

Malachite je totiž vůní štiplavé pryskyřice, teplé prachové skořice a najemno namletého šafránu, která se během několika minut změní v sytě červenou růži, macerovanou v sirupu z červeného ovoce, jakou můžete znát např. z loňské Rouge Nocturne (Terry de Gunzburg). Dokonce tu najdete i stejný vanilkový pudr.

Jen tady úplně zapomněla pracovat pačuli, aby v ní byl alespoň náznak nazelenalosti. Místo toho tu najdete velejemný "semišový" oud s hřejivou pryskyřičnatou ambrou. Pokud jde o mne, jmenovat se tahle vůně Heliotrope a stát polovinu, nejspíš bych si dala říct, protože voní stokrát lépe než ta od Durbana.

I (Puredistance) - jemné okvětní plátky s čerstvě vyrašenými zelenými lístečky, s tónem sladlé šťávy z liči. Postupně ještě navíc sladký pylový prach. Z květin je nejvýraznější "zelená" mimóza. Vůně je jemná, s nasládlým pudrovým popraškem, ale výdrž má velmi solidní.

Smoke for the Soul (By Kilian) -  naprosto autentická nasládlá vůně konopné otýpky (s drobným přídavkem v podobě sladkého sametového vetiveru) usušené na trámu pod rozpálenou střechou půdy, kde si nedočkavý konzument již zapálil jointa za účelem hloubkového prověření kvality poslední sklizně. Toto není vůně, toto je ryzí provokace!!! A úžasná....jen nevím, KAM bych ji nosila .

...By Killian - nádherný název a v kombinaci s Tvým posledním řádkem.!..

...skvost

Royal Rose Aoud M. Micallef

Zpočátku skoro šťávičkově sladký bergamot s růží...

...mohlo by to lepit ústa, rozežírat sklovinu a vyvolávat chuť po vodě, ale

omyl.

Díky akurátnímu množství aoudu je vůně z/krocená a

je sice sladká, ovšem snesitelně/vytváří to příjemnou kombinaci lahodící čichovým buňkám.

O to, aby se nejednalo o vůni pro malé holčičiy se postará pak pižmo...

...vůně po chvíli rozmazává své kontury, přidává se velice jemně nasenovělé pižmo, nebo - pižmo s nádechem sušených jasmínových květů a Royal Rose Aoud pak pasuje na vůni ženskou, nasládlou a delikátně pikantní.

Mon Parfum Cristal

...griotka bez třešní.

Hlaďoučká, hedvábně pikantní se saténově karamelovým nádechem v alkoholovém oparu...

Dalo by se říci, svádí to k zařazení mezi gurmánské vůně...

...ovšem po chvíli Mon Parfum Cristal přetančí díky růžím do polohy, kde je bezvládí...

Opět - ženská, velmi pěkná, příjemná vůně...

Mon Parfum Gold

...tíha, růže a ylang...

Skoro mediciální tón surových ingrediencí štípe v nose,

možná i čerstvé nátěry laku na kostelních lavicích a

k tomu takový lehounký nenápadný mléčně oříškový podtón...

A kůže.

Jestli je tam i kadidlo, tak ze země nebo ten druh, který/kde obsahuje tóny kůže.

Nakonec vše prostupuje jemná nasládlost...

Vůně je skoro narkotická - neustále vás nutí přičichávat si k pokožce a současně vám lehce houpe žaludkem...

...zvláštní vůně.

Voní hladce,

ale

její podstata je

drsná...

Pocitově

(ty vůně jsem zkoušela dost dávno, ale...)

napadají mě vůně - Vol de Nuit Guerlain + Habanita

Les 4 Saisons Printemps

Něžná kráska.

Teplé pudrové pižmo/pižmový pudr.

Voní to křehce, hladce, hebce, hedvábně nasládle...

...Printemps se s vámi mazlí v pastelových bílorůžových a nude tónech,

jen si tak tišše vrní...

Po chvíli však překvapí.!

...tu nevinnou tvářičku zjemna zabarví jemně vonící květy růží a rozemnuté lístky čerstvé máty...

Pocitově

Roses de Chloé

O de Azur Lancome

Le Parfum Denis Durand Couture

 ...tu vůni znám.!?!

Taková něžná a křehká a sladší Paestum Rose..?.

...je tam silná až opojná nálož nachových růží se skořicovým nádechem, jenž chvilinku vytváří dojem light likéru,

a med.

...ovšem medové tóny jsou chabé,

jen tak opatrně hladí pačuli a santal a oni, ti dva díky tomu měknou, nejsou ostří, zůstávají silnými, ale

nezlobí...

Je to vůně do černých krajek, k doutníkům, a

do doby, když slunce zapadá za horizont,

začíná se stmívat...

Black M. Micallef

...hmmm.!, začíná to protivně...

...citron +

 zelený a opravdu hořký, bez jakékoliv sladkosti pomeranč a k tomu hrubý ylang.

Pomalinku a nenápadně se mezi ně začíná vnucovat, syrová, ale už ženským aspektem vládnoucí, tuberóza s máslově  švestkovým nádechem...

...hmmm, ano - ženskost, pižmovost, jasmínová nasládlost a - zde kupodivu slaďoučké - neroli.

Vůně oproti úvodu otočí o 180 stupňů minimálně.

Nakonec, cítím jakoby teplou a kvetoucí letní louku ve vanilkové náladě...

Nevím, proč se jmenuje Black.?

...možná proto, že když se s ní navoníte, všechny "black emotions" zmizí...

Les 4 Saisons Eté

...kopřivy.

Zelené tuhé kůry citrusů a lepkavá šťáva z nich. 

Bez cukru.

Pak

s cukrem...

...a už je to dobré, už mi to chutná.

Ovocně zelený osvěžující koktejl do letního stínu...

Emir

...evropsky arabská vůně.

Bez oudu.

Mužná a přitom měkká,

hustá, nasládlá.

Orientální.

Černá a

slastná.

V úterý jsem Patchouli Absolu taky konečně vyzkoušela. Starého kozla, válejícího se v šalvěji jsem tam naštěstí nenašla (asi že jsem odkojená Borneem 1834, Psychedelique a Patchouly Boheme, tak mě nepoložila), přesto souhlasím, tahle suchá prašná pačuliovka už je opravdu pánská každým coulem.

Zase ale na ní musím ocenit, že to není trendy vůně, trochu jsem totiž Forda podezřívala, že se v poslední době snaží vyjít vstříc masám. Tak to se o Patchouli Absolu opravdu říct nedá.

No a pokud jde o Santal Carmin, tam ti s tím santalem vyloženě závidím, já v ní našla akorát pár hoblinek mezi tím vším cedrem, pižmem a madagaskarskou vanilkou.

Les 4 Saisons Automne M. Micallef

...nevím, proč se to jmenuje podzim.?.

Já od začátku cítím sytou vůni černého rybízu.

Černomodronafialovělé plody rozmačkané i s tužšími hrubými listy.

Tahle fáze trvá poměrně dlouho, skoro hodinu, a pak

začíná prosvítat pačuli a angelovský nádech bez čokolády či karamelu...

...možná podzim proto, že vůně, alespoň na mě, působí tmavě, melancholicky, pochmurně až jakoby těžkopádně, co se týče nálad...

M (Puredistance) -  hořké byliny s jistou dávkou svěže chyprových tónů, které postupně doplnila prohřátá sladká výrazně kouřová pryskyřice a kůže v podobě starožitného koženého křesla. Nelze pominout ani gurmánské tóny - koňak s hořkou čokoládou a kořením. Všechno se tak spořádaně mezi sebou prolíná do podoby uhlazené bylinně-kořeněně-kouřově-dřevitě-kožené vůně. Bohužel se ale po několika hodinách objevily velmi nepříjemné štiplavé tóny ohořelé zaolejované kůže. Je sice označena jako unisexová, ale osobně bych ji spíš řadila mezi vůně ryze pánské. Intenzita i výdrž jsou bezkonkurenční...

Blanche Immortelle (Atelier Cologne) - mírně připálené řezy s vanilko-karamelovým krémem, ozdobené připáleně-oříškovým vetiverem. Prazvláštní vůně....ne, že by byla nějaká nepěkná, spíš mi nepřipadá úplně nositelná mezi lidi (a název nechápu už tuplem).

Já jsem v Blanche Immortelle cítila takový ten v současnosti moderní tón typu "zkaramelizované květiny". Otázka nositelnosti tedy ani nepadala v úvahu - tohle v různých obměnách cítím na čtyřech z pěti navoněných žen .