Prosperina To je super přístup, proti tomu, nebo nabídnutí ruky, jak zmiňovala Catherinne, by mě samozřejmě nenapadlo cokoliv kafrat. Ale už několikrát jsem zažila, že jsem se štelovala s kočárkem ke dveřím a natahovala se po klukovi, aby mě chytl za ruku, a někdo do toho vstoupil a postrčil ho dovnitř. To už pro  to děcko není vadí/nevadí, tam je regulérní strach.

Lamicka to je hrozne smutne s tou holcickou. Ja mam z jednech lidi taky dojem, ze jsou nejradsi, kdyz se tech deti na chvili zbavi. Staraji se a vsechno, ale mozna s nima nejsou tak uplne radi... 

Garfie Zas na druhou stranu, nekteri si ten argument fakt zaslouzi, pac furt mudruji neco nebo maji ty predstavy o tehotenstvi/materstvi uplne zcestne. 

Pinot Noir Jezisi, tak mas vyuzit situace a nacpat jim tam Risu nebo je k nemu at mas min prace:-D

​Dnes už jsou to puberťáci, už slyším max "brý den" na půl huby. Ale třeba jim to ti naši časem vrátí :) Když soused seká traktůrkem, tak Ríša taky visí na plotě :) Ale mluvit se zatím neodvažuje.

Pinot Noir Az mu bude radit:-D

Karja Jojo, to je pravda, s tím souhlasím. Ale do té kategorie Mutzi zatím nespadla

Garfie Zas na druhou stranu, nekteri si ten argument fakt zaslouzi, pac furt mudruji neco nebo maji ty predstavy o tehotenstvi/materstvi uplne zcestne. 

​No jo, ale rozčiluj se pak když ti takovýdle pitomci se zcestnejma představama vpálí vykojenej mozek, klasickej zákon akce a reakce, jak se do lesa volá hele

Garfie ti dam zatim!

Mutziputzi To mi nedava logiku:-D

Pinot Noir

Tak on je blbej už ten pocit, že něco nemáš najednou pod kontrolou, když někdo bez optání začne pomáhat. Mně jednou v čekárně u doktorky začala úplně cizí ženská tahat věci z tašky, kde jsem měla věci na mimino, ale i peněženku, telefon, klíče od auta i od domu... Myslela si, že budu něco s dítětem dělat na přebalovacím pultu, tak mi prostě začala vytahovat podložku, plínu, vůbec jsem neuměla reagovat. Já jsem si chtěla jen sednout a počkat po očkování, jestli nenastane reakce, dítě bylo oblečený a připravený do sedačky. Bylo to hodně nepříjemný, přeci jen jsem měla na rukách malý mimino, který ještě ani nedrželo hlavu a najednou jsem se musela přetahovat o svoji kabelku. Kdyby se baba zeptala, bylo by hned jasno, že nic nepotřebuju.

Já se do situací s nástupem a výstupem dostávám málokdy, protože jezdím autem, ale většinou by mi nejvíc pomohlo, kdyby si ten pomáhající prostě jen stoupnul do dveří tak, abych měla jistotu, že se nezavřou, než dokončím manévr na pár rychlých nacvičených pohybů. 

A nemyslite si, ze to neni o te socialni interakci? Protoze s detmi jsem mhd jezdila neustale (Mutziputzi promine) a kazdou chvili na ne nekdo mluvil, smal se na ne, pomahal jim. Nikdy jsem na tom nevidela nic spatneho. Sama jsem komunikativni, nechci se na ostatni v mhd mracit.  

Stejne tak hlidani. Nasi poprve hlidali ve 3 mesicich, na noc je meli poprve v roce a deti nemaji problem s nimi byt. Problem jsem mela jen ja, protoze se mi po nich styskalo. 

Karja mezi nama uz i tohle probehlo, ze jsem nakonec psa nechala ukazat zuby, protoze slovni vysvetleni nezabralo. Corina sice vypada jako bily plysak ale ma dvoucentimetrove tesaky!!!

rasaNori A melo to ucinek? Nebo jen ,,hafiii ceni zoubky,, nic z toho?:-D

Co si tak sama vsimam, on nekdo fakt pomaha tak nejak dost neomalene. S umyslem nepochybne dobrym, nicmene si pri tom pocina trochu jako slon v porcelanu. Patri se nejdriv slusne zeptat a az potom pripadne pomahat. Vzit jen tak bez dalsiho nekdo me dite, byt jak rikam, v dobrem umyslu, hodne by mi to vadilo. Citim to jako zasah do soukromi. Nevim, k cemu to trefne prirovnat.... proste na cizi veci, zvirata a deti/lidi se bez dovoleni nesaha. A stejne tak se cizim zviratum a detem nedava nic k jidlu. Naopak nejednou jsem videla hlavne starsi lidi, jak si s malymi detmi povidaji a to mi prijde jako fajn a naprosto socialni interakce. Prirozena a nici soukromi tim neutrpi. 

Karja kupodivu ano

jinx Ano, to je přesné. Pokud jsme na zastávce deset minut čekali, s klukem si tam povídala starší paní a pak mu při nastupování nabídla ruku, nemá nikdo problém. 

Mutziputzi lol a ty máš predstavu, že moje dieťa je celé dni zavreté doma? Tieto kecy od neznalých milujem, so synom sme každý deň vonku, každý deň je v spoločnosti iných ľudí a detí, niekoľko ráz týždenne sú u nás doma návštevy - či už starí rodičia alebo kamaráti. Približne 2,5 mesiaca dozadu prestal plakávať pri návšteve starých rodičov, pre približne mesiacom a pol sa začla usmievať na iných ľudí. S kamarátkou, s ktorou chodíme skoro denne spolu kočíkovať deti mal prvú nerevúcu interakciu asi po 8 mesiacoch - tým myslím, že sa na ňu usmial, vzal si od nej jelo, na ruky sa vziať nenechá a ani to nechce. Syn je pri mne a mužovi normálne smelé, kontaktné bábätko, v spoločnosti je ostýchavý, prípadne je ďalej od spoločnosti a robí si svoje - pozoruje okolie, hrá sa, rád sa díva na deti. Ale naozaj nie ej ten typ decka, ktoré by sa chcelo nechať inými nosiť alebo vyhľadávalo spoločnosť iných kvôli priamej interakcii. A skutočne to nie je tým, že by sme boli s mužom nespoločenský asociáli alebo ho prípadne k tomu nedajbože viedli...

Jako asi nejlíp mi sedí to přirovnání se slepcem. Spousta lidí na ně také ve snaze pomoct začne automaticky různě chmatat ... myslí to dobře, ale příjemné to (většině) není. Já v tomhle směru jednou dostala školení od zasvěcené, pak sem to i zúročila, ale těžko říct, jestli by mě to bez toho samotnou napadlo. 

A jak si lidi povídají s dětmi v MHD ... jako já jsem ráda a oceňuju to, ale vlastně mám vždycky radost, když jedu sama a nehrozí, že bych si musela s někým povídat

DrowRanger Nemam zadnou predstavu ani znalost jak vychovavas dite, lol OK?

Mutziputzi ale z tvojich rečí tá bezdetnosť priam tečie. Strašne mi pripomínaš moje bezdetné namachrované ja, ktoré si dovolilo mať poznámky k introvertným deťom (jedno máme v rodine) a celé tehotenstvo som básnila o tom, ako budem dieťa dávať na stráženie starkým, kamoškám, ja si budem pomedzi to robiť v kľude doma, chodiť cvičiť, do kina a na kávičky. A narodil sa mi syn - introvert, čo nemá rád cudzích, strážiť sa nenechá a v noci nespí. Ale zvykli sme si a postupne sa to zlepšuje, ale nemyslím, že to je našou snahou ale skôr tým, že syn už rastie, jednak vie lepšie zdrhať a jednak už trochu lepšie chápe. Zas na druhej strane, ja sa snažím vyhýbať situáciám, ktoré by synovi zbytočne spôsobovali stres (cesty autobsom keď je tam plno ľudí, preplnené reštaurácie lebomiestnosti plné cudzích ľudí a pod.) a zároveň tým robím "službu" aj okoliu, moje revúce decko nie je nič príjemné.