To mi připomíná, že u nás na základce byly třídy v patře a učebny a šatny v přízemí. A schody do tříd byly děravé - tedy byly jen ty nástupné schody, ale ne ty spojnice mezi nimi, takže si kluci vždy stoupli pod schody a koukali holkám pod sukně a nahlas to komentovali. No a od té doby až do dospělosti jsem nechtěla nosit sukně a dodnes mám nepříjemný pocit, že mi někdo může vidět pod sukni.

dnes...dvě ehm, řekněme slušně paní.

místní situace: hlavní tah okresem, rovina, jezdí se tam běžně stovkou, jezdí tam všecko, kamiony, autobusy, milion osobáků, často vznikají nepříjemné situace při předjíždění, kdy auta uhýbají za krajnici. odbočovací pruh do města. na začátku odbočovacího pruhu ty osoby, jedna tlačila kočárek a to tak, že jím přesahovala krajnici do vozovky. zabrány do družného hovoru. 

vnímám ty dvě, kočárek, říkám si bože to jsou (cenzurováno), proč aspoň s tím kočárem nejde vně, ale uvnitř blíž svodidlům a ještě přesahuje, to je dobré akorát, aby ji někdo smetl. vyhýbám se kočáru...abych zjistila, že tak deset metrů před těma nádherama jede na koloběžce cca tříleté děcko...samo. TAM. wow. 

Kolegyně.

To, že prostě pořád mele o úplných blbinách, o všem, co zrovna dělá, složitě řeší úplné kraviny (a jak to mám do toho mailu napsat, takhle nebo je to lepší takhle?) a denně asi tak šestkrát telefonuje s manželem, se stavebním úřadem nebo s maminkou, to se dá zvládnout. Ale že inženýrka chemické technologie neví, jak se filtruje, a vzorky dá sušit totálně mokré od chlorovodice a nepromyté, takže jsem se málem vyvrátila, když jsem sušárnu při 70 °C uvnitř otevřela, to jí asi hned tak neodpustím!

no zřejmě šly snad z nějaké procházky nebo nevím, já bych tam nešla ani sama, natož s kočárem a dítětem, a směřovaly do města.

když mě napadlo, co všechno riskovaly, bylo mi úplně zle.

řidič se logicky soustředí na to, aby v pořádku objel JE, a nemůže čekat, že o kus dál fičí ještě dítě, zcela nevyzpytatelné. představa, jak mrknu do zrcátka, jestli jsem je v pořádku objela, a přitom přejedu potomka...fuuu.

a naštvalo mě to tak, že kdyby se tam dalo zastavit, jdu jim snad vynadat, že se úplně zbláznily.

jste asi chodila na základku se mnou, u nás se průser udělal úplně ze všeho a rozmazával se dalších 5 let...

jo a dítě se lekne a udělá nějakou hovadinu

Tak u nás se ty dětské šikany vůbec neřešily. Prostě - vyřiďte si to mezi sebou, o přestávkách džungle. Jediné místo, kde musel být klid, byla fronta v jídelně, protože tam měly učitelky službu a zodpovídaly za klid.

My jsme měli na základce poměrně přísnej režim, a přesto si pamatuju spolužáka, kterej nosil na botě gumičkou přichycený zrcátko - vždycky strčil tu nohu holce v sukni mezi její nohy (jakoby náhodou, když se s ní zastavil na kus řeči), a koukal jaký má kalhotky  A vůbec to byl strašnej sígr. Ovšem, byl téměř geniální a navíc neměl pravou ruku, tak mu procházelo skoro všechno. Jen ne u učitelů - od chlapů občas schytal i pár facek, ruka neruka.

Já jsem to s těma zrcátkama četla v nějaký literatuře a vždycky jsem si říkala, co tam asi ten člověk tak může vidět, z tý dálky, v tom malým zrcátku (a k čemu je to teda dobrý :-D )

Asi měl dobrej zrak

Co se facek týče, tak já chodila na základku ještě v době, kdy se to moc neřešilo (ale břidlicový tabulky jsme už nepoužívali! ). Kluci většinou dostávali na výběr, jestli chtěj poznámku nebo pár facek. Kupodivu poznámce nikdy přednost nedali

nás fackovala na 1. stupni jedna čůza a rozhodně teda dodneška nemám pocit, že by to bylo oprávněný a lepší než poznámka. Třeba na škole v přírodě, když měla pocit, že někdo nahlas bouchnul dveřma a tak.

ja byla vzdycky netykavka - vybirala jsem si, pravda jako jedina, vzdy poznamku

Já jsem dostala pohlavek, ne přímo facku na tvář, od jednoho učitele za vyrušování. Dostaly jsme teda obě se spolužačkou, i přes napomínání jsme si pořád něco povídaly a chechtaly se, ani se nedivím, že to tak dopadlo. Doma jsem nic neřekla, jen jsem měla hrozný strach, že to učitel požaluje. Ale byl charakter, tím lepancem to vyřešil a dál nerozmazával. Tenkrát bych spíš dostala ještě od našich, než že by si šli stěžovat do školy.

Holky v naší škole nikdo nebil. Osobně bych si asi řekla spíš o poznámku, jak se znám - abych předvedla že jsem nad věcí a učitelce to natřela  A doma by mě seřezali jak žito