Nemely nektere vase deti Apec syndrom? To je ta virazka, asi je to tohle. Na netu nejsou moc zadne informace a, doktorka toho taky moc nerekla. Hlavne me zajima, jestli je to jen jednou za zivot nebo se to muze opakovat...

​deti ne, ale ja ano. Melo by to byl virove a snad to patri do skupiny stejne jako nestovice, mononukleoza atd.. nijak se to neleci a nikdo mi k tomu nic nerekl. Mela jsem to asi v 23 a ve straslive stresujicim obdobi. Doporucen klid a nemazat nicim a nekoupat se. Straslive dlouho to trvalo nez se to vysypalo a pak zacalo mizet. Asi mesic? Moje neter to mela taky a taky v dospelosti a tez ve stresu. A opravdu by to melo byt pouzejednou za zivot. 

Edit: tak ale ted nevim jestli si to nepletu s pityriasis rosea...

Sairon no, vystizny to sice je, ale ten manazersky post se rozdelit moc neda. mne pomohlo ho proste akceptovat. a uvedomila jsem si, ze to ma sve vyhody - DruI jak to u nas doma vypada vychazi z meho uvazeni. klidne by to slo i opacne - ale to si radej maknu, nezvykla bych si. sefuju vlastni domacnosti uz skoro 30 let... blby je, ze vetsina zen chce rozhodovat, ale uz ne to ostatni co patri k tomu.

viktorka_od splavu ja uz to tu taky psala, taky jsem manazer nasi domacnosti, a stojim si za tim, ze nam to hrozne ulehcuje zivot. Hlavne co jsem se vratila do prace. Nedavno jsme zavedli i tydenni porady, zni to mozna hrozne, ale ten nasledujici tyden je pak v mnohem vetsim klidu. Muz je hodne zamestnany, velka cast veci je na mne, ale chce se zapojovat a pomahat, tak to musime planovat.  

V zime jsem na 14 dni odpadla kvuli chripce, doma pak byl sice strasny bordel, protoze muz ma jine naroky na uklid (ano, mam prehnane naroky), ale jinak se postaral 100% o deti (staral se fakt od miminek) a o domacnost (tchyne ho vycepovala). Ze se deti vraci z Apaluchy ve stejnem obleceni jako odjeli? Vubec neresim.

Lamicka

navic jak deti budou odrustat a vyzadovat min a min pece, zato zacnou mit ruzne vlastni zajmy a povinnosti, tak se to organizovani hodi o to vic, a clovek si muze dost vydechnout. 

DruI se mi vybavila nedávná diskuse když jsem muže poprosila aby aspoň jednou za uherskej rok sundal křeslo z gauče (blbej poang na kterým se zasekává vysávací robot prej a proč si ho nesundám sama, když jsem ho tam sama dala? prostě kdybych ho neuzvedla tak ho tam dávat nebudu přece.. a když ho uzvednu můžu si ho taky sundat:P nakonec vyšlo najevo, že prostě bez povšimnutí bude klidně týden chodit kolem těžkýho křesla nahoře vysazenýho protože dala jsem ho tam já a kdybych ho chtěla sundat tak to udělám - tudíž asi nechci a vymalovaný

​Že se k tomu ještě vracím, ale připomnělo mi to jednu příhodu. Když byl syn hodně malej, dostal boby na sníh a hrál si s nima v obyvaku, seděl v nich atd. Jela jsem sama s ním zrovna k našim, spěchali jsme a nechali je uprostřed obýváku. Po třech dnech jsme se vrátili a boby byly pořád uprostřed obýváku :) Muž je musel celou dobu překračovat, protože obývák je poměrně malej. Ale dát je třeba na chodbu, to ho nenapadlo  A to jinak já úklid vůbec nehrotím... Ale někdy mi to tlak zvedne (boby ne, to mě spíš pobavilo). Já věčně nejsem doma a hospodaří tu převázně muž a syn, takže se většinou vracím do bordelu. Můžu to všechno opakovat do aleluja. Navíc syn je dost podnikavej, co dokáže rozbordelit, vymyslet za aktivitu atd., to by mě v životě nenapadlo...

moonlight jj u nas by taky boby zustaly nakonec proc ne. jen uhel pohledu;-) kdyz jsme se o tom naposled doma bavili, dosli jsme k zaveru, ze menezovat musi ten clen domacnosti, jehoz poradkumilovnost je na nejvyssi urovni ze zucastnenych. protoze kdo veli ten rozhoduje. pruser nastava kdyz veli/hospodari/zdrzuje se prevazne doma ten ktery ma vyssi toleranci k bordelu. a druhy remca, protoze mu to nevyhovuje, ale vedeni se z nejakeho duvodu nechce nebo nemuze chopit. pak krz blbosti muze dojit az do velkych problemu..

viktorka_od splavu u nás mám vyšší toleranci k bordelu já, ale zároveň kdyby mi to tam chtěl někdo nějak extra menedžovat, cejtila bych se dost šikanovaně. Těžký tohleto a dzizisketa gratuluju, jestli tohle nemusí řešit. Navrch po mně někdo třeba uklízí hrnek od kafe a já zase po někom úplně zlitou koupelnu.

Jako muž se postará o všechno, ale upřímně, jsem ráda, že u některých akcí nejsem a dozvídám se o nich až zpětně nebo vůbec (Rufíček ztracenej dvě hodiny u Kokořína, protože mu utekli (já jsem myslel, že jde furt s náma), aby ho pak za ty dvě hodiny našli čekat na parkovišti u auta apod.

viktorka_od splavu Remcání je nejhorší! To už jsem snad zatrhla nebo už se dlouho drží... Má stejnou možnost uklízet jako já, možná větší. Ještě občas se rozčiluje, že v autě je bordel, se kterým já jezdím minimálně. To mě taky vytáčí nebo roztáčí? Karja Tak to jsem jasně řekla, že ještě auto teda uklízet nehodlám, to je na něm. Ale když jsme v tom dětským vlákně, jak vychovat syna, aby po sobě trochu uklízel

Zaúkolovat, motivovat finančně, seřvat, zakazovat, nic nějak nefunguje.

moonlight jak je synek velky?

az to zjistis dej vedet, pouzila bych to na vnoucata

moonlight remcani netrpim. na to byl expert muj ex a ja na to mam vypestovanou obri averzi. samozrejme pokud je opravneny tak to uznam, to je taky potreba rict..

Potrefenáhusa Jako mě taky fascinuje muž, kterej např. tři dny překračuje boby, ale vejde do kuchyně a neomylně zahlásí “tady něco strašně smrdí!”.  A začne všechno očuchávat, přitom operuju s normálníma čerstvýma potravinama atd. Jako asi, že mu dávám něco zkaženýho  Má nějakou úchylku na ty pachy. 

Potrefenáhusa on na ty ponechany veci bezne potreby (ne boby:-)) je muj muz taky docela citlivej - tak to proste nedelam nebo se aspon snazim, neni to pro me az takovej problem. fakt je ze to dokazal naucit i deti (svoje) se utesuju tim ze je to geneticky, ale spis ja su na vychovu totalne nemozna

Potrefenáhusa Jako mě taky fascinuje muž, kterej např. tři dny překračuje boby, ale vejde do kuchyně a neomylně zahlásí “tady něco strašně smrdí!”.  A začne všechno očuchávat, přitom operuju s normálníma čerstvýma potravinama atd. Jako asi, že mu dávám něco zkaženýho  Má nějakou úchylku na ty pachy. 

​tak to ses tady spatne, posli muze!

moonlight remcani netrpim. na to byl expert muj ex a ja na to mam vypestovanou obri averzi. samozrejme pokud je opravneny tak to uznam, to je taky potreba rict..

​No jasně, ale upřímně, mě asi naštve většinou výtka, která je oprávněná, že  Tak právě to chce neremcat, abysme se furt nehadali.

moonlight jak je synek velky?

az to zjistis dej vedet, pouzila bych to na vnoucata

​Tak dobře, vidím, že jako vše kolem dětí to chce trpělivost  Je mu jedenáct. Všechno s ním jde řešit, ale ten bordel, to má prostě nějak od přírody nebo co.

viktorka_od splavu To je pravda!  Mě moc na parfémy neužije.

​Tak dobře, vidím, že jako vše kolem dětí to chce trpělivost  Je mu jedenáct. Všechno s ním jde řešit, ale ten bordel, to má prostě nějak od přírody nebo co.

​ja se snazim moc si nevsimat co maji v pokojich, dokud to a) nevyhrezava do spolecnych prostor b) nehybe se to a nesmrdi. jeden je teda vycepovanej, ale ten humus ve kterym dokaze travit dny a noci je kolikrat neuveritelnej.. druhej po sobe vsude vsechno trousi, ale pokoj si v cyklech silene rozbordeli a uklidi do vysokyho lesku. fakt by me zajimalo co z toho, jestli vubec neco, je dane vychovou a co je proste povaha/vrozene

viktorka_od splavu mně to přijde povahou

já měla celkem cepovací matku, která mi v pravidelných intervalech vrhala posbíráný moje věci z celýho bytu do pokoje

mně teda fakt vadí špína a celkově ty neuklizený věci nemám ráda, nepořádek mě trochu traumatizuje ve smyslu, že se pak nejsem schopná soustředit nebo pracovat, ale zárověň kolem sebe vytvářim takovej ten denní chaos, neumim ty věci uklízet hned, uklízim to třeba až naráz večer.

pro mě je ideální stav domácnosti, kdy by návštěva nemohla přijít úplně hned, ale do čtvrt hodiny třeba jo

Ale když jsme v tom dětským vlákně, jak vychovat syna, aby po sobě trochu uklízel

Zaúkolovat, motivovat finančně, seřvat, zakazovat, nic nějak nefunguje.

​Já se zezačátku snažila... po dobrým, po zlým, uplácet, odebrat požitky, rozumně i s řevem... zářnej příklad mužský emancipace měl před očima (já vykonávala jen tu nejdůležitější činnost jako je zmačknutí knoflíku pračky, jinak byla většina tý domácí otročiny na manželovi, mě to nebaví) - všechno k ničemu. Ten mizera nehnul brvou (a ani prstem). Teď maká jak šroub a já omdlívám, když jeho mobil zvedne snacha s tím, že Kubíček nemůže páč zrovna meje nádobí nebo šel s odpadkama...

Musíš počkat, až se kluk ožení Snaše odjakživa stačí jen jedinej významnej pohled, a mizera jede jak fretka

viktorka_od splavu Já myslím, že ten úklid nebo spíš smysl pro pořádek je výchovou. Chlap to naučil obě děti, i když povahově jsou totálně rozdílní. Začal ovšem od těch dvou let. V té době mi to přišlo neskutečný a byly kvůli tomu i hádky, ale dnes jsem ráda, protože já doma nevím, co je úklid. A hlavně to nedělají ze strach z tatínka, ale že jim to prostě vadí. Někdy jsou potom dost náročné návštěvy u jiných doma nebo extrémní návštěvy u nás. Včera například vysával mladší. Měl tady návštěvu, v pokoji bylo potom nadrobeno a než jsem došla domů bylo i uklizeno.