Mermaid Oslí můstek na vedlejší vlákno - já třeba když se poradně nenajim, tak mám zaručenou migrénu. Takže jsem se kolikrát napráskala, až se mi dělaly boule za ušima, i v možná ne úplně vhodných situacích. No co už.
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Mermaid Tak každý ten smuteční obřad a celkově situaci přece prožívá jinak, někdo emotivněji, někdo už je třeba se situací vyrovnaný a tak, mně to přijde normální, jít se normálně naobědvat. Ale vždycky mi přišlo zvláštní, když se smuteční hostina zvrtla v hostinu, kde tekl alkohol proudem a vesele se hlaholilo
Mermaid a ze mě zase opadne stres, kdy nemůžu jíst skoro vůbec, a pak do sebe nahrnu všechno.
1010 Ale já si přeju, aby se na hostině po mém odchodu vesele hlaholilo, dobře jedlo i pilo, já jim to nařídím 
Nejhorší by bylo, kdyby po mě neštěk pes.
1010 byla jsem jen na jednom pohřbu, dědovi. Byl to veselý člověk, který rád jedl, pil, smál se a bavil se, hrozně moc rád vyprávěl historky z války, většinu si dost přibarvil, něco možná přímo vymyslel. My na smuteční hostině vzpomínali na ty jeho story, smáli se jim, jedli a pili tak, jakoby tam s námi byl. Žil naplno, rozloučili jsme se s ním v jeho stylu. Myslím, že je rozdíl v tom, když někdo zemře nečekaně nebo tragicky, a když odejde člověk, který žil dlouhý a naplněný život.
Pinot Noir přesně, když umřela teta, smáli jsme se tenkrát i na pohřbu, smuteční řeč byla v jejím stylu a následný kar taky. Žila na plno, hrmotna a veselá ženská, a nešlo na ni vzpomínat bez smíchu...
Pinot Noir rasaNori tak ale to je třeba důvod toho mého rozdílného vnímání, pohřeb, když odejde člověk, co měl dlouhý a naplněný život a pak události, co jsem dosud zažila já, když blízcí zemřeli velmi předčasně, v několika případech i tragicky.
1010 zvrhnutí do povidani historek a nějakému rohu alkoholu je u nás vcelku normální. Slovensky se tomu ani neřekne smuteční hostina, ale pohřební.
Až doteď jsem byla v tom, že je to dobře, protože to znamená katarzi a možnost jít dál. Asi to dost souvisí s přístupem k smrti, v některých ohledech to je v těch věřících oblastech o hodně jednodušší.
Zažila jsem pohřbů celkem dost, bohužel.Ale faktem je,že každej to vnímá a prožívá jinak.Nejvíc mi utkvěl pohřeb kamaráda, zemřel náhle a měl čerstvě třicet let.Už samotný pohřeb byl párty (ve smuteční síni v malém městečku.Hráli mu asi deset písniček od Nirvany, přes Mňágu a Žďorp k Radůze.Potom byl kar se vzpomínáním, plný veselých historek,jeho oblíbené hudby...Tak bych to jednou taky chtěla.
Mermaid náhla smrť mladého človeka je vždy tragédie, ale toto je spíš dané tím, jaký máš ty osobně vztah ke smrti.
V západní civilizaci a špeciálne Česku je to dost vytěsněná záležitost, bohužel a není to dobře.
Reakce na Mermaid:
Pinot Noir jo, když si někdo objedná několik chodů a jí tak, že se mu dělají boule za ušima, tak je to pro mě napráskávání a nic povýšenýho v tom slově není, kolikrát tak mluvím i o sobě
To asi nesouvisí s karem, ale takový člověk se asi napráská, když je to zadarmo, ať je to kdekoliv. Taky takové znám.
Zase na druhou stranu, když někdo nedokáže nic pozřít, jak píšeš, tak jsem nezažila, že by někdo někoho nutil. Jednou jsem i přemýšlela, že bych neobjednala servírované jídlo, ale jen švédské stoly, aby si vzal jen ten, kdo chce a kolik chce. Ale nakonec jsem to zavrhla. Na to jídlo moc myšlenky nejsou, takže je v takové situaci fakt nutné, to jídlo před každého položit.
continuity ano, presne takhle to bylo vzdy i v nasi rodine. V rodine me mamky i taty se rikalo, ze na pohreb smutne, z pohrbu zvesela. Na hostine se vzpomina, smeje se, nekdy smutne, nekdy vesele. Pohreb a i pohrebni hostinu jsem vzdycky chapala jako dulezity prechodovy ritual.
Jestli nekdo bude bedovat na me smutecni hostine, tak ho budu chodit strasit!
Reakce na notna:
Ale nakonec jsem to zavrhla. Na to jídlo moc myšlenky nejsou, takže je v takové situaci fakt nutné, to jídlo před každého položit.
Pak to ten chudák sní a na internetech se dočte, že to jsou lidi, co se napraskaji za každých okolností, hlavně, že je to zadarmo.
Sorry Kora , ale toto mi přišel úplně nejhorší příspěvek této diskuze.
U nás se teda jídlo do návštěv cpalo pod tlakem, takže zcela jiný kmen. Ale zazlívat někomu, že snědl nabízené jídlo mi přijde strašné nejenom na pohřbu.
Reakce na continuity:
Mermaid náhla smrť mladého clov ja je vždy tragédie, ale toto je spíš dané tím, jaký máš ty osobně vztah ke smrti.
V západní civilizaci a špeciálne Česku je to dost vytěsněná záležitost, bohužel a není to dobře.
S tím souhlasím 
continuity Proč? Takový druh lidí nepochybně existuje. Netvrdím, že jsou to zrovna ti od Mermaid
Reakce na Lamicka:
continuity ano, presne takhle to bylo vzdy i v nasi rodine. V rodine me mamky i taty se rikalo, ze na pohreb smutne, z pohrbu zvesela. Na hostine se vzpomina, smeje se, nekdy smutne, nekdy vesele. Pohreb a i pohrebni hostinu jsem vzdycky chapala jako dulezity prechodovy ritual.
Jestli nekdo bude bedovat na me smutecni hostine, tak ho budu chodit strasit!
presne!
Na kare sambovho otca bola siroka rodina, spominalo sa, smutilo aj vela smialo, popijalo a jedlo. A som si tam predstavovala ako by nas dedko vyhresil, keby sme tam cely cas plakali a ani tu stamprlu si nanho nedali.
andulka01 Pinot Noir continuity To s tím přechodem je asi pravda, já jsem tyhle situace (veselá smuteční hostina) zažila v dětství, tak to možná proto asi vnímám jinak, ale s tím rituálem mi to dává smysl
vzhledem k tomu, že jsem to organizovala a zažila minulý týden...
objednali jsme restauraci, pohřeb byl v 15 hodin, na Moravu přijela Praha, Bratislava, Plzeň, takže brzké výjezdy a jít pak něco sníst bylo dost nutné. A mně to přijde i slušné, takhle poděkovat za účast. Servírovalo se jídlo, pak kafe a zákusek. Alkohol teda nebyl, jen přípitek na začátku. Možná i proto, že restaurace byla trochu mimo střed města a všichni pak nasedli do aut a jeli buď do hotelu nebo zpátky.
Hlavně je důležitá aspoň nějaká forma rozloučení... Když mi zemřela babička, nedokázali se její synové dohodnout na ničem. Urnu pak někdo šoupl do hrobu. Bude to dvacet let, ale pokaždé, když na ten hrob jdu, cítím že tu její smrt nemám uzavřenou.
Ke karům: před lety nám umřel kamarád, první z party, dvě malé děti. Na pohřeb z rodiny jsme nešli, ale sešli jsme se na hřbitově, dostal "na cestu" karty , zahráli jme mu oblíbenou " Tak to vidíš, Máňo". A pak jsme seděli v parku s kytarou a pizzou z krabice. Děti běhaly kolem. Jeho dcera letos maturuje. Byl by na ni pyšnej.
