Ztráty a nálezy 2025
Právě uplynulý rok mě nutil bilancovat. Připadly na něj totiž moje šedesátiny a já je vnímám jako věk, ve kterém je sice stále na co se těšit, ale na druhou stranu se čas citelně zrychluje a už se nevyplácí odkládat povinnosti ani přání. Možná i proto jsem si začala „na plný rozprašovač“ užívat všech limitek a již nevyráběných vůní, které jsem dříve vytahovala jen na zvláštní příležitosti. Každý den je takovou zvláštní příležitostí! Une Rose Chyprée a Mandragore tak postupně mizí z flakónů a už toho nelituji, protože je nahrazují nové objevy. K jejich prozkoumávání mě výrazně motivoval úžasný testovací zápisník s kapsičkami na papírky, který mi vyrobila Luna (a já se jí omlouvám za zveřejnění, poněvadž teď ho budou chtít všichni).
Z letošních novinek mě nejvíce zaujala Ambre Samar (Guerlain), a to vyvážeností všech složek a výslednou elegantní, hebce koňakovou stopou s výrazným kardamomem na začátku. Zklamáním pak byly Barénia ve verzi Intense, Chloé Le Parfum i nová trojice Ô de Lancôme, na kterou jsem se těšila a dočkala se nevýrazných a rozplizlých svěženek.
Na poličce se mi tak objevilo pár vůní, které nepatří mezi novinky. Díky velkorysým dárkům od rodiny i přátel jsem si po dlouhé době užila cestování a následný stesk po divokých vlnách Atlantiku mi pomohla zahnat vůně L´Ombre des Merveilles.
Janovská expozice nádob na ingredience i lékárenské produkty mě přivedla k opětovnému nákupu Pélargonia, které se stalo nástupcem Mandragory, a také ke koupi nádherné citrusovky Yazemeenah od MCG.
Dalším hesperidickým přírůstkem se stala sama Hesperia, kterou jsem obdržela jako narozeninové překvapení od přátel. Voňavé dárky prakticky nedostávám, spíš jsem naopak v roli toho, co druhým poskytuje tipy na parfémy pro ně a jejich blízké, o to víc mě to potěšilo, protože za nákupem stálo skutečně nenápadné a vytrvalé sondování mých parfémových preferencí.
Brněnský butik VaVaVoom se průběžně staral o poskytování nových smyslových podnětů. Z návštěvy sympatického a vždy usměvavého Ulricha Langa jsem si odnesla flakón Lethe jako levandulově dřevité božské zklidnění pro chvíle, kdy se musím pekelně soustředit (jako bonus zřejmě docela voní i Dantemu).
Květnové uvedení newyorské značky Nomenclature se neslo ve znamení synestézie. Vůně doprovázela dočasná expozice obrazu Petra Kvíčaly, který asocioval pestrost a výraznost vonných složek; do barevnosti obrazu pak byly laděné úžasné pralinky Petry Andersen. Nejvíc mě zaujala pochopitelně Neo Rose, ale její zemité tóny pačuli a vlhkých tmavých dřev, pod nimiž se dere na povrch elektrizující růže, mě zatím nestačily okouzlit natolik, aby to bylo na koupi.
Nákupů bylo víc, ovšem tentokrát jsem si je ospravedlňovala vyššími zájmy. V loňském roce se mi totiž podařilo zařadit předmět Historie a umělecké zobrazení parfému v evropské kultuře, který jsem vyučovala od roku 2020 pro hrstku zájemců, do celouniverzitní nabídky. Euforie z toho, že si ho zapsala stovka studujících, trvala přesně do okamžiku, než jsem si uvědomila, že pokud chci každou dvouhodinovou přednášku dát každému z nich šanci pořádně prozkoumat alespoň pět vzorků ingrediencí a parfémů, můj domácí archiv na to nebude stačit. Pomohlo mi pár dobrých lidí odsud i z VaVaVoom, největším problémem se nakonec ukázaly být testovací papírky. Díky kamarádce, která má kamarády pracující v grafické dílně, jsem získala poklad v podobě odřezků, které jsme pak doma po večerech ručně stříhali na požadovaný rozměr (ano, vím, že existují řezačky papíru, ale poté, co jsem první zapůjčenou odvařila po první stovce proužků, spoléhám raději na vlastní ruce).
Satisfakcí mi pak byly dva časopisecké rozhovory o mé výuce, díky nimž se i mí kolegové (doufám!) přestali dívat na mou parfémovou zálibu jako na bizarní úchylku.
https://www.estetika.cz/l/parfemy-emoce-pribehy-historie/
Obsáhlejší rozhovor pak vyšel v časopise Komenský (červen 2025).
A právě výuka byla impulzem k neustále odkládanému nákupu O, Unknown! od Imaginary Authors. Čaj černý jako noc spolu s kosatcovým prachem a troškou cigaretového popela. Týden po nákupu jsem se dozvěděla, že se vůně přestává vyrábět, takže z kategorie nálezů se rovnou pomalu přesune ke ztrátám, ale tak už to v životě chodí.
Během podzimní návštěvy Paříže jsem kromě butiku Guerlain zavítala i do Divine. Tahle značka mě nepřestává fascinovat minimalismem a udržitelností (přičemž tento výraz vnímám se všemi přesahy): nechrlí každý rok nějakou novinku, od roku 1986 své portfolio rozšiřuje pomalu a s rozmyslem, od začátku nabízí doplňování do flakónů z fontán. Lituji jen starých flakónů s barevným rozlišením, které ustoupily novým unifikovanějším. Doplnila jsem si tam zásoby používaných Spirituelle a L´Inspiratrice a zaujala mě letošní (přiznaná) reformulace L´être aimé, kde posílil dřevitě kadidlový tón. Tak tu pořídím až někdy příště…
Neméně příjemným zážitkem byla i hodinka v butiku mé další oblíbené značky Oriza L. Legrand, byť to bylo jako ocitnout se z vily Tugendhat v barokním budoáru. Na místě jsem si ověřila podezření, že spolu se změnou etikety na mé stálici Les Tourtelles de Zelmis došlo i k podstatné reformulaci. Společně s oběma prodávajícími (Stanislas a Louis) jsme se ovšem shodli, že tahle proměna se povedla, neboť vůně teď mnohem více zapadá do konceptu celé značky. Původní majestátní růže s oporou hutného šafránu a vavřínu ztratila svoji křiklavě karmínovou barvu a překlopila se do noblesnější pastelové podoby, v níž počáteční růžová svěžest postupně bledne a nechává za sebou zprvu vintage mýdlovou, posléze pudrovou stopu.
Opravdová růže „à l´ancienne“. Takže tahle ztráta je pro mě vlastně zároveň nálezem!
Koncem roku jsem dostala nečekaný parfémový dárek, kterého si velmi vážím nejen pro jeho vzácnost, ale i proto, že šlechetný dárce (tak dobře, byl to Ambrož z VaVaVoom, abych nevzbuzovala mylné zdání, že mám nějaké tajné ctitele 
) zvolil vůni, o níž ví, že ji miluji. Vánoce jsem tak strávila v oblaku milované L´Heure Bleue, navíc ve vintage verzi, o které jsem už nikdy nedoufala, že se s ní ještě potkám. Nález ztraceného…
Přeji všem krásný a voňavý rok 2026, ať už bude vonět parfémy, nebo třeba lesem, kávou, knížkami…
