ja som nechodila na predpôrodnýkurz ani som nemala pôrodnú asistentku a doteraz to ľutujem. Rodila som v nemocnici, kde všetko brali všetci automaticky, nikto nič neukázal a neporadil a po pôrode dokopy tiež nie. S kojením som mala na začiatku veľké problémy, ale preto, že som nemala mlieko, dcéra sa vedela prisať ukážkovo od prvého momentu. Z nemocnice nás pustili vo štvrtok poobede, ja som fakt netušila čo a ako a išla som sama s malou na svoj starý byt. Na chvíľu síce prišla moja mama, ale tá potom odišla a do ďalšieho večera som bola sama s malou, ktorá celú noc plakala od hladu. V piatok som obvolala niekoľko laktačných poradkýň, ale žiadna sa nemohla dostaviť, jedna mi dala aspoň 20 minútovú konzultáciu cez telefón. No uf, doteraz som na seba naštvaná, že som to tak podcenila. Ono s tými hormónmi, bolesťami a celkovou vyhúkanosťou je fakt veľmi ťažké riešiť situácie, ktoré sú úplne nové.

eless Gatita musím říct, že celkem můžu porovnávat. Měla jsem děti ve věku 29, 32 a 37. Mám pocit, že věk neměl zvláštní vliv, dokonce jsem byla v tom třetím nejvíc aktivní (musela jsem :-) ). Screening jasně podle věku blbý, ale jinak ok, takže jsem to brala v klidu. Musela jsem teda i vzhledem k věku do genetické poradny, paní doktorce jsem vysvětlila, že bych nechtěla na odběr plodové vody, pokud k tomu nebude důvod (ze screeningu, ale krev a uzv, ne věk). Tvářila se, že je to takhle rozumné, no. Já tedy byla ještě chvilku předtím těhotná a to nevyšlo, tak jsem věřila, že kdyby bylo něco v nepořádku, že to tělo si s tím prostě poradí.

Co se týče pohybu nebo jiných omezení, byla jsem pohybově trochu úspornější, ale jinak nemám pocit, že by to byl nějaký příliš věk. Dokonce jsme uvažovali, jestli přidáme ještě jednoho bráchu - přišlo mi, že bych ještě jedno těhotenství a hlavně mimino zvládla. Měla jsem chvilku s miminem pocit, jako bych omládla, ale po nějaké době zmizel :-( Takže bývala bych do 40 ještě jedno zvládla, teď už asi ne. 

Ale tohle má každý nastavené jinak. I když ta 40 je pro mě pocitově taková hraniční a vlastně to tak mají i některé kamarádky...

eless Gatita musím říct, že celkem můžu porovnávat. Měla jsem děti ve věku 29, 32 a 37. Mám pocit, že věk neměl zvláštní vliv, dokonce jsem byla v tom třetím těhotenství nejvíc aktivní (musela jsem :-) ). Screening jasně podle věku blbý, ale jinak ok, takže jsem to brala v klidu. Musela jsem teda i vzhledem k věku do genetické poradny, paní doktorce jsem vysvětlila, že bych nechtěla na odběr plodové vody, pokud k tomu nebude důvod (ze screeningu, ale krev a uzv, ne věk). Tvářila se, že je to takhle rozumné, no. Já tedy byla ještě chvilku předtím těhotná a to nevyšlo, tak jsem věřila, že kdyby bylo něco v nepořádku, že to tělo si s tím prostě poradí.

Co se týče pohybu nebo jiných omezení, byla jsem pohybově trochu úspornější, ale jinak nemám pocit, že by to byl nějaký příliš věk. Dokonce jsme uvažovali, jestli přidáme ještě jednoho bráchu - přišlo mi, že bych ještě jedno těhotenství a hlavně mimino zvládla. Měla jsem chvilku s miminem pocit, jako bych omládla, ale po nějaké době zmizel :-( Takže bývala bych do 40 ještě jedno zvládla, teď už asi ne. 

Ale tohle má každý nastavené jinak. I když ta 40 je pro mě pocitově taková hraniční a vlastně to tak mají i některé kamarádky...

notna jasny, chapu. Zkusim se na to mrknout, ale zas to nebudu hrotit. Spis se chci pripravit prave na to kojeni a tak hlavne. Ono to pujde:-) 

notna Jojo, ja treba nevedela, ze mam mit nohy od sebe pri kontrakcich, to v tech americkejch serialech moc nebylo!:-D

711990 Tak určitě to půjde. Většina to zvládá takto běžně. Pro mě osobně byl největší stres, že nevím, na jaký personál natrefím. A při delším porodu se budou u mne střídat. Takhle jsme byla naprosto klidná, že mám svoji PA, se kterou si rozumím, které věřím a bude se mnou celou dobu. V těhotenství jsem k ní chodila na kurzy a byla kdykoliv na telefonu, když jsem něco potřebovala a pak ještě celé šestinedělí. I z porodnice jsem jí párkrát volala s dotazem. Byla to taková moje jistota a já i díky tomu byla dost v klidu.

711990 Měla jsem taky smlouvu s PA, která je přímo zaměstnaná v porodnici, nakonec kvůli sekci z akce sešlo. Byla jsem u ní na několika konzultacích, abychom se poznaly, ale kurz už jsem v té době měla za sebou. Ten jsem absolvovala u Evy Smrkovsky (Mama Baby Studio), bylo to super. Doporučila jsem ji i kolegyni a byla nadšená. Měla s ní domluvený nějaký zrychlený individuální kurz, kdy vynechaly věci, o které neměla moc zájem (homeopatika třeba). A moc si to pochvalovala. Já ostatně taky. Sice jsem nakonec nerodila, ale psychicky mi to dost pomohlo, odstranil se ten pocit něčeho totálně neuchopitelného, rozebrat ty jednotlivé fáze jako technický proces mi dost vyhovovalo.

Ja byla v porodnici tak zoufala z pristupu sester ,ze jsem si kojeni a manipulaci s miminem nastudovala z reklamnich letaku, co se tam valely po chodbe. Doted dekuji Johnson&Johnson, Hami a Vzp za to, ze to tisknou

dzizisketa A nekdo psal, ze je v realu hrozne vietnamskej. I kdyz vlastne tobe se asi v realu libil, kdyz jsi ho ,,potkala,,.

​To som bola ja ale ktovie, možno to bol naozaj fejk z Ciny

Ja byla v porodnici tak zoufala z pristupu sester ,ze jsem si kojeni a manipulaci s miminem nastudovala z reklamnich letaku, co se tam valely po chotbe. Doted dekuji Johnson&Johnson, Hami a Vzp za to, ze to tisknou

​Ono to sice nie je k smiechu ale aj tak ma to rozosmialo

Zeny tak hodte sem nejake tipy co vam pri tom porode pomohlo..ja som to pred prvym podcenila a personal mi nijaoo nepomohol/neporadil a robila som snad vsetko zle. Teraz som si za dosť penazi zaplatila kurz, na ktorom som sa dozvedela akurat same ezo veci a k porodu malo.. takze nejaka poloha ulavova co vam pomohla alebo tak.. na nete je toho sice dost ale osobna skusenost najlepsia

dzizisketa Ten už má Mutziputzi

​Jeremy Scott me nebere, tohle kupujou leda svetsky a blby hokejky

Mrakoplas Mne rekli, jste malo otevrena, chodte. Tak jse fakt chodila jak drak, ackoliv jsem myslela, ze to nepreziju a bylo mi to hrozne, hrozne neprijemne,fakt by mi bylo lip lezet nekde v koute v klidu. Ale chodila jsem, ackoliv ke konci to bylo spis sourani a opirani o zed na kazdym kroku a pri kontrakci jsem prodychavala. Jo ale nejvic mi pomohlo to, ze jsem verila doktorum, proste jsem prijela ve stylu ,,odevzdavam se do vasich rukou,, a opravdu jsem mela duveru, ze udelaji vsechno nejlip.

Na kurzu jsem byla v porodnici, takze tam ezokecy vynechali;-)'

Karja no ja som sa im tiez odovzdala a spolahla sa na nich a oni nic! Ked videli moju bezradnost akurat sa opytali "A vy ste nechodili na predporoenu pripravu?!!" A mala som. (Pre info chodila ale nestihla celu)

Jo, chození je super, pokud člověk nestráví skoro celou dobu vleže s monitorem.

Každopádně nejvíc chválím synka č. 3, nejdříve odtekla plodová voda, hned nastoupily kontrakce, rychle do nemocnice a 50 minut od odtečení plodové vody byl na světě. Teď si dává se vším načas, asi se vyčerpal na mnoho let dopředu

Vysvetlí mi niekto, prečo je blízke príbuzenstvo tak posadnuté tým, kedy dieťa bude robiť niečo, čo ešte nevie alebo bude mať niečo, čo ešte nemá? Dnes gro maminých otázok: či už má syn zuby (nemá), kedy bude mať (neviem), doktorka zuby nevidela? (nie, dívala sa do tých istých úst). Toto nasledované otázkou, či už mám nočník a že mám naň syna posadzovať, aby si naň zvykol. Keď som jej vravela, že ja nejdem u nechodiaceho dieťaťa riešiť nočník ani odplienkovanie, vypočula som si, ako sme my so sestrou boli už v 10 mesiacoch odplienkované (ja ozaj neverím tomu, že by segru, ktorá nechodila do viac než roka odplienkovávavala v zime a v byte s kobercami, u mňa ok, chodila som a bolo leto, tak možno...), že ak syna nebude posádzať na nočník, tak sa to nenaučí do 5 rokov ako dieťa jednej známej. No skončilo to hádkou...To je to isté ako keď som syna nechcela dávať sedieť kým nesedel sám, šla som niekam po muža a sestra mi potom posielala video, v ktorom mama točila syna, ktorý sedel na stoličke a následne ho hojdali na hojdacom koni a nechali ho sedieť vo vibračnom lehátku...

Já taky přišla s přístupem "věřím vám", vy jste odborníci, a bylo mi to vcelku k prdu. Jako jo, odešla jsem s dítětem, takže nakonec dobrý, ale taky sem si odnesla slušý trauma. Zpětně jbych si už nenechala dát nic na bolest, to vnímm jako největší chybu. Byla jsem po tom úplně mimo, někam chodit by bylo absolutní sci-fi (nikdo to po mně nechtěl), neměla jsem sílu ani zvednout ruku, usínala jsem, totální paralýza ... strašný. 

Náhodou jsem padla na vaření pro miminka u Bohyně kuchyně.

Budou přidávat dál.

Třeba se někomu hodí.

Mrakoplas asi ziadne extra tipy nemam. na porod som si vzala flasu vody (sucho v ustach) s balzamom na pery (predychavanie kontrakcii) a mobil. na pripravu som nechodila a to malo co ma zaujimalo som sa pytala porodnika na pravidelnych tyzdennych kontrolach. porodna asistentka bola uplne super zena a ta mi radila co a jak pri epiduralke a potom ked dieta nezostupovalo dole do porodnych ciest tak mi doniesla fitloptu a s monitorovacim pasom na bruchu som tam hopsala asi 3 hodiny. pomohlo len trosku. maly bol zachyteny o pupocnu snuru tak sa nevedel sam dostat von takze ma brali na sekciu nakoniec. na sestonedeli mali uplne skvele sestry. ked mi doniesli dieta tak ukazali ako sa drzi a krmi a dokonca prebaluje ci kremuje s instruktazou ze pindur ma smerovat vzdy dole aby sa neprecural von. kupanie mi tiez predviedli ale sama som to mohla az doma ked nemal zavedenu kanylu na antibiotika - bali sa ze by som mu to namocila. a mali tam priamo na oddeleni laktacnu poradkynu a plno materialov od mamila.sk a radila nam aj ohladom stravy. nebyt tej zeny tak vacsina z nas by svoje deti musela odchovat na um uplne zbytocne. ja som sice aj tak mala malo mlieka ale aspon si mozem povedat ze som robila vsetko pre to aby som tvorbu mlieka podporila a spatne si hovorim ze som sa na to fakt mala vybodnut ovela skor ked uz zo mna nic neslo a nestresovat sa a radsej sa vyspat

Mrakoplas 

Mně jako úlevová poloha při kontrakcích fungovalo si dřepnout ke stolu, kolena do stran, ruce na kraj desky a opřít si o ně hlavu. A prodýchávat. Nešlo mi vůbec ležet, to byly hrozný bolesti.