Sweet Potato Ten malinkej se taky na toho staršího pořád zářivě usmívá. A to i přesto, že ho ten starší vlastně pořád dost morduje. Myslí to sice dobře a láskyplně, ale tlačí na něj, mačká, občas ho kopne... Kdyby tohle dělalo mému miminku cizí dítě, tak ho seřvu jak fúrie

Garfie Jako je to paradox, člověk se celej den prakticky nezastaví a přitom je to většinu času nuda, nuda k uzoufání. Jenže abych do toho dostala nějakou zábavu, musela bych asi přestat spát, nebo nevím. Je mi skoro až hanba, protože dítě je hodný moc, všechno jde bez problémů, mohlo by bejt milion horších scénářů, ale nemůžu si pomoct. Teď se sousředim na to zjistit, co je vlastně to, co mi vadí nejvíc. Momentálně se to u mě totiž všechno slilo do pocitu už mě to celý prostě kurva nebaví.

Mně přijde, že tím druhým dítětem se ta rodina nějak zkompletuje a že všechny dílky zapadnou do sebe. Je to sice často o nervy, ale současně úžasné. Když ten starší mladšího oslintává a do toho vyřvává já mám blášku tak ráááád, je to až dojemné. 

Ovšem někdo se samozřejmě může cítit kompletní s jedním dítětem nebo s žádným, což chápu.

MP Meri Já ti fakt rozumím, ten první rok je nejhorší. Já ho přežila jen díky kamarádce, kterou jsem objevila nedaleko, stejně starý dítě, neuvěřitelně vtipná a pařmenka, jen díky ní se z mateřské (té první) stalo super období, ale i tak to byl děs, jen ty špatný věci už si nepamatuju. 

Jo a druhá mateřská je teda výrazně lepší. Už to není ten šílený náraz, kdy z pracující ženské s vlastním životem, koníčky a příjmem se stane nevyspalá zombie, která je v šoku z toho, jak je na ní ten prcek závislý, jak vypadá její tělo, že si nemůže dělat co a kdy přesně chce a náplň jejího dne je nechat si okusovat prsa, měnit plínky a rachtat chřestítkem, děs! Všechno mě děsilo a nudilo současně, dítě jsem furt tahala na oběd s kolegy, abych si nepřipadala tak mimo. Už po roce bych nejradši mazala do práce, ale u nás to s kratšími úvazky téměř nelze. Tak jsem vydržela do druhých narozenin. V práci pak bylo báječně no a teď mi to doma už zdaleka tak hrozné nepřijde. V práci budu pak už asi navěky...

Garfie No upřímně, já odstartovala ve svém okolí dětnou vlnu, prakticky všechny moje nejbližší kamarádky teď mají dítě jen o málo mladší, nebejt toho, asi si to hodim už dávno. Celý to teď vlastně odstartoval sambo, poprvý od porodu (!) nám někdo odvedl dítě a my byli sami doma asi hodinu. V rámci konečně klidného rozhovoru se mě jen tak nezáludně zeptal, jak to vlastně teď všechno zvládám (už jsem psala, že se vídáme opravdu málo a ítě je 100 % na mě) a jak to jde. No a bylo to jak kdyby kopnul do hráze, uplně se to ze mně začalo sypat. Až potom sem si uvědomila, jak dlouho už vlastně jedu na autopilota. Jsem ted ještě už delší dobu nemocná, tak to tomu samozřejmě taky nepřidalo. 

MP Meri Já to taky měla, pamatuju si, že jsem si s mužem musela promluvit na téma "když jsme s dítětem oba, oba za něj máme zodpovědnost", protože mi přišlo, že je to fakt celý na mě, že i o víkendu nesu plnou zodpovědnost, aby se mu třeba něco nestalo a tak a bylo to strašně náročný. My pak s tou kamarádkou začaly chodit do nějakýho tanečního kroužku, sešla se tam super parta, pak jsme šly na pivo...fakt mi to zachránilo život. Ale jako dobře, že jsi to na něj vysypala, ono to často chlapy ani nenapadne, můj mi záviděl, že můžu být s miminkem doma!! 

MP Meri Ja jsem doma rok a pul a teprve ted si prijdu tak jako cista a odpocinuta od prace. Mam uplne vycistino a takovy to spravny svezi prazdno v hlave, ze si umim predstavit vrhnout se snad do kazdyho povolani:-D. Jinak vcera jsem mela na navsteve kamarada a udaval mi rady typu, jak mam zacit podnikat abych se nenudila nebo pracovat... a ja rikam ja se ale nenudim, ze mam volnej cas, me nudej ty cinnosti ktery musim delat:-D:-D. Ja myslim, ze to uz mas odkrouceny a ten dalsi rok bude uplne jinej.....

Jinak potvrzuji, ze prvni rok na materske byva nejhorsi - u nas se to zlomilo az v roce a pul, kdy se syn konecne postavil na nohy. Do te doby to bylo ale desne a bylo mi trapne, ze se citim tak nespokojena a vyrizena, spousta veci me zoufale nebavila a vycerpavala. Proto jsme si na pokus o druhe dite pockali, clovek na to musi byt fit a tesit se na to;)

To som fakt jedina, ktora nerieši jedlo po porode? A cibulu uz vobec, ved ta ide do kazdeho jedla a bez nej to neni ono

​nejsi. Já taky neřešila, děti spali, kojili se, neprděli, espumisan jsem dávala spíš preventivně.  

Jeee, tak to já si mateřskou docela užívám. Překvapivě. Jako je fakt, že poslední rok byla atmosféra v práci příšerná a pořád se zhoršovala, tak mi asi přišla přestávka vhod, taky jsem byla od školy furt na tom prvním místě. Teď to beru, že co se týče zaměstnání, něco se vyvrbí, a to chrastění chrastítky a ježdění s kočárem po lese mne momentálně vážně těší. 

MP Meri To mas na prd, ja bych se na tvem miste uz asi sesypala, ale ja jsem ten slabsi jedinec. Sambo kdyz je doma, tak ma dite:-D:-D, a on kdyz nepracyje,  tajk je doma. Jako jak sice furt stezuju, neudela za nehet prace jiny, sice to s sebou nese asi milion nevyzadanejch rad a doporuceni, jak s ni mam co delat, a je schopnej se nad uvarenou veceri zeptat se, zda neni uvareno jeste neco jineho, a mala je taky diky te peci dost rozcapena a hodne se o te peci hadame (fiiiha, to je negativ:-D:-D), ale proste ma ji a ja ji nemam! 

MP Meri ja som bola takáto prvých pár mesiacov, fakt som materskú nenávidela, potom som si to začala užívať, a užívam si doteraz. Ja sa fakt rada starám o toho prcka :-) No ale mne to aj profesne koplo, takýto výpadok, potrebujem sa profesne nasmerovať a rozjímam, čo vlastne v živote chcem. Ešte čakám, kedy ma osvieti a nájdem si nové smerovanie :-)

Ja som pred materskou pracovala pätnásť rokov s mojím bývalým v jeho firme, takže si pôjdem hľadať novú prácu, popri materskej chcem zvládnuť kurz účtovníctva, študujem zákony po večeroch a teda ešte pár hodín mesačne pre bývalú firmu odpracujem. Musím povedať, že na materskej som sa dosť výrazne posunula vpred, aj mentálne, upratujem si život, takže za mňa fakt super. Akurát si zakazujem myslieť na jogové seansy na Bali a podobne :-)

dzizisketa

Pinot Noir to je krásne a ja mám úžasný vzťah so sestrou aj teraz, bolo by mi ľúto keby to moje dieťa nezažilo

MP Meri nedávno byl u nás syn mojí sestřenice na 2 dny. Je jedináček, u  nás jsou 3 kluci, věkově tak +-podobně. Když tu byl, tak se teda předvedli. Nejen, že zlobili nás, měli spory mezi sebou - tak normálně, jako obvykle. Když jsem ho pak odvezla k sestřenici, tak se po chvíli začal dožadovat sourozence (je mu teď 11). A dokonce se rozplakal, že je mu smutno, že je sám, že kamarádi ze školy nestačí. Tak jsem mu připomněla, jak si ti naši umí lézt na nervy - to zažil, a nemají klid, když chtějí, prostě jsem mu připomněla nepříjemnosti sourozeneckého soužití. Prohlásil, že by mu to nevadilo, že by radši měl bráchu, kterej mu poleze na nervy, než bejt sám...

Mě je jedno, jestli někdo má nebo nemá děti, nebo kolik jich má - pokud je uživí. Jen na mě silně zapůsobil ten pohled jedináčka...

VeronikK Muj bratranek pres koleno ma o 13 let mladsi segru a on ji celej ten pubertalni vek provozil v kocarku a hrozne rad:-D.

MP Meri já jsem si občas na mateřské naplánovala takových různých akcí a všeho možného, že jsem byla ráda za jeden den nudy v týdnu :-)

betsey Mám se sourozenci taky pěkné vztahy, tak si ani nepřipouštím, že by to kluci mohli mít jinak. Ale všechny sourozenecké vztahy tak hezké teda nejsou.

Pinot Noir to je jasné, aj v širšej rodine máme také prípady, ale teda už skôr pri starších ľuďoch, že si súrodenci nevedia prísť na meno