MP Meri No i jedna denne si teda myslím spis, ze ses nekuřák.ja proste v tomhle bohuzel nemám míru, buď hodne nebo nic
takze radši nic
Asi podobně.
Kouřila jsem hodně, dotáhla jsem to na krabičku denně, pokud se pařilo večer (což často), tak spíš dvě.
Neuměla jsem si představit, že bych přestala. Psychické i fyzické okouzlení. Věděla jsem, že jediný motiv k seknutí s tím bude těhotenství. Tak to taky bylo. Ze dne na den. Od té doby nic, netrápím se, neláká mě to... ale zároveň (a tady asi budu spíš výjimka) nevadí mi vedle sedící kuřák (na místě typu venkovní zahrádka hospody), neláká mě absolutně taky si zapálit.
Ale když si tak představím situaci, že mě někdo přesvědčí, abych to zkusila... nešla bych do toho, hra s ohněm by to asi byla. Buď všechno nebo nic. Sváteční kouření jsem nikdy nechápala.

