Potrefenáhusa 

Dyk říkám, když to někomu pomůže... já teda, jako přítel metody budiž vaše řeč ano, ano - ne ne nejsem vhodná cílová osoba pro ty zprostředkovatele/překladatele Dokážu myšlenku, lépe řečeno požadavek, zformulovat jasně, to jest nehraju hry, nepoužívám náznaky ani podobenství... takový ty jakože "ženský" metody. Vono je teda někdy i tohle prd platný  ale holt pořád přepokládám, že máme voba občanku a hovoříme lidskou řečí... 

No nic, to jen k mýmu skepticismu. Každej je jinej, tak ať koná po svým, že jo.

já blbec, že když cokoliv řeknu hned se to obrátí proti mně! jak jsem to nikdy nechtěla tak jen jednou, jedinkrát jsem tu velebila uspořádání víkendových manželství a obratem to vypadá že z módu pár pracovních dní měsíčně v Praze bude muž pár pracovních dní měsíčně doma...a abych byla správně ve vlákně tak ti dva halamové mě tu mezitím úplně převálcujou

Prosím Vás, tí čo máte deti v obdobnom veku (10. mesiacov) alebo krátko po a pamätáte si, aj tie Vaše majú/mali tendencie, že furt plačú ak ich nevezmete na ruky? Syn má aktuálne dáke divné obdobie, ak som doma, chodí za mnou z miestnosti do miestnosti a mraučí (nejdem to ani nazývať plačom, proste fakt mraučí ako mačka...), neustále sa dožaduje na ruky, ak ho nevezmem, ta sa doreve, vytáča sa až do hysáku. Keď ho vtedy vezme na ruky muž, chytí menší hysák a reve až kým ho nevezmem na ruky ja. Paradoxné je, že to robí len keď som doma, keď som preč tak je podľa muža úplne zlatý a bezproblémový. Ako dnes som jednou rukou varila, písala na PC, skladala prádlo...Neviem či to je separačka alebo len vymýšľa? (všimla som si totiž, že filmuje keď spadne, tvári sa že si ublížil aj keď mu nič nie je). Trvá to len pár posledných dní ale na to plakanie a mraučanie veľmi nezaberajú snahy o rozptýlnie (akonáhle ho položím na zem aby som sa s ním šla hrať, tak sa mi vyšplhá na kolená, chytí ma za tričko a odmieta sa pustiť).

Edit: Pýtala som sa už mami, i sme to robili my so sestrou, ale nepamätá si.

DrowRanger Separacni uzkost ;-)

ziginka parádička, predpokladám, že nemá zmysel sa priečiť ale sa podvoliť a počkať kým to prejde? Prijmem aj iné rady ako sito aktuálne s tým mraučadlom uľahčiť (aspoňže sa ochladilo, zajtra asi oprášim nosič...).

DrowRanger Urcite pockej, az to prejde. Jine rady, nez byt s nim a vyhovet mu v kontaktu, nemam.

tv ok, mne to nejak nevadí, vlastne je to zlaté ako sa tuli

A najbližších pár dní budem doma, tak sa mu môžem venovať naplno :) 

DrowRanger Tak vidis..verim, ze je to mnohdy narocne, ale prejde to. Potrebuje te, jsi jeho cely svet.

z toho mojho vybuchu co sa nazbieralo za cele tie roky to vyzera tak ze je to uplny odlud a macho. to rozhodne nie je a keby neboli pekne chvile tak uz to davno zabalim. akurat som sa chcela postazovat na to vsetko negativne lebo mam pocit ze akykolvek pokus o normalny rozhovor na niektoru z uvedenych tem skonci hadkou.

co sa financii tyka tak sme to mali odjakziva ze on na chod domacnosti prispieval financne viac lebo viac zarabal. (plati benzin, poistky na auto, plavanie pre syna, 2/3 vydavkov na byvanie) bol to jeho napad. aj to nakupovanie. mam svoj ucet na ktory mi posiela peniaze (pripadne dostanem hotovost) za nakupy ktore z nejakeho dovodu nevykonal on (nestihal alebo islo o konkretne veci ktore by nevedel zohnat). len som chcela povedat ze ked uz ked sa rozhodol tie nakupy nosit tak aby naozaj doniesol co treba a nie mat okolo toho blbe reci ked sa z toho neda nic uvarit. nejaky cas som nakupovala sama a vyhovovalo mi to. tazke veci napr napoje zaobstaraval aj tak on. lenze mal pocit ze som nakupovala draho takze vacsina nakupov je opat na nom. akurat mi pride velmi zvlastny sposob delenia co je drahe a co nie. peniaze uplne neskrti a obcas oplieska na nieco drahsie bez coho by sme sa zaobisli ale chapem ze niekedy si treba trochu dopriat. dokonca zaplatil mne a synovi dost drahu dovolenku na dost dlhu dobu. bola som tam s rodicmi. on nesiel. mne ta doba bez neho celkom prospela. doma uz asi ponorkujeme.

co sa tyka toho nabytku tak on chcel aby tu ostal ten stary (nekupovali sme ho ale uz tu bol) a ja ho nenavidim a bola som proti. preto som to spravila tak ako som to spravila. on by mi aj pomohl s tym skladanim ale sam sa neponukol kedze to bol podla jeho slov moj blby napad. a ja som z trucu o pomoc neprosila. sice som si poriadne zanadavala ale zvladla som to sama. pomohol mi ulozit az vrchne skrinky na seba lebo boli moc tazke a do takej vysky by som to sama nedvihla. jednoducho chcem mat doma pekny priestor v ktorom sa budem citit dobre a mozem ho nazvat domovom.

je pravda ze v poslednej dobe nemam chut ani upratovat a tak sa tu valaju vsade hracky (do 2 minut od upratania su znova rozhadzane) a ine veci co sa neodlozia na miesto. kuchyna dava dost zabrat lebo ja odmietam po nom upratovat svincik co tam vyrobil a potom je zle na mna ze sa nestaram o domacnost.

najviac ma sere ze takmer vzdy ked vyleze z izby v ktorej pracuje tak mam v ruke mobil ked niekomu odpisujem alebo si dovolim zahrat oddychovu hru na 5-10 minut ked zrovna syn nepotrebuje moju ucast ale staci mu len na nieco odpovedat. takze je to z jeho pohladu tak ze cele dni nic nerobim len sa valam s telefonom na tom hnusnom gauci. uz si na to davam bacha ale skoda uz bola narobena

ze sa nechce starat o dieta mi tvrdi ze sa boji a nevie ako na to. toto mu verim ale tiez som mu povedala ze ani ja nepoznam vzdy co dieta po mne chce a preco place. ale ked mu poviem aby to aspon skusil a snazil sa tak sa na mna akurat nasere ze ci uz nerobi toho aj tak dost. on sa s nim boji ostat sam na viac ako hodinu. minuly mesiac ho vzal so sebou 2x do obchodu na rychly nakup. aspon nieco. lenze to nie je chvila pre mna ale varenie a upratovanie kedy mi tu nevysiera ani jeden z nich. cim je drobec starsi tym viac sa mu venuje. lepsi sa to ale ozaj by som potrebovala aby s nim vedel fungovat aj bezomna viac ako par minut. maly na nom vzdy uplne visi ked ma moznost s nim byt lebo mu je vzacny. o 2 mesiace idem na koncert. listky boli drahe a idem tam aj keby som umierala od akejkolvek choroby. poobedie a vecerne uspavanie zvladne aj bezomna.

temu jasiel/skolky sme uz velakrat preberali. sukromne sa nam neoplatia ani s prispevkom od statu. proste je vyhodnejsie ak budem doma aj za cenu ze to muz potiahne nadalej sam. ak raz bude skolka a ja v praci tak nebude mat dovod bat blbe kecy ze nic doma nerobim. je mi jasne ze vznikne uplne novy druh problemov ale ja by som uz rada vypadla z domu lebo ma to ubija. no a ked mu to poviem tak mi odfrkne ze len vymyslam ako sa zbavit decka a zdrhnut do prace. argumenty ze potrebujem mat aj ja psychicku pohodu tym ze proste zmenim prostredie a vypadnem z domu jednoducho nepresiel.

letfenixa aj nad tym som uvazovala akurat to ludia za tie peniaze nekupia. ja sama ich vyrabam prave preto ze mi pride drahe ich kupovat. rozumiem ze niektori si radsej zaplatia tu pracu ale mam strach z toho ze mi to ostane doma a nedostanem ani zaplatene. ono to na druhej strane ani tolko nevynasa financne.

ice ako by som to... no intenzita je vyrazne mensia. ak ho aj ukecam aby si ku mne nachvilku lahol ze budeme spolu a pokecame si alebo cokolvek tak sa aj tak v noci presunie.

dynda najnovsie doma pocuvam ako sa chcem vratit do prace len preto aby som si zarobila a jeho poslala do riti. sama by som to zo svojho platu utiahla len s velkou namahou. a keby som mu v hneve vykricala nech si teda ide tak sa bojim ze by ozaj isiel.

eless potlapkavam, ak ťa to uteší, tak pred malým sme s muzom mali idylický vzťah, takmer sme sa nehádali, mali sme zabehnutý určitú systém ktorý fungoval, veľa spoločných koníčkom q zároveň vlastných záujmov. Po narodení malého nás to riadne zosokovalo, kspolocne koníčky a záujmy sa scvrkli na občasné spoločne pozeranie telky a občas si zahráme spolu niečo na počítači keď už syn spí. Nabúral sa nám aj celý systém v domácnosti, ja už nestíham upratovať a starať sa o domácnosť ako kedysi, doma je väčší bordel, prestala dom úplne žehliť a hodne veci robím tak aby sa nepovedalo. Takže často to vo mne buchne a s mužom sa pohadame, vlastne sa hádame takmer denne a vypúšťame tak paru a tlak, lebo je to dosť náročné snažiť sa balancovay starostlivosť o dieťa, prácu aj domácnosť, najmä keď syn sa stále nechce nechať strážiť a ešte stále sa v noci budí. A občas mám tiež pocit, že tie hádky sú čoraz horšie, ale potom sa to zas ukľudní (a vyostri sa to zas keď je viac problémov). A s tou túžbou po práci ta talbe chápem, ja by som to bez práce znášala oveľa, oveľa horsie. A aj keď syna milujem a rada s ním trávim čas, už sa neviem dočkať, kedy ho dám do jaslí, aj keby len na dva dni v týždni (ale myslím, že u nás máme ešte minimálne rok aj niečo čas).

najnovsie doma pocuvam ako sa chcem vratit do prace len preto aby som si zarobila a jeho poslala do riti.

​A prečože má z toho obavy? Zlé svedomie ?

barbucha to je jasné, lenže aj na to áno, áno / nie, nie treba dvoch. Teda ja absolútne nie som za nejaké hry, ale ten manželský poradca (a áno, u nás sú to celkom často muži - v porovnaní s inými smermi) môže pomôcť tomu druhému sa vymáčknuť. Navrch, pomôže nejako zrovnať priority u oboch a v prípade potreby pomôcť k lepšiemu priebehu rozvodu. V živote nezabudnem, ako mi vykulená kamarátka rozprávala, ako u jedného boli a keď mu porozprávali, že čo, tak sa k nej lakonicky otočil a vyzval ju, nech jej vysvetlí, prečo vlastne chce v tom manželstve zostať. Ako časy, keď bola cieľom "záchrana rodiny" za každú cenu sú preč, nehovorím, že prvá snaha nie je skúsiť, čo a ako by sa dalo, ak je vôľa a má to zmysel, ale rozhodne nie za každú cenu.

eless No, neřekla bych bohužel, že ten další příspěvek jeho obraz vylepšil . Nejvíc bych se bála toho jeho odporu k návratu do práce. Ono je to málokdy o tom, že by se to mělo "vyplatit". Když sečtu školkovné, měsíční jízdenku na MHD (kterou bych jinak nepotřebovala), další kočár, větší množství oblečení do školky a batoh na notebook, tak jsem v porovnání s výdělkem sotva na nule. Ale cítila jsem, že to potřebuju pro své duševní zdraví, tak mě muž podpořil. Vůbec ten nápad, že začneš vydělávat, abys ho poslala do riti, svědčí o značné nepohodě ve vztahu a mužově... nevím, jak to říct? Nejistotě? A asi fakt černém svědomí? Ach jo, je mi z toho trochu úzko.

eless nejdem ho posudzovat, vies najlepsie aky je. Mam pocit ze by tebe prospelo naozaj sa viac dostat medzi ludi. Aj jemu. Mat od seba odstup. Nikam nechodite? Co rodicia? Pomahaju s deckom? Povaruju? Inak teda hadam ti pomoze ze sa mozes tu vypisat , niekedy to staci na taky ten nadhlad na vec

eless najnovsie doma pocuvam ako sa chcem vratit do prace len preto aby som si zarobila a jeho poslala do riti.

to uplne nevypada ze by se to tvym nastupem do prace zmenilo k lepsimu, spis si uvedomuje ze uz te nebude mit tak v hrsti, takze bude kopat jeste vic. vim o cem mluvim.. a samozrejme je dobre zkusit to nejak vykomunikovat, ale mne to treba vubec nepomohlo, mohla jsem se snazit vrchem spodem, vysvetlovat prosit, odkyval a obratem zapomenuty. no, drzim ti palce at to dopadne co nejlip. a poohlidni se kdo v tvem okoli by ti mohl trochu vypomoct, at uz rodinu nebo pratele.. pokud nekoho mas pestuj si vztahy co to jde.

DrowRanger Promiň, ale nevyznívá to líp. Bohužel právě naopak. 

eless To je strašný, všechno strašný, ukecávat, aby si k tobě lehl?? To je hrůza, promiň, ale jen to čtu a měla bych chuť ho zmlátit, zbav se ho, je to psychopat!

Sweet Potato tak ono ak eless s manželom tak ako to opisuje fungovala už pred dieťaťom, potom je asi na mieste rozmýšľať, či to je perspektívny vzťah. Ale napríklad u nás to pred dieťaťom fungovalo inak, s mužom som žila v jednej domácnosti dlho predtým, takže viem, že toto sa musí utriast a sadnúť si to a zas sa vrátime viac-menej do starých koľají, len teraz je toho na mňa a aj na neho veľa (a ja si teda priznám, že u mňa svoje robia ešte aj hormóny a nevyspatie, prípadne stres z termínov v praci, takže často hádku vyvolam aj keď by nevznikla). Len teda to ešte dáky čas potrvá.

eless - naprosto souhlasím s Mutzi, promrháváš život. Seber se a řeš to, co s takovýmhle chlapem. On se jednoduše bojí a s tebou manipuluje, zvedá si na tobě sebevědomí, kam až to chceš nechat zajít ? Nebudeš bez něj nikam moct sama, bát se ho a na vše se ho ptát, to chceš ?  Možná je ještě šance něco změnit, ale to by jsi radikálně musela změnit své chování, vypadnout kamkoliv na dýl s dítětem by ti v tuto chvíli mohlo pomoct. 

A chlapa, který za to bude stát si časem najdeš, neboj se toho. 

DrowRanger Dítě paradoxně bývá zkouškou, kterou leckterá láska jako trám neunese.

eless 

Hrůza děs. Promiň, reaguju z mýho pohledu a ty si dělej co chceš, ale... Vždyť se podívej, jak jsi na tom - máš strach že tě přistihne sedící a s mobilem v ruce?! A co má bejt, i kdybych měla k tomu i nohy na stole! Dítě sytý, čistý a v klidu... tak jakpak dávat si bacha?! Je to snad tvůj dozorce nebo co? Za chvíli se budeš bát vůbec si sednout 

Já bych mu roztrhla hubu hákem...

Samozřejmě se nedivím, že je proti tomu, abys šla do práce. To je pro tyhle osoby typický - má strach, že budeš příliš nezávislá (a zcela pochopitelně ho, pokud se nezmění, vykopneš). Takhle má nad tebou kontrolu, o kterou by nerad přišel! 

A neboj se, že nebude mít blbý kecy i kdybys v práci dřela jak otrok. Bude ti to vyčítat stejně - flákáš se v práci, užíváš si tam (s chlapama, určitě) - a doma plotna studená!!

Šla bych do práce hned, a druhej den by měl igelitku za dveřma.