VeronikK Ty sezonni uzkosti treba souvisi s tim, ze kazde bydliste ma svou ,,sezonu,,. U nas na vsi je to treba v zime fakt neprijemny taky, nic se nikde nedeje, krom par plesu, neda se nikam vyrazit a tak. Ale pak prijde jaro a je to super. V Praze jsem zas nemohla prezit ty letni vikendy.

Tak jsme ráno byli na odběru krve ze žíly, to byl teda slušnej horor, když má hysterický záchvat i z pouhého poslechu stetoskopem (nebo zkoušení bot ). A pak jsme půlden strávili na ORL na Bulovce, kde se přiklánějí k té mononukleóze. Výsledky z krve ale budou až tak za týden.

Achjo, mně je ho, chudáka průhlednýho, už tak líto

A sebe taky, myslela jsem, že poslední týdny před porodem budu mít pohodičku, kluk bude ve školce a já si budu chystat věci pro mimino, nakupovat, hrát na klavír a užívat si práci na zahradě, a on zatím bude mít nejspíš zákaz kolektivu a fyzické aktivity na pěkně dlouhou dobu.

Jsou horší věci, ale stejně mě to sere! 

​Chápu. A protože cizí neštěstí vždycky potěší, jak říkali Šimek a Grossmann, tak vám řeknu, jak jsem dopadla se svými plány před třetím porodem. Jedno dítě částečně ve školce, druhé ve škole. Když jsem nastupovala na mateřskou, říkala jsem si, že ty dva měsíce strávím přípravou závěrečné práce do školy, budu mít volná dopoledne a zatím bez mimina, pohoda... No snad dva dny a ten starší (tehdy 7 let) teplota a bolí ucho. No abych to zkrátila - píchnutí uší nepomolo, antibiotika. Po atb ještě chvíli doma. Jakmile nastoupil do školy, za dva dni ho opět bolelo ucho, horečka a všechno znova. Potřetí to samé, jenže už jsem jela do porodnice, tak stonal u babičky, ta s ním absolvolvala píchání ucha a atb opět... Jak byl v podstatě celé ty dva měsíce se mnou doma, neudělala jsem nic. Když jsem si sedla k počítači, neomylně měl hlad, žízeň, nudil se... Nenapsala jsem nic. Pak jsem po porodu brečela, protže posílená hormony jsem trpěla, že moje dítě takhle trpí a já mu nemůžu pomoct. No a s miminem, i kdž byl zlatíčko, neomylně poznal, že jdu pracovat a spal v postýlce tak 5 minut. Spal jen na ruce. Musela mi jezdit pomáhat máma, abych něco napsala. No závěrečné zkoušky jsem musela dělat v pozdějším termínu. A tak jsem si to pěkně malovala...

No a s mononukleózou máme taky zážitek, v podstatě ji syn přechodil. Zas ten nejstarší, byl ve 4. třídě. Nejdřív ho bolelo v krku, to jsem vyléčila joxem. Byl unavený, mírná teplota. Ta nepřecházela, i když už ho v krku nebolelo a zdál se ok. Po konzultaci s doktorkou jsem ho zkusila po týdnu poslat do školy (on se doma strašně otravuje - bez pohybu a kolektivu dlouho nevydrží). Dva dny a únava, zústal doma. Celkem asi po 14 dnech jsme zašli k doktorce. Udělala nějaké odběry, nic se nenašlo. Po dalším týdnu šel do školy a opšt byl unavený, mírná teplota. Když to nepřecházelo, šel znovu na krev. Přemýšleli jsme o všem možném, včetně mononukleózy a horších věcech... Do toho prudila angličtinářka, že ho nemůže známkovat, když tolik zameškal, a že bude muset na přezkoušení. To mi bylo celkem jedno, každou chvíli jsem brečela, měla jsem fakt strach. No teplota pořád, z krve nic. Šel vždyck na pár dní do školy a pak zas doma, když byl unavený. Byli jsme u homeopatky, dostal nějaká homeopatika, celkem se to zlepšovalo. Až teprv po nějakém čase mi teprv doktorka řekla, že v těch druhých testech, kdy mu dělali i jaterky, měl protilátky na mononukleózu. Že ji v tu dobu testu neměl, ale že jí někdy dřív prodělal. To jí teda mám za zlé, že mi neřekla hned, protože jinak je fakt skvělá. A nám se to až opravdu postupně spojilo a došlo nám, že to jak ho bolelo v krku, byla mon., a že proto ty stálé teploty (tak 37,1-4), únava. Naštěstí jsme ho nutili odpočívat a vynechal veškerý sport (asi 3 měsíce), jedl jen na co měl chuť, vadilo mu tučnější jídlo - tělo si řeklo o dietu. Ve škole se zhoršil, nikdo na něj nebral ohledy, v ZUŠ hudebce úplně příšerně zprasil pásemku , učitelka si myslela, že schválně... Mě to bylo všechno tak líto. Vím, že za mého dětství děti s mon. třeba i opakovaly ročník. Jako hrozný to bylo. Naštěstí to snad zvládnul v pohodě, ono to u dětí nemusí mít tak těžký průběh. 

Takže vám přeju, aby to všechno dobře dopadlo, ať ro zvládnete v klidu a pokud možno ve zdraví. Jesli má malý mon., tak třeba to dieta naopak spraví, třeba mu nechutná právě proto, že mu není dobře...

Karja DrowRanger Náš kluk měl s tchány taky tenhle problém - nedali mu oddechnout, pořád opičky, pořád dívej, ukaž, předveď, hračky až před čumák, ve věku, kdy vydržel vzhůru dvě hodiny, nechápali, že po těch dvou hodinách už ho nemá cenu chtít zabavovat a rozptylovat, ale že ho prostě mají nechat spát. Museli jsme s mužem kolikrát zakročit, ať už mu dají chvilku pokoj. Spaní po jejich návštěvě měl vždycky neklidné, s kojením vždycky problém. Ale teda jen slabý odvar toho, jak to prožívá syn DrowRanger . Dělají to doteď, ale on už si umí poradit, zařve babička neeeee a je klid Věřím, že hodně citlivé dítě tohle chování rozhodí na dlouho, já sama jsem z toho byla vždycky na nervy.

Karja u mě je to spíš hlavně jaro. Přitom mám jaro fakt ráda, ale začne to na mě nějak doléhat...

Mrakoplas Ja z ceho jako mam respekt je to spani dvou deti. Ze mala jeste bude ve veku kdy bude pres.den spinkat, budou se vykrejvat, urcite nikdy neusnou spolu, takze si pres den ani na pet minut neodpocinu a budu jen v kolobehu jak uspavat deti....eee 

​Ha, já starej lenoch nutně potřebuju chvíli pro sebe, jinak jsem nervní a protivná. Takže když se narodil druhý, snažila jsem se ho přes den uspat v době, kdy spal starší (jsou o 2,5 r.). Bohužel mladší spal hezky a dlouho v noci, zato přes den měl velký potíže usnout. No a já ho nutila spát tak, abych si tak na tu půlhodinu, co spí zároveň, mohla chvilku sednout... Ale někdy to i vyšlo :-) A štěstí, že nejstarší spal po obědě do tří let, ti mladší do dvou a necelých dvou.

Karja áno, je to tým, mama ho dnes nechcel pustiť z rúk, proste...on je z tých návštev uťahaný, preťažený, čo oni nevidia. A myslím, že k tomu prispelo aj to, že sme ši von doobeda a nie ako obvykle poobede (chceli sa ísť najesť). Uvidím, aká bude noc, zatiaľ teda sa budil každú hodinu...

Pinot Noir presne, mama mu zas doniesla nejaké nové hračky, tam mu podáva vedierko, tu píska nejakou inou blbosťou, do toho búcha na klávesy na piáno a púšťa mu takú hrajúcu kravu čo má, hŕka hrkálkou, recituje básničky, ukazuje mu knihu...a do toho sa k nemu na štyri vrhne otec a káže mu, aby mu podal ruku, nech mu ňou potrasie...Syn je zvedavý, prišiel k nim sám, ale tých vnemov je moc. Ako odkväcol po tom obede neskutočne rýchlo, pišťal už o pol jednej že chce ísť spať a prereval nám celú cestu domov v aute (boli sme sa najesť 10 minút od domu). A pritom v piatok se sa boli prejsť, boli sme pri stole 4 dospelí a 3 deti a s tým nemal žiaden problém, lebo sa hrali len deti medzi sebou a my dospelí sme sa rozprávali. Trochu ma mrzí, že budem rušiť svokrovcov zajtra, ale myslím, že mu dám 2-3 dni pauzu od starých rodičov.

Tak mononukleóza u synka potvrzena, takže ho opravdu budu mít na krku až do porodu. O době po ani nemluvím

​Teď to čtu a přeju co nejlepší průběh. Zas už od toho bude mít navěky pokoj :-)

Já už jsem taky včera vyjela na mámu i s babičkou. Rodina přijela na návštěvu, to jsem byla ráda, ale zrovna jsem začala kojit. Máme s kojením oba problémy, trvalo to, zatím se malý moc nenakrmi, občas mu trvá se přisát atd. A máma s babi hned ke mě a kdyby se mi jaly radit, to bych snesla, s tim se počítá, ale začaly na něj sahat, držet mu ručičky, aby si je nestrkal k obličeji. Což ho samozřejmě pomůže uklidnit, že jo. 

VeronikK Děkuju. Je to asi na dobré cestě, jen škoda, že nemůže do kolektivu. Ale vidím, že vždycky může být hůř Tvoje "pohoda" před porodem byla podstatně náročnější.

dzizisketa Jsem zvědavá na nás, až budeme báby

dzizisketa ja to uplne nesnasela, jak vsichni cumeli z 5 cm na kojeni, jak kdyby to bylo jejich pravo kontrolovat jak nam to jde. Drzim palce

dzizisketa ufdrzim.palce, at jste hlavne oba spokojeni, bez ohledu na to, jaky mliko bude malej pit:))

dzizisketa DrowRanger Pinot Noir 

Teda já to nechápu. U nás oboji prarodiče vnoučata milují a rozkrájeli by se pro ně. Ale všichni jsme v podstatě nejradši, když to přeženu, když je od dětí pokoj. Jako že syn si sám hraje a miminko spinká nebo pozoruje okolí. Nikoho by ani nenapadlo se v takových chvílích dětem vnucovat. Věnujeme se jim, když nás potřebují a chtějí. Moje mamka dokonce zakazuje tátovi jezdit s kočárem, když holčička spí, aby mi ji nekazil, protože, narozdíl od syna, spí i v kočáře stojícím.

dzizisketa 

Kojení je někdy boj, já měla u obou dětí asi týden bradavky do krve, se synem přetlak jako hrom asi dva měsíce, s dcerou už ne, ale zase byla mastitida. S druhým dítětem jsem odhodlaná kdykoliv s tím seknout a přejít na umělé mléko. Musím říct, že co jsem zakoupila krabici Nutrilonu, všechno se to dost zlepšilo - ono je to fakt hodně v hlavě. Když jsem kojila syna, přibíral taky pomalu, laktační liga mi doporučila při každém kojení hodně střídat prsa, z každého aspoň dvakrát. Tak jsem s ním vždycky žonglovala... Jako ukojili jsme to, ale jen díky tomu, že byl jedináček. Držím palce a přeju, ať se ty babičky brzy nabaží a nechají vás v klidu.

dynda to je rozumné, s tím kočárem. U nás moje máma naprosto rozumná, zejména s miminama skvělá, prostě chápala, že dítě nespí na povel, nejí na povel, že brečí - to mi pak dítě chovala a konejšivým hlasem si s ním povídala - uklidnilo to hlavně mě :-) Druhá babička, se kterou jsme bydleli v jednom domě (naštěstí ve svojí domácnosti), skoro vůbec nehlídala, asi do 2 měsíců na něj ani nechtěla sáhnout. No a prohlásila, že bude pravidelně některý den chodit ven s kočárkem. Pak šla asi 2x, se druhým jednou. A byla dotčená, že není připraven úderem domluvené hodiny - chtěla jsem ho nakrmit, aby spal, a moje nejstarší byl spáč, takže se to nedalo úplně načasovat, kdy se vzbudí, aby se najedl... Naštěstí zas rychle ztratila zájem. Pochlubila se v okolí, jaký je JEJÍ vnouček pěkný a to asi bylo hlavní :-)

VeronikK 

Jo, je to skvělý. Syn byl přes den nespavec a vyžadoval opravdu hodně pozornosti. Teď jsme v šoku, že měsíční dítě spí i přes den několik hodin v kuse a že se dá někam odložit a prostě si hýbe končetinama nebo kouká ven nebo do knížky... A nemusí se kojit 10x za den a krásně přibírá. Příroda fakt asi ví, co má dělat, aby rodina přežila.

dyndanáš nejstarší spal nebo jedl. Nemohl teda třeba večer usnout, ale jinak jsem ho musela i budit na kojení, protože přestal přibírat. A pak už dobrý. Já byla v šoku, když druhý synek už v porodnici bděl a nebrečel. Prostě byl vzhůru, nic nevyžadoval a koukal... No a u třetího to byla taková pohoda, nemohlo mě celkem nic překvapit :-) Já myslím, že děti reagují na okolí, hlavně teda na matku - takže ty to jsi, kdo zařídil, abyste přežili... 

dzizisketa wuaaa, to som neznášala, moja mama si vždy keď som kojila ku mne sadla a hladkala syna po hlave - vadilo mu to, ja som na neho nesahala presne kvôli tomu, že sa zle prisávala a keď sa mu to podarilo, tak som bola happy ako dva grepy, že to zvládol. Hladkanie ho spoľahlivo donútilo otočiť hlavu - buď aj s bradavkou (au) alebo ju pustil a mohli sme sa trápiť nanovo...Inak kojenia sa neboj, naučíte sa to obaja a nájdete si tú správnu polohu, hlavne veľa pi a jedz :)

MP Meri Já myslím, že v pohodě, podle toho, co jsem četla, sneseš nepohodlí a to je pro cestování s dětmi ta hlavní vlastnost :-) Cestování s dětmi je úplně v pohodě (betsey ), hlavně se nesmíte hned od začátku dostat do vrtule "chudáci děti na cestách tak trpí, musím jim to co nejvíc usnadnit", jak se stalo některým známým. Už jsem tady myslím líčila, jak mě vzali kamarádi s třemi dětmi do Maďarska, můj syn koukal polovinu cesty z okna, druhou jsme si prohlíželi knížku, zatímco jejich stejně staré děti prakticky okamžitě po usednutí do auta začaly dostávat porce jídla, zábavy a podobně, jejich matka vypadla z auta úplně vyřízená, mají to tak prý pokaždé. 

​Jako moje děti sice nedostávaly hned zkraje nějaký servis, ale na konci několikahodinové cesty už ano a bylo to dost náročné. S minimálními zásahy vydržely tak 3 hodniny. Výhledu z okna si užívají až větší, tak zhruba od školního věku, což pak hrozně baví mě (možná nás oba rodiče), protže se jich můžem ptát a ukazovat jim nejrůznější zajímavosti a souvislosti cestou - prostě učitelka se ve mě nezapře:-)

dynda u nás je syn prvé vnúča z oboch strán, navyše ako bol dlho urevaný a nechcel sa voziť v kočiari, starí rodičia majú veľký deficit. Ja to chápem, fakt, že hej. Ale musím už začať trošku myslieť aj na nás, to nevyspatie je problém pre syna aj pre mňa.